Nepřehlédněte

Makrooko Miroslava Zámečníka

Peníze fuč, cíl v nedohlednu

Praha  Ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč (vlevo) a jeho moravský protějšek Michal Sedláček z Kanceláře města Brna

Zakonzervovat sídliště by byla chyba, shodli se územní plánovači Prahy a Brna

 vodárna, ilustrační foto

Uvnitř vlády se rozhořel boj o dohled nad kohoutky

Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Technologie ARISTON pomohou v Grónsku rozkrýt globální oteplování

Společnost Ariston zůstává věrná svému cíli přinášet pohodlí každému a oznámila úspěšné…

Jak si připomenout 100. výročí založení Československé republiky? Svatováclavským dukátem!

Právě dnes slavíme snad nejvýznamnější výročí, jaké naše republika dosud zažila. Je jím…

Zbrojaři mají pomocníka na ministerstvu obrany. Už čtvrtý rok

Firmám podává pomocnou ruku odboru průmyslové spolupráce. Jeho úkolem je, aby se české…

Penzijní reforma v českém vydání: pokus ikstý

 Zámečník 07. ledna, 12:00  -  Miroslav Zámečník
07. ledna, 12:00

Poslední snaha o zavedení ryze zásluhového a dobrovolného penzijního pilíře v Česku dopadl opravdu strašlivě, takže žádný další už nikdo jednu generaci nezopakuje. Pokud nebude muset.

Nějakou vládu Česko nakonec mít bude a její představa o penzijní reformě se bude nejspíš hodně podobat návrhu jednobarevného kabinetu Andreje Babiše. Vysvětlení je poměrně jednoduché.

Současný návrh vládního programu je pokusem o nalezení společného jmenovatele toho, na co Česko momentálně může aspirovat, a jako „průsečík“ bude také politicky intenzivně prodáván. Asi nejvýrazněji inzerovaným bodem je penzijní reforma, jejímž hlavním marketingovým sdělením má být oddělení správy příjmů a výdajů důchodového pojištění od státního rozpočtu spolu s ochranou „starodůchodců“ nad 85 let věku a lidí s nízkými důchody.

Všechny tyhle prvky znějí dobře a kdo by se proti nim vymezoval. Popravdě řečeno, nejde o nic jiného než o mírné úpravy současného systému a samotný termín „reforma“ je silně nadsazený.


Valorizace důchodů: od Nového roku si výrazně polepší všichni penzisté


Drtivá většina důchodců je v Česku odkázána svojí životní úrovní na „státní“ penze, na které si navzdory široce rozšířeným představám vůbec nic nenašetřili, protože svými odvody platili penze svým předchůdcům a státní penzijní pilíř nemá akumulovány jakékoli přebytky, s nimiž by pracoval jako s kapitálem.

Na to jsme nebyli nikdy dost zdrženliví a prozíraví. Kdyby byl důchodový účet skutečně důsledně oddělený, byl by touhle dobou po bankrotu. Pokud ve vrcholící konjunktuře vykazuje momentální přebytek (jako letos), je to výjimka, která neznamená porozumění systému.

Co pochopil Špidla

Říkáme tomu „průběžnost“ a samotný fakt, že dostanete nezkrácenou penzi, i když systém nevybral dost peněz, třeba kvůli rostoucímu podílu seniorů v populaci nebo špatné fázi ekonomického cyklu, berme jako určitou přednost. Napojení na veřejné finance je ale nezbytné. Tedy pokud nechcete mít periodicky zvyšované příspěvky do systému, aby reflektoval demografii, což od určité hranice naráží na velmi nízkou ochotu platit.

Kdybychom zavedli přímou závislost pobíraných důchodů na povinně odvedených individuálních příspěvcích, bylo by v Česku velmi mnoho důchodců, kteří by na tom byli ještě mnohem hůř, než jsou – ale to pochopil blahé paměti někdy na počátku nového tisíciletí tehdejší premiér Vladimír Špidla.

Víme, že počet seniorů roste podstatně rychleji než počet přispěvatelů, říká se tomu stárnutí populace. Relativně dobře dovedeme spočítat vývoj „mzdové obálky“ na nějakou dobu dopředu, ale za horizontem jeden a půl roku až dva roky jsou naše prognózy hospodářského vývoje „naivní“, řečeno odborným jazykem. Nikdy jsme se nedovedli trefit do jakékoli recese, naše dlouhodobé odhady jsou zatíženy „růstovým optimismem“.

