Lasvit míří do New Yorku. Otevře tam svůj první showroom

02. září, 06:14  -  Jan Novotný
02. září, 06:14

Zakladatel novoborského sklářského a designového impéria Leon Jakimič chce z Lasvitu vytvořit první globální luxusní značku s českými kořeny. Už letos otevře nový obchod v newyorské čtvrti Soho

Renesance českého sklářství trvala devět let. Přesně tak dlouho existuje původně severočeská firma Lasvit, kterou v roce 2007 založil někdejší hongkongský obchodník sklářského gigantu Preciosa Leon Jakimič. Osamostatnil se, využil své kontakty a znalost trhu v Asii a udělal dobře. Dnes má jeho Lasvit miliardový obrat a prodává patrně nejznámější české luxusní zboží na světě. Teď čeká značku další milník - vzniká síť luxusních obchodů, kde už zdaleka nebudou k mání jen svítidla. „Chceme vybudovat značku populární mezi lidmi, kteří ocení krásné věci s příběhem a myšlenkou,“ říká Leon Jakimič. Do pěti let chce otevřít šest nových obchodů v hlavních světových metropolích.

Rozmachu Lasvitu, který dnes dodává své výrobky po celé Asii a má zhruba 350 zaměstnanců, už nestačí současné kapacity. Proto se rozhodl proměnit centrum severočeského Nového Boru, odkud firma pochází. Staví tu své ředitelství a ateliérovou sklárnu. V plánu je také stavba nového kovozávodu a další, větší sklárny. Za pár let by Lasvit mohl uskutečnit i projekt velkého muzea skla v Praze, který loni opustil miliardář Radovan Vítek. Leon Jakimič navzdory domácímu rozvoji své firmy stále žije trvale v Hongkongu. Asie je pro firmu nejdůležitějším trhem a klienti přímý kontakt s majitelem oceňují.

Co vás teď čeká? Míříte zpět do Hongkongu?

Ano, vracím se zpět do Hongkongu, kde dětem začíná v srpnu škola. V půlce srpna poletím do San Franciska na pár mítinků a jednu konferenci. Pak v půlce září cestuji zpět do Česka přes New York, kde otevíráme náš první showroom v Americe, který bude zároveň naším prvním showroomem mimo Českou republiku.

Proč jste se v Americe rozhodli otevřít showroom a jak bude vypadat?

Lasvit má kanceláře ve 13 zemích světa, kam chodí primárně architekti a designéři, ale ne veřejnost. Právě proto, že chceme, aby k nám mohl přijít kdokoli, kdo má rád design, otevíráme v newyorském Sohu, nedaleko místního Apple storu nebo butiku Chanel, nový showroom. Budeme tam mít sekci pro veřejnost, kde nabídneme kolekce svítidel, stolního a nápojového skla. Počítáme také s odbornou sekcí pro architekty, designéry a developery, kde ukážeme nejen to, co děláme, ale i jak a proč to děláme. K dispozici tam bude tým odborníků Lasvitu.

Je váš newyorský showroom prvním krokem Lasvitu do maloobchodu? Budou podobně vypadat i vaše další designové obchody?

Máme určitě v plánu otevřít víc prodejen. Počítáme s novým obchodem v centru Prahy, následovat bude Londýn, Hongkong, Paříž, Šanghaj.

Nový kovozávod Lasvitu by v Novém Boru mohl stát do čtyř let. (Foto: Martin Pinkas)

Máte už pro nový pražský obchod vyhlédnutou konkrétní lokalitu? Půjde o okolí Pařížské ulice?

O prostoru teď jednáme. Určitě bude v Praze 1.

Jak dlouho vám bude trvat, než těchto pět nových obchodů po celém světě otevřete?

Jedná se o plán ve střednědobém horizontu. Zatím uvažujeme o pěti letech.

Co vás vlastně přimělo vrhnout se do maloobchodu?

