Na severu možná vznikne elektrárna s ruskou technologií
Ruská společnost Carbonica – F má zájem v České republice postavit společně s dalším investorem elektrárnu, která by ekologicky čistým zplyňováním hnědého uhlí nízké kvality vyráběla teplo a elektrickou energii. Předseda představenstva této průmyslové skupiny Valentin Meerovič Strojakovský o této možnosti již v Mostu jednal s předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Josefem Hojdarem.
„Projekt, který mi představil pan Strojakovský, je v současné době velice zajímavý, a to zejména vzhledem k vysokým cenám ropy. Nicméně s podobnými záměry jsem se seznámil již před rokem 1990. Z různých důvodů nikdy nedopadly,“ sdělil týdeníku EURO Hojdar. „Strojakovského jsem odkázal na společnost Výzkumný ústav pro hnědé uhlí Most, pokud se ukáže, že uhlí ze severozápadních Čech je pro novou technologii vhodné, sejdeme se znovu,“ dodal poslanec.
Zájem Škody Praha.
„Hlavním záměrem je vybudovat spolu s českým investorem v příštích několika letech pilotní projekt, elektrárnu, která by v evropských podmínkách prokázala nejenom vysokou efektivnost zplyňování uhlí, ale i ekologickou šetrnost této technologie,“ řekl týdeníku EURO Strojakovský. Nejdříve se však musí provést analýza vzorků uhlí z různých ložisek, a to především v severozápadních Čechách. „Na rozborech uhlí bude Carbonica – F komerčně spolupracovat také se společností Výzkumný ústav pro hnědé uhlí Most,“ dodal Strojakovský. Tuto spolupráci ovšem nechtěl potvrdit technický náměstek výzkumného ústavu Josef Valeš. „Nebudu na toto téma hovořit,“ uvedl jen. Bude-li uhlí vyhovovat, o čemž Strojakovský nepochybuje, může se přejít k výstavbě elektrárny. Proto byla zahájena jednání o způsobu a formě zpracování technického projektu elektrárny – paroplynového cyklu – která by dosahovala výkonu asi 50 MW při spalování zhruba 500 tisíc tun hnědého uhlí. Minulý týden společnost Carbonica – F seznámila s tímto projektem obchodního ředitele Škody Praha Tomáše Topinku. Ten projevil zájem o technické zpracování. „V průběhu listopadu se sejdou technici obou společností, vždy máme zájem o nové technologie,“ řekl týdeníku EURO. „Hledáme i další možné investory,“ dodal Strojakovský.
V Rusku to vychází.
Ekonomické údaje ruské strany říkají, že návratnost takto investovaných prostředků (asi jedné miliardy rublů) je v ruských podmínkách přibližně tři roky, což je doba pro energetický průmysl mimořádně krátká. „Vychází se na jedné straně z nižších cen technologie i pracovní síly, na druhé straně jsou ale prodejní ceny elektrické energie a tepla v Rusku nižší než ve střední Evropě,“ vysvětlil Strojakovský.
Z hlediska použití uhlí v energetice se jednoznačně ukázalo, že spalování „uhelného plynu“ je výrazně efektivnější než spalování uhlí. Plyn se spaluje lépe než tvrdý materiál, a jeho čištění před spalováním je jednodušší a levnější, než čištění zplodin unikajících z elektráren při prostém spalování uhlí. Plyn lze také využít pro ekonomicky velmi výhodný paroplynový cyklus, při kterém se vyrábí nejenom elektrická energie, ale i teplá voda sloužící k ohřevu v průmyslu i domácnostech.
Vřesová a Krasnojarsk.
„Dobrým příkladem užití této technologie je energeticko-technologický komplex Vřesová na Sokolovsku. Vedle klasické uhelné elektrárny v něm pracuje elektrárna, postavená v 90. letech, která využívá plyn získávaný z hnědého uhlí Sokolovské uhelné pro výrobu elektřiny a teplé vody,“ říká Strojakovský.
Vedle plynu mohou vznikat dva různé vedlejší produkty, a to v závislosti na nastavení parametrů zplynování. Buď je to dnes vysoce ceněné aktivní uhlí nebo středně energetický koks vhodný především pro metalurgické účely.
V Rusku se objevily první snahy o průmyslové využití uvedené technologie v polovině 90. let minulého století, ale teprve před několika lety se našel soukromý investor, který usiluje o její plné komerční využití. Před dvěma lety byl ve firmě Carbonica-F v ruském Krasnojarsku uveden do provozu pilotní projekt.
Technologie prošla všemi stadii od laboratorních zkoušek až do současné podoby fungujícího provozu, zpracovávajícího ročně tisíce tun hnědého uhlí z kansko-ačinského naleziště a produkujícího energii a více než 10 tisíc tun polokoksu. „Provoz funguje plně na komerčním základě, plyn ze spaluje na produkci teplé vody, polokoks se prodává firmám zabývajícím se barevnou metalurgií a aktivní uhlí energetikům a institucím v oblasti technologií životního prostředí, především k čištění vody,“ vypočítává Strojakovský možnosti využití.
Začal to Murdock Plynofikace uhlí je jedna z nejstarších průmyslových technologií. První plynofikátor na bázi zplyňování uhlí sestrojil anglický inženýr William Murdock v roce 1792 a začal používat takto vytvořený plyn k osvětlování. V roce 1925 pracovalo ve Spojených státech již více než 25 tisíc zařízení přepracovávajících 25 milionů tun uhlí na plyn. V současné době tvoří podíl uhlí ve světové palivově-energetické bilanci 23 procent, přičemž se z něj vyrábí 38 procent veškeré elektrické energie a slouží při výrobě 70 procent oceli. Prognózy The International Energy Agency předpokládají, že v období 2000 až 2010 se zvýší celosvětově spotřeba uhlí asi o 40 až 45 procent. Odborníci se však domnívají, že vzhledem k růstu cen ropy bude potřeba uhlí ještě vyšší.
