Naše odměny jsou lukrativní na papíře, tvrdí prezident Exekutorské komory
Juraj Podkonický (35) se narodil ve slovenském Ružomberoku, od roku 1995 žije v Praze. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Tam také absolvoval postgraduální studium zaměřené na problematiku nemovitostí. V letech 1991 až 1995 postupně pracoval v komerčně právních kancelářích Karel Hrádela, Jozef Matula a Winter, Svoboda and spol. V letech 1995 až 2001 byl výkonným ředitelem Rady pro reklamu, v letech 1997 až 2000 byl členem Rady České televize. Od roku 2001 je prezidentem Exekutorské komory ČR a působí jako soudní exekutor. Kromě češtiny hovoří anglicky, Francouzsky, rusky a slovensky. Jako záliby uvádí sport a cestování.
EURO: Je velký zájem o povolání soukromého soudního exekutora? PODKONICKÝ: Ani ne. Myslím, že se toho lidé trošku bojí. Pozice soudního exekutora je náročná jednak na psychiku, jednak na finance. Zejména při rozjezdu exekutorského úřadu. Každý do toho musel vložit až milion korun. Teprve za čas se ty náklady vracejí.
EURO: Je to finančně náročnější než třeba zahajovat advokátskou praxi? PODKONICKÝ: Domnívám se, že ano. V advokacii nejste tak striktně vázán zákonem při vedení spisu a kompletně spisové agendy. Každý jeden spis musíme podle kancelářského řádu zavést, zařadit, provádět úkony, které jsou nezbytné v každé exekuční kauze. Exekuční úřad je v podstatě takový malý soud.
EURO: Kolik má průměrný exekutorský úřad pracovníků? PODKONICKÝ: Mezi pěti až patnácti.
EURO: Je to dobrý byznys? PODKONICKÝ: Zpočátku určitě ne. Z těch důvodů, o kterých jsem mluvil. Pak už je to také trošku věcí šikovnosti exekutora, jaké má klienty a reference. Pokud má klienty a dobré reference, po roce po dvou začíná být byznys zajímavý.
EURO: Podle zákonem stanovených odměn to ale vypadá velmi lukrativně - za pohledávky do tří milionů patnáct procent vymožené částky, od tři do deseti milionů deset procent, od 40 do 50 pět procent, od 50 do 250 milionů procento… PODKONICKÝ: Odměny jsou velmi lukrativní na papíře. Ale vezměte si, že velkých kauz je málo. A pokud vymáháte sto milionů, jste rád, že vymůžete majetek za milion. Velké kauzy se dají spočítat na prstech jedné roky. Nedá se říct, že soudní exekutoři tady jsou jen na takzvané malé ryby. Vím o několika případech, kdy exekutoři vymohli řádově desítky milionů korun. Jde to ztěžka.
EURO: Jaká je v Česku průměrná hodnota exekuční kauzy? PODKONICKÝ: Převážná většina kauz je, myslím, od padesáti do sto tisíc korun. To jsou kauzy, které se vymáhají relativně dobře, pokud je to pohledávka za fyzickými osobami. Dobře se také vymáhají různé pokuty od městské policie. To je dejme tomu pětistovka, minimální odměna exekutora jsou tři tisíce a náklady se vejdou do stovek nebo jednoho dvou tisíc. Pokud se dostáváme k větším částkám a jedná se o právnické osoby a ještě je to starší kauza, tam není šance a úspěšnost je tam možná deset procent.
EURO: Exekutor si může zakázky vybírat? PODKONICKÝ: Ne. Nemůže zakázku odmítnout.
EURO: A jak se člověk stane soudním exekutorem? PODKONICKÝ: Musí splňovat požadavky zákona, to znamená, že musí mít vysokoškolské právnické vzdělání, musí být bezúhonný, musí mít nejméně tříletou právnickou praxi a udělat exekutorskou zkoušku. Uznávají se také zkoušky advokátské, notářské, justiční, státního zástupce atd. Potom musí uspět ve výběrovém řízení na obsazení konkrétního exekutorského úřadu.