Chceme proslavit české sklo, sklářské řemeslo a design. To se nám už zčásti podařilo v rámci B2B byznysu, tedy instalací vytvořených na zakázku například pro hotely, soukromé rezidence nebo luxusní obchodní centra. Chceme vybudovat i značku populární mezi lidmi, kteří ocení krásné věci s příběhem a myšlenkou. Nechceme nabízet svítidla, která si člověk kupuje, jen když je potřebuje, ale věci, které si člověk koupí, protože po nich touží, líbí se mu. Kromě kolekcí svítidel a menších skleněných předmětů to budou například unikátní flakony na parfémy, nápojové soupravy nebo šperky.

Před časem jste oznámili velkou investici v Novém Boru. Vaším plánem je přestavět budovy v centru města na novou sklárnu a designérské centrum. Proč jste se rozhodli tuto investici umístit v Česku, a ne někde jinde?

Slogan Lasvitu je Bohemian Perfection čili bohémská preciznost. Jsme patrioté, máme srdce v Čechách. Autenticita a luxus jsou spojené nádoby, a proto vyrábíme v Česku veškeré sklo, 80 procent našich zaměstnanců pochází z Česka a drtivá většina z nich z Nového Boru. Kde jinde bychom měli umístit naši investici než na Palackého náměstí v Novém Boru, v historické budově jedné z nejstarších sklářských škol? Vedle toho bychom rádi v Novém Boru postavili ještě další moderní skleněnou budovu, chystáme také vznik nové sklárny pro vývoj, kde budeme testovat nejnovější postupy a technologie. Dnes toho Lasvit už vyrábí tolik, že využije produkci osmi až devíti skláren v Česku, ale tato nová sklárna bude první stoprocentně naše.

Spoléháte tedy na českou pracovní sílu. Jak těžké je v současné době sehnat na severu Čech zaměstnance?

Je to samozřejmě čím dál těžší. Především u řemeslníků je pro Česko za pět minut dvanáct.

Nepřemýšlíte o vzniku své vlastní školy?

Lasvit už dnes spolupracuje s novoborskou střední sklářskou školou, kde poskytuje žákům podporu různou formou. Talentovaným lidem, kteří by se chtěli stát skláři, určitě nabídneme prostor i v naší nové sklárně.

Může být povolání skláře vůbec pro mladou generaci přitažlivé?

Už jen vznik Lasvitu vroce 2007 dokazuje, že sklářství má perspektivu. Dnes jsou severní Čechy světovou Mekkou sklářství. Nechci, aby to znělo nabubřele, ale v tom regionu jsme určitě několik upadajících skláren pomohli zachránit. Pro italský region Murano, který má ještě o něco starší tradici, už je pět minut po dvanácté. Zbyly tam asi čtyři sklárny z původních deseti. Z těch zbylých už jsou spíš takové kavárny, kde se turisté dívají, jak tam dva starší skláři něco tvoří.

Už jste zmínil, že 80 procent vašich zaměstnanců jsou Češi. Často vedou i vaše zahraniční pobočky. Proč je pro vás tak důležité mít ve světě české zaměstnance?

Chci, aby z člověka, který naše produkty prodává, byla cítit vášeň, nadšení i znalost produktů. Otestovali jsme si, že se ktomu nejlépe hodí Češi. Tady má sklářství dlouhou tradici - druhou nejstarší na světě po Itálii. Navíc Češi dokážou být stejně kreativní a vynalézaví jako Italové a zároveň precizní a systematičtí jako Němci. Tato kombinace se nám hodí. Potřebujeme, aby naši zaměstnanci uměli nejen pracovat se sklem, ale i s kovem nebo s elektronikou.

Budete stavět svou jedinou sklárnu, která bude ve vašem stoprocentním vlastnictví. Nezvažujete ještě nějakou akvizici?

Lasvit vždy rostl především organicky. Obor naší činnosti je tak specifický, že vlastně nevím, koho bychom kupovali. Jedinou výjimkou byl kovozávod BOS Mladá Boleslav, který jsme koupili v roce 2008. Do budoucna máme v plánu výrazné investice do zcela nové sklárny a do nového kovozávodu. Je jen otázka našeho cash flow, kdy tyto investice budeme moci uskutečnit. Počítám s tím, že do čtyř let by mohl nový kovozávod stát.

