Čím více stát bere, tím více dává

DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ Výše daní výrazně ovlivňuje celou ekonomiku. Pro podnikatele platí, že čím je nižší, tím lépe. Prostý občan má však jiný názor. Nejspokojenější Evropané totiž žijí ve státech s nejvyšším daňovým zatížením.

DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ

Výše daní výrazně ovlivňuje celou ekonomiku. Pro podnikatele platí, že čím je nižší, tím lépe. Prostý občan má však jiný názor. Nejspokojenější Evropané totiž žijí ve státech s nejvyšším daňovým zatížením.

Daně zasahují do našeho každodenního života. Kromě daně z příjmů máme daň z přidané hodnoty, silniční daň, dědickou daň či daň darovací. Daně se platí i za spotřebu alkoholu a benzinu, v budoucnu nás prý nemine ani daň ekologická.

Podle studie OECD dosahuje ve státech Evropské unie průměrné daňové zatížení v přepočtu na hrubý domácí produkt 41 procent. Oproti hlavním světovým „konkurentům“ USA a Japonsku je to téměř o čtvrtinu více. Na druhou stranu evropské vlády nabízejí štědrý sociální systém. Veškeré sociální dávky a příspěvky jsou relativně vysoké. Občané rovněž mají k dispozici státní aparát, který je za ně schopen řešit některé situace.

Podle studie Evropské komise nejspokojenější Evropané žijí ve Švédsku a Dánsku, tedy v zemích, kde je daňové zatížení z nejvyšších. V Dánsku odvody státu dosahují téměř 50 procent, ve Švédsku je to dokonce 51,4 procenta. Naopak v USA, Jižní Koreji či Austrálii jsou občané více méně odkázáni sami na sebe a svoji rodinu. Stát občanům toho příliš nenabízí, na druhou stranu od nich ani mnoho nechce. Daňové zatížení v těchto zemích nepřesahuje 30 procent. V Mexiku je dokonce nižší než 20 procent. Avšak i v Evropských podmínkách mohou být nízké daně realitou. Příkladem mohou Litva a Lotyšsko, kde se zatížení pohybuje kolem 29 procent.

PŘÍMÉ DANĚ TÁHNOU INVESTICE

Do celkové daňové zátěže se kromě přímých a nepřímých daní počítá i sociální pojištění (ve většině evropských zemích kryje náklady i na zdravotní péči) a zdravotní pojištění. Zahraniční investoři si pro cíl své expanze volí země s nízkou daní z příjmů právnických osob. Dalšími důležitými ukazateli potom jsou nízké mzdové náklady, schopní a výkonní zaměstnanci, dobrá infrastruktura a dobře nastavené podnikatelské prostředí. Rozdíly v konstrukci a zásadách přímých daní jsou v současné době skrytou formou státních podpor jednotlivých členských států. Vysoké daně jsou jednoznačně demotivující jak pro firmy a drobné podnikatele, tak pro zaměstnance.

Například Lucembursko se může pochlubit jedněmi z nejnižších přímých daní v Evropě. Celkové zatížení je však nad unijním průměrem.

KAŽDÉMU MĚŘÍME STEJNĚ

V posledních letech několik evropských zemí zavedlo „rovnou daň“. Konkrétně se jedná o Rusko (13procentní sazba), Rumunsko (16 procent), Slovensko (19 procent), Estonsko (23 procent) a Lotyšsko (25 procent). Jednotná sazba daně zjednodušuje plnění daňových povinností, neboť je administrativně podstatně jednodušší. Rovněž vymahatelnost je vyšší, protože se mnohem lépe zjišťují případné nedoplatky.

V ostatních evropských státech je uplatňována progresivní sazba – s růstem příjmů roste i míra zdanění. I z tohoto důvodu je celkové daňové zatížení v Dánsku, Švédsku i Lucembursku vzhledem k HDP poněkud vyšší.

Průměrné příjmy v těchto zemích jsou totiž jedny z nejvyšších v Evropě a většina občanů se ocitá ve vyšším daňovém pásmu. Navíc občané s vyššími příjmy více utratí a odvedou díky dani z přidané hodnoty, spotřební dani a dalších majetkových daní do státního rozpočtu značnou část svého výdělku.

DAŇOVÉ ZATÍŽENÍ V ČLENSKÝCH ZEMÍCH OECD

(v procentech k HDP)

Pramen: Eurostat a OECD