EURO: Rozmístění úřadů kopíruje rozmístění soudů? PODKONICKÝ: Ano. V obvodu každého okresního nebo obvodního soudu působí jeden, někde dva i více soudních exekutorů. Jejich počet stanovil v roce 2001 exministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Vyšlo mu, že na celou republiku má být kolem 320 exekutorských úřadů. Z praxe ale jednoznačně vyplývá, že pokud bychom se dostali na počet tři sta, byl by to počet téměř vražedný. Bylo by to stejné jako na Slovensku, kde v dané chvíli působí 260 exekutorů a kde podle zjištění tamních kolegů není šance se uživit. Exekutor platí chod úřadu z toho, co vymůže, takže je odkázán na počet kauz a jejich efektivitu.
EURO: Není to náhodou tak, že si chcete jenom chránit výnosné podnikání a nechcete mezi sebe někoho pustit, jako třeba lékárníci? PODKONICKÝ: To je samozřejmě otázka. Já nejsem jednoznačně přesvědčen, že bychom si něco chránili. Vezměte si například, že počet, který se stanovil v roce 2001, vycházel v podstatě z nuly. Pouze z toho, že ministr poslal dotaz na předsedy krajských nebo městských soudů, kolik si představují, že má být v jejich obvodu soudních exekutorů. A oni ten počet stanovili podle počtu případů, které se u nich za deset let navršily. Nicméně teď, po třech letech se dá jednoznačně říci, že optimální počet je do sto padesáti exekutorů.
EURO: Teď je jich kolik? PODKONICKÝ: Sto dvanáct. A zrovna probíhá výběrové řízení na obsazení osmnácti volných míst v obvodech nebo okresech, kde zatím nepůsobí žádný exekutor.
EURO: Kolik uchazečů se pro zajímavost přihlásilo? PODKONICKÝ: Dvacet pět.
EURO: Kdo je členem vaší komory? Advokáti, bývalí policisté, soudci? PODKONICKÝ: Zhruba dvě třetiny jsou advokáti, potom bývalí státní zástupci nebo lidé mimo branži, kteří splňovali podmínky.
EURO: Nebylo by dobré, aby alespoň dočasně bylo exekutorů víc, než říkáte, když se očekává vlna insolvence kvůli spotřebitelským půjčkám a vůbec dluhovému financování spotřeby? PODKONICKÝ: To se sice očekává, ale pokud se teď rapidně zvýší počet exekutorů, dostaneme se do situace Slovenska, kde se na jedné exekuci sejde pět až exekutorů a v podstatě se perou o kauzu. Tam už se stávají takové věci, že jeden exekutor přijde, věci sepíše a nechá je na místě a po něm přijde druhý, který přelepky odlepí a věci si zajistí do své kauzy. Pokud bychom nechali počet exekutorů rapidně stoupnout, dostali bychom se do něčeho takového i my. A to by mohlo dojít na slova exministra Karla Čermáka, který říkal, že tady bují nějaké korupční prostředí. Zatím nebují, ale by pokud počet exekutorů rapidně narostl, dokázal bych si klidně představit naplnění jeho slov.
EURO: Objektivně se ale exekutor v korupčním prostředí asi pohybuje, svody tam existují, že? PODKONICKÝ: Toť otázka. Bývalý ministr Čermák argumentoval tím, že korupční prostředí vzniká při dražbách. Nedokážu si představit, jak tam může vzniknout korupční prostředí, když průběh dražby i jednotlivé kroky jsou jasně stanoveny zákonem. Bavíme se o nemovitostech. U movitých věcí samozřejmě o jednotlivých krocích rozhoduje exekutor. V odůvodněných případech nemusí nechat udělat znalecké posudky a vychází z úředně nebo jinak stanovené ceny. Vždycky je tam ale opravný prostředek soudu. To znamená, že pokud by někdo měl dojem, že je tam problém, má vždycky možnost podat opravný prostředek k soudu a bude se to přezkoumávat. Já osobně o žádné korupci mezi soudními exekutory nevím. Má-li někdo takový poznatek, je třeba na případ upozornit a samozřejmě to řešit.