Na draky pro čínské kasino využije Lasvit 40 tun křišťálu. (Foto: Martin Pinkas)

Získali jste velice dobré reference zejména v Dubaji a v Číně. Tyto dva trhy jsou pro vás klíčové. Jaké zakázce teď věnujete nejvíce energie?

Aktuálně je naší celosvětově nejprestižnější zakázkou instalace pro nově dokončenou budovu opery v Dubaji. Budova se stavěla několik let a podílelo se na ní i studio známé architektky Zahy Hadid. Její dominantou je 40 metrů vysoká prosklená fasáda, uprostřed které je umístěna naše dvacetimetrová dynamicky nasvícená skleněná instalace. Viditelná je ze samotného centra Dubaje. Tato zakázka byla pro Lasvit velice důležitá. Naše kreativní řešení obstálo i v konkurenci dalších firem, které nabízely jiný koncept, a nejvíce zaujalo porotu největší developerské firmy v Dubaji - Emaar. Díky tomu se dostáváme k dalším zakázkám v režii Emaaru.

Jsou to právě zakázky v Dubaji, které pro vás znamenají nejvyšší tržby?

Projekt historicky nejvyšší hodnoty, na němž jsme se dosud podíleli, je kasino na čínském ostrově v Tichomoří. Pro něj budeme vyrábět dva padesátimetrové čínské draky ze skla, což je konstrukčně velice složité. Počítáme, že využijeme 40 tun křišťálu. Jde o výjimečný projekt jak z pohledu náročnosti, tak nákladů. Vše by mělo být dokončeno do poloviny příštího roku. Mně osobně jsou blízké i projekty, kvůli kterým ani nemusíme chodit příliš daleko. Nedávno jsme podle návrhu designéra Maxima Velčovského vyrobili pro pražskou galerii Myslbek největší skleněnou instalaci ve střední Evropě Vortex, která znázorňuje křišťálový vír. Plastika je více než dvanáct metrů široká, sedm metrů vysoká a tvoří ji téměř sedm set skleněných komponentů vyrobených z ručně foukaného hutního skla.

Jaké další zakázky máte rozjednané pro tento a příští rok?

Nyní máme rozjednaný velký projekt v Soči, kam budeme dodávat desetimetrovou kinetickou instalaci Supernova, dále řadu luxusních hotelů v Kazachstánu a Singapuru. Pracujeme na projektech pro největší privátní univerzitu Mahidol v Bangkoku, shopping mall v Kuvajtu, rezidenční budovu v New Yorku, pro kasina na Filipínách a v Nigérii nebo například na desetimetrové instalaci vytvořené z tisícovek skleněných bublin od Maxima Velčovského do Lotte Plaza v Soulu.

Zakázky, které jste jmenoval, jsou ve velmi rozmanitých zemích, kde se nepochybně liší i vkus zadavatelů od toho evropského. Jak se dokážete vypořádat právě s rozdílným pohledem na umění? Spolupracujete s místními designéry?

V tomto smyslu se liší interiérový a produktový design. Co se týče produktového designu, spolupracujeme vedle etablovaných českých a slovenských designérů a nadějných talentů s řadou světových designérských špiček. Současně zaměstnáváme tým dvaceti designérů, kteří pracují převážně na zakázkách z oblasti B2B. U rezidenčních projektů, které už tvoří 30 procent našich zakázek, se často propojíme s umělcem, kterého navrhne zadavatel zakázky. Může jít o malíře nebo sochaře, tedy člověka, který nikdy se sklem nepracoval. Vždy ho přivedeme k nám do sklárny a společně vymyslíme finální podobu instalace. Designéry při tvorbě interiérového designu si najímá klient. Je ale důležité, aby naše práce byla v souladu. Design je něco jako mezinárodní jazyk. Dobrý designér pozná kvalitu bez ohledu na to, kde na světě daná věc vznikne. Kultura nemusí mít tak výrazný vliv. Například v Asii dnes děláme nejmodernější projekty z celého světa a většinou nejde o instalace, které by byly podmíněny kulturou a místními zvyky.