Mohli jsme být nejméně o pětinu bohatší, než jsme, kdybychom protáhli „naivní“ projekce staré deset let. Mýlíme se, ale naše trvání na některých široce sdílených hodnotách je velmi pevné – zjevně si nepřejeme chudobu, což napříč vládami dokazujeme na reálných datech posledních osmadvacet let.

Máme rádi sociální stát – když není drahý. Napětí do toho vnáší a teprve bude vnášet demografie. Podívejte se na graf zachycující, co dostane od povinného systému obyvatel Spojeného království.

Británie vyšla v penzích z hypotézy, že stát zajišťuje minimum v podobě rovného důchodu pro všechny, na které vybírá přes nízkou sazbu daně zvané „social security“. Zbytek je na zaměstnavatelích a dobrovolném připojištění, daňově motivovaném.

Nedopadá to dobře. Ani u nich, a kdybychom šli touhle cestou, tak ani u nás. V demokratickém systému nemáte mandát pro snižování náhrad v neprospěch majority pobírajících, ale zároveň nemáte populární mandát na zvednutí sazby. Od dob Říma je to těžká disciplína.

Budoucnost na dluh

Empirických důkazů o tom, že současné předplacení budoucnosti si ale ani trochu netyká s velmi vzdáleným a podmíněným horizontem budoucího plnění, máme i v Česku dost. Tento typ občansky uvědomělé sázky na budoucnost prostřednictvím placení pojistného, když je dobrovolné nebo povinné, ale relativně snadno šiditelné, tady neděláme ani náhodou.

Poslední pokus o zavedení ryze zásluhového a dobrovolného pilíře v Česku dopadl opravdu strašlivě a nebylo to čistě jen kvůli chybám v jeho designu a politicky virulentní antikampani vedené krátkozrace ČSSD.


Čtěte o novinkách pro rok 2018:

Daňové změny v roce 2018 ulehčí zaměstnancům i podnikatelům


Takže máme téměř jistotu, že žádný druhý, povinný kapitálový pilíř, který by dělal z hlediska rizika pravý opak toho průběžného (a v tom rozkládání rizika by byl také jeho půvab), tady v příští generaci nikdo nezopakuje. Navzdory školní docházce a výuce počtů od Marie Terezie šetříme na důchod ve velmi významné části populace zcela nedostatečně, a ne že ne.

Vůbec nerozumíme daním a veřejným rozpočtům, i když demokracie bez elementárního porozumění vzájemným vazbám v této oblasti v podstatě nedává smysl. Každý režim v Česku, který promeškal příležitost vysvětlit, o čem zásluhovost a osobní odpovědnost je, bude odsouzen k tomu snižovat podíl zásluhovosti a zvyšovat podíl „důstojného minima“, málo závislého na předchozím příjmu. V zásadě je to pořád o tom samém a máte jediný problém: Kdo to bude chtít platit, když může jít danit jinam? Komunista i nácek věděli, že na skutečnou disciplínu potřebují ostnatý drát.



Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujal Vás tento komentář?
Ohodnoťte ho

Počet hodnocení: 2 | Průměrné hodnocení: 5.00

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Finance
Kdy začít nakupovat na Vánoce?
Zájem o úvěry na bydlení v září lámal rekordy
Ceny elektřiny se domácnostem prodraží až o 15 %. Kdy můžete odejít k jinému dodavateli?
Podporu z pracáku nedostanete vždy a její součástí mohou být poukázky (2)
Nové zálohy pro OSVČ v roce 2019: kolik a kdy si změnit platební příkazy?
Auta
Retro: Podívejte se, jak se během let měnil vzhled SPZ na…
Huawei Mate 20 Pro: nejočekávanější smartphone je plný překvapení (video)
Sedm chyb při předjíždění, kterými můžete i někoho zabít
Test asistovaného řízení: Žádné dnešní auto nenabízí autonomní řízení. Ani Tesla ne
Kvíz: Poznáte správně model auta podle fotografie?
Technologie
Génius kontra byrokracie. Jak úřady zkrotily Elona Muska
GeForce GTX 1060 s pamětí GDDR5X potvrzena Nvidií. Prý je založená na čipu GP104
Cnews FM: Óda na Windows 10 October „ještě to není dokonalé“ Update [podcast]
Biostar Racing X470GT8 – vyplatí se dát šanci Biostaru? (uživatelská recenze)
Vyšly testy Core i9-9900K, i7-9700K a i5-9600K. Jaká je pájka, OC, spotřeba a výkon?
Hry pro příležitostné hráče