EURO: Myslel jsem to tak, že vy jako exekutor mého majetku přimhouříte oči, všechno nedohledáte a pak se spolu „šábneme“… PODKONICKÝ: Teoreticky je to možné, ale já jsem se s ničím takovým nesetkal. Na druhou stranu Česká republika je tak malý stát, že pokud by se něco takového stalo, dřív nebo později by to vyšlo na světlo a pak vy jako držitel exekučního titulu budete zvažovat, jestli svou kauzu svěříte exekutorovi, u kterého se něco takového „proflákne“.
EURO: Takový člověk by především měl rychle přestat být exekutorem. PODKONICKÝ: Jednoznačně. Následovalo by kárné řízení a tam jsou možnosti od napomenutí přes pokutu až po odvolání z funkce.
EURO: Co výše pokut? PODKONICKÝ: Není stanovena, odvíjí se to od prohřešku konkrétního exekutora. Pokud si vzpomínám, v dosavadní historii Exekutorské komory byly pokuty uděleny čtyřikrát. Dvakrát to bylo deset tisíc za porušení povinnosti neotvírat pobočky mimo obvod soudu, do kterého byl exekutor ministrem jmenován, další dva exekutoři dostali pokutu osmdesát a padesát tisíc za nesprávné postupy v rámci exekuce.
EURO: Stalo se už, že by byl někdo z komory vyloučen? PODKONICKÝ: Je tam návrh na odvolání jednoho soudního exekutora, ale vzhledem k tomu, že současně probíhá trestní řízení, je kárné řízení prozatím přerušeno. Má se jednat o vážné úmyslné porušení trestního řádu, které ale nesouvisí s exekutorskou činností.
EURO: Na Slovensku fungují soukromí exekutoři už od roku 1999. Kromě jejich příliš vysokého počtu mají zkušenosti kladné? PODKONICKÝ: Kladné i negativní. Kladné v tom, k čemu se my podle mého názoru dostaneme v průběhu dvou tří let. To znamená, že se tam vyčistilo prostředí, dlužníci už začínají plnit závazky. To je vedle exekucí ten další segment, že se dlužníci už bojí, uvědomí si, že rozsudek není jen cár papíru, který nikdo nikdy neuplatní. Negativní je, že na Slovensku převzali francouzský model s tím, že vzali mezi exekutory i neprávníky. Teď už se to zlepšilo, ale jeden čas byly exekutory i zdravotní sestry a podobně. Pak vzniká skutečně problém v komunikaci zejména se soudy. Když vázne tato komunikace, nedá se reálně aplikovat zákon. Česká republika naštěstí šla jinou cestou, a sice částečně přijala francouzský model, ale s tím, že exekutory mohou být jen právníci. Je to důležité, protože exekuce se neřídí jen exekučním nebo občanským soudním řádem, ale má návaznost i na další právní předpisy.
EURO: Můžete představit francouzský model? PODKONICKÝ: V celé Evropě jsou pouze dva státy, kde stále funguje státní výkon soudních rozhodnutí. To je Německo a Rakousko. Nicméně i tam už probíhá diskuse o odstátnění exekucí a přechod na model soukromých soudních exekutorů. Jinde v Evropě funguje buď duální systém jako v Česku, kde vedle soudních exekutorů existuje stále klasický výkon rozhodnutí u soudu, nebo jednotný systém exekucí vykonávaných soudními exekutory. A tyto systémy mají různé modely a omezení. Třeba ve Francii může soudní exekutor působit jenom ve svém okrsku, takzvaném departamentu, kde ovšem kromě klasické exekutorské činnosti i doručuje písemnosti soudu, rozsudky, zajišťuje ochranu soudu. Ve Francii také, na rozdíl od České republiky, můžete proti nařízené exekuci uplatnit jenom jednu námitku při zahájení exekuce – zda byla nařízena správně nebo nesprávně. A pokud byla nařízena správně, potom si už jednotlivé kroky řídí exekutor sám. Právě v tom je rychlost exekučního procesu. Jednotný evropský model ale nefunguje, u nás je to jakási kombinace francouzsko-holandsko-belgicko-slovenského modelu.
EURO: Proč byl u nás institut soudních exekutorů zřízen až v roce 2001? PODKONICKÝ: Byla to politická otázka. Pokud vím, poprvé se u nás o zavedení soudních exekutorů diskutovalo někdy v roce 1994, 1995 a reálně pak od roku 1997.
EURO: Říkal jste, že nám zbývá ještě pár let na dosažení optimálního stavu. To znamená, že zákon ještě plně nefunguje? PODKONICKÝ: Funguje. Bohužel, dlužníci stále mají mnoho možností, jak exekuci z procesního hlediska zhatit nebo alespoň prodlužovat. V Evropské unii je průměrná doba vymáhání exekučního titulu prodejem movitých věcí čtyři a půl měsíce, prodejem nemovitosti devět až dvanáct měsíců. V České republice je lhůta v některých případech shodná, ale pokud dlužník začne využívat všechny procesní prostředky, jsme na třech, čtyřech, pěti letech. Každým procesním úkonem přitom narůstá agenda a náklady, které nakonec hradí dlužník. My jsme pak zbytečně vláčeni v médiích, že náklady jsou nepřiměřené.
EURO: Co soudíte o návrhu místopředsedy sněmovny Vojtěcha Filip, že by měl být stanoven strop, o kolik mohou být náklady soudních exekutorů vyšší než soudních vykonavatelů? PODKONICKÝ: Někdy jsou náklady soudních exekutorů vysoké, ale nedokážu si plně představit, jak by měl být strop stanoven. Ideální by bylo, aby vznikla jednotná tabulka, stanovující, kolik lze za jednotlivé úkony účtovat, aby nevznikaly rozpory, že jeden exekutor si naúčtuje dvacet tisíc, jiný na podobnou kauzu pět tisíc a podobně. Osobně si myslím, že ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti by taková tabulka bez problémů existovat mohla.
EURO: Někteří exekutoři při svém úřadu údajně ještě podnikají. Je to možné, nebo ne? PODKONICKÝ: Také jsem to slyšel. Musím říci, že už od roku 2001 to řešíme s ministerstvem spravedlnosti, ale stále nemáme výklad, zda soudní exekutor může být jednatelem nebo společníkem nějaké společnosti, či nikoliv. Podle mého názoru je to v zákoně celkem jednoznačné: exekutor může spravovat svůj majetek. Nemůže se účastnit na podnikání jiné společnosti jako předseda představenstva nebo jednatel. To je navíc zaměstnavatelský poměr. Ministerstvo je orgánem dohledu a pokud nám jednoznačně sdělí, že soudní exekutoři nemohou být ve firmách ani jako společníci, přijmeme k tomu odpovídající stanovisko.
EURO: Teď nastoupil nový ministr spravedlnosti, který byl v roce 2001 spoluautorem zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti. To si asi libujete, že spolupráce s ministerstvem spravedlnosti bude lepší a pružnější než za Karla Čermáka? PODKONICKÝ: Myslím, že určitě bude. V minulém období to bylo velice napjaté.
EURO: Liší se soudní exekutor od soudního vykonavatele? PODKONICKÝ: Soudní exekutor je soukromník, kterému ministr spravedlnosti propůjčil licenci k tomu, aby vykonával exekuční činnost, a vydělává si na sebe tím, co vymůže. Je závislý na tom, kolik kauz má a jak je zvládá. Soudní exekutor je mimoto ze zákona oprávněn zjišťovat veškerý majetek dlužníka. To znamená, že jako věřitel sám majetek dlužníka dohledávat nemusíte, ale pouze dáte návrh na exekuci soudnímu exekutorovi a on už osloví banky, katastr, registr aut, centrální evidenci obyvatel, stavební spoření, zdravotní pojišťovny, všechny instituce, které evidují majetek dlužníka. A ve chvíli, kdy majetek zjistí, jej sám postihuje, aniž vy byste musel rozhodovat o tom, zda chcete, aby něco postihl, nebo ne.
EURO: Proč soudní vykonavatelé majetek dlužníka jenom označí a vy ho rovnou odvezete? PODKONICKÝ: To je, bohužel, problém ustanovení exekučního řádu, které nám nařizuje, že v momentě, kdy zajistíme movité věci, jsme povinni je nejen olepit, ale i vhodně zajistit. A to v praxi znamená, že je musíme odvézt.
EURO: Jak by se to mělo řešit? PODKONICKÝ: Stejně jako u soudu. Olepit a nechat na místě. To by ovšem v exekučním zákoně nesmělo být napsáno, že je musíme vhodně zajistit.