Jaká je ve světě konkurence v oboru světelných instalací? S jakými konkurenty se v tendrech utkáváte?

Dnes se na světovém trhu uměleckých instalací potkáváme spíše s jednotlivými umělci než s korporacemi. Jsou to umělci, kteří mají třeba jen dva spolupracovníky. Nejčastěji soutěžíme se studii ze San Franciska, z Londýna nebo z Itálie.

A co Číňané? Nesnaží se s vámi soutěžit?

Čínské firmy pro nás nepředstavují výraznou konkurenci. Samozřejmě dokážou vyrobit mnohem více produktů než my. Naší silnou stránkou je ale naopak kvalita, servis a logistika. Dokážeme nejen kvalitní produkty vyrobit, ale umíme je i dodat a nainstalovat včetně záruky a případné údržby.

Loni definitivně skončil projekt pražského Muzea skla developerské skupiny CPI Radovana Vítka, které mělo vzniknout v budově bývalé Živnobanky Na Příkopech. Vítek budovu raději prodal čínské skupině CEFC. Vy jste se měli na vzniku tohoto muzea podílet. Neuvažujete o tom, že byste tento nápad převzali a sami uskutečnili?

Přemýšlíme o tom, ale bohužel ještě nejsme natolik velká a finančně silná firma, abychom mohli koupit dům v Praze a věnovat ho muzeu o zhruba pěti tisících metrech čtverečních. Už jsme jednali s několika developery, ale zatím se všichni na projekt dívají spíše z pohledu byznysu. Nešlo by pouze o muzeum Lasvitu, ale o průřez celým českým sklářstvím. Je proto zapotřebí obrovská investice. Pokud neseženeme jiného developera, který by byl zároveň mecenášem, bude muzeum skla muset ještě počkat na to, než si takovou investici budeme moci dovolit my sami ve vlastní režii.

Kdy by se to mohlo podařit?

Možná za nějakých pět až deset let.

Leon Jakimič (41)
-Narodil se roku 1975 v Liberci, do rodiny s rusko-srbskými kořeny. Rodina původně pochází ze Srbska, později ale uprchla do Ruska před tureckými nájezdníky. V Česku momentálně žije šestá generace Jakimičů.

-V roce 1993 dokončil Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci, později vystudoval Loyola Marymount University v Los Angeles, za niž zároveň hrál tenis. Do USA se dostal díky tenisovému stipendiu.

-V roce 1999 nastoupil jako manažer exportu do společnosti Preciosa v Jablonci nad Nisou, záhy se stal ředitelem oddělení svítidel sídlícího v Hongkongu.

-Po odchodu z Preciosy v roce 2007 založil firmu Lasvit, která se aktivně hlásí k české sklářské tradici. Dnes má firma 13 kanceláří po celém světě. Hlavní výrobní závod (sklárna) firmy je v Novém Boru v severních Čechách.

-Žije a pracuje v Hongkongu, ale zhruba polovinu roku tráví v Česku.

Přečtěte si i o dalších úspěších českých firem:

České 3D tiskárny Prusa jdou na dračku

Olympionici v Riu budou sedět na českých lavičkách

Tomáš Kolář: Linet nebudu měnit


Mohlo by vás zajímat

Prezident Miloš Zeman

Zeman na Rhodu: Islámský stát je anticivilizace a sociální rakovina

 ilustrační foto

Zpoplatněný obsah jako překážka? V USA zachraňuje noviny

Škoda Kodiaq

Autosalon v Paříži je na novinky chudý. Zde je pět nejzajímavějších

Tabákové firmy investovaly do vývoje elektronických cigaret miliardy

Svět bude kouřit „zdravě“, myslí si Philip Morris a investuje

Spodní část Hranické propasti

Hranická propast je nejhlubší zatopenou jeskyní světa, ukázalo nové měření

Exnáměstek ministerstva práce Vladimír Šiška (vpravo) a znalec Vladimír Smejkal

Bývalý náměstek Šiška dostal šest let za zmanipulování zakázky

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče