Heil Höcke! Šéf AfD v Durynsku děsí Německo - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Heil Höcke! Šéf AfD v Durynsku děsí Německo

,
Heil Höcke! Šéf AfD v Durynsku děsí Německo
Zdroj: Profimedia.cz

AfD v Durynsku přeskočila křesťanské demokraty. Její tamní šéf Björn Höcke vlastní stranu rozděluje a zbytek Německa děsí.

Sedmapadesát procent hlasů v durynských zemských volbách shrábly strany, které se do normálního politického spektra vejdou jen obtížně. Vítězní Die Linke, Levice, jsou pohrobky někdejších východoněmeckých komunistů a druhou nejsilnější stranou se v poslední říjnovou neděli stala Alternativa pro Německo. Čtete správně: křesťanští demokraté Angely Merkelové, kteří až do minulých voleb v roce 2014 byli v této někdejší součásti NDR politickou jedničkou, klesli za populisty pravého i levého střihu. Sociální demokracie mezitím živoří v jednociferných číslech.

 Výsledky voleb v Durynsku

Nejdiskutovanějším výsledkem byl bezesporu vzestup AfD. Jednak proto, že svůj volební zisk za poslední čtyři roky více než zdvojnásobila, a jednak pro způsob, jímž toho dosáhla. Šéfem místní partajní organizace je bývalý učitel dějepisu Björn Höcke, jehož i partajní kolegové přirovnávají k Josephu Goebbelsovi. Zaprvé je působivým řečníkem, zadruhé říká dost podobné věci.

Pomník hanby

„Angela Merkelová a její spojenci chtějí rozpustit naše Německo jako kus mýdla pod horkou vodou,“ říkal Höcke na jednom z předvolebních shromáždění. „Ale my ten kohout zavřeme,“ slíbil nadšeným posluchačům. Jak přesně si zavírání kohoutu představuje, nedořekl, ale můžeme se domýšlet z jiných jeho výroků.

„Němci jsou jediným národem na světě, který si doprostřed hlavního města postavil památník vlastní hanby,“ prohlásil například o berlínském muzeu holocaustu. Je pro něho onou hanbou holocaust samotný, nebo skutečnost, že jeho země válku prohrála? Není známo, že by takovou otázku kdy napřímo obdržel, ale fakt, že volá po „obratu o 180 stupňů“ v postoji Německa k nacistické minulosti, nenaznačuje nic pěkného.


Za podporu uprchlíků e-mail „od Hitlera“. Šéf Siemensu čelí výhrůžkám neonacistů

Joe Kaeser


Fakt, na nějž upozornil zemský premiér Bodo Ramelow z Levice, že dvacet kilometrů od durynské metropole Erfurtu stával buchenwaldský koncentrační tábor, to o moc nevylepšuje. „Dosud existovala červená čára, která oddělovala přijatelného politika od extremisty, a tou čarou byl holocaust,“ říká Ramelow, jenž vedle Höckeho působí jako střízlivý politik. „Höcke může za to, že ta čára už neexistuje.“

Jak už bývá u podobných postav zvykem, vidí Herr Höcke nepřátele na každém rohu. Větrné turbíny, politickou korektnost, ilegální přistěhovalce, strach ze špatného počasí – to vše vnímá šéf durynské AfD jako útok na Německo, svoji stranu nebo sebe sama. „Řekněte ,ano‘ naftě!“ hřímal na mítinku ve městě Sömmerda, obzvlášť zbídačelém kousku Durynska, jemuž byl přítomen reportér rádiové stanice Deutsche Welle. Dav, počítaný ve stovkách, byl šťasten.

Vzestup AfD v Durynsku je do značné míry vzestupem Höckeovým. Že to konkurence špatně nese, je pochopitelné. Znepokojeno však je i celoněmecké vedení AfD, které mluví o tom, že „straně hrozí nepřátelské převzetí pravicovými extremisty“.

Zlý druhý dech

Takový strach odráží krátkou, neveselou historii AfD. Partaj založili v roce 2013 ekonom Bernd Lucke, zběhlý křesťanskodemokratický poslanec Alexander Gauland a novinář Konrad Adam jako opozici proti evropské měnové unii a jejímu produktu, euru. Upozorňovali na skutečnost, že měnová unie je nefunkční; v době, kdy Evropa řešila, jak naložit s dluhy jihoevropských zemí v čele s Řeckem, rychle získala na popularitě.

Když však dluhová krize polevila, začaly preference AfD klesat. Druhý dech partaj chytla až v roce 2015, kdy do Německa přišly na přímé – jakkoli okolnostmi vynucené – pozvání kancléřky Merkelové téměř dva miliony převážně arabských uprchlíků. Strana do té doby definovaná ekonomicky se najednou stala stranou protiuprchlickou a protiislámskou.

 Jak se vnímají obyvatelé spolkových zemí bývalé NDR

Tehdy prohrál ekonom Lucke souboj o partajní vedení s Frauke Petryovou, což signalizovalo příklon k pozicím blízkým krajní pravici. Lucke stranu opustil a založil si vlastní s mírně kontraintuitivním názvem Liberálně konzervativní reformátoři, jež žádnou díru do světa neudělala. I Petryová však za dva roky vedení AfD opustila s tím, že je pro ni příliš napravo; i ona založila novou partaj (Modrá strana), o které také už nikdo neslyšel.

Namísto toho začali vavříny sbírat radikální politici na východě Německa, sdružení do platformy nazvané Der Flügel čili Křídlo. Ještě před Höckeho vzestupem zaznamenalo první úspěchy v podobě vítězství v letošních eurovolbách v sousedním Braniborsku. Ačkoli v zářijových zemských volbách tam strana výsledek nezopakovala (skončila třetí za oběma velkými stranami, CDU a SPD), mainstreamové části AfD to nahnalo strach.

Tito zbylí střízlivější členové AfD dali dohromady takzvaný Apel 100, výzvu podepsanou intelektuálními špičkami strany. Adresovali ji Höckemu, podobně razantnímu braniborskému bossovi Andreasi Kalbitzovi a dalším křídelníkům. Zjednodušeně řečeno jim řekli, aby se zdrželi extremistických projevů. „Mám po krk lidí, kteří získávají osm až devět procent a pak mi chtějí říkat, co mám dělat,“ nechal se v mrazivé odpovědi slyšet Kalbitz.

Poptávka roste

Křídelníci přitom mají svým brutálním způsobem pravdu: jejich balancování na hraně extremismu vychází vstříc poptávce, která ve východních spolkových zemích, v bývalé NDR, rok od roku roste. Letošní průzkum Demoskopického ústavu v Allensbachu ukázal, že na západě Německa věří demokracii 72 procent obyvatel. Mezi „Ossies“, obyvateli bývalé NDR, však považuje demokracii za nejlepší způsob vládnutí jen 32 procent. Většina z nich se zároveň považuje za „východní Němce“ spíš než prostě za Němce.

 Vztah Němců k demokracii

Proč, když materiálně jsou na tom východní Němci lépe než kdykoli v historii? Svého druhu poetické vysvětlení nabízí míšeňský spisovatel Frank Richter. „Procházíte ulicemi východoněmeckých měst a všechno vypadá parádně. Ale pak pomalu začnete chápat, co se za těmi pečlivě natřenými fasádami děje,“ řekl Richter listu Financial Times. „Sny a představy, které lidé měli, jsou pryč. Najednou chápete: moje děti odešly a nevrátí se. Moje vnoučata jsou pryč a ani ona se nevrátí.“ Možná měli pánové a paní v čele AfD myslet na nebezpečí dříve.

Přečtěte si také:

Německo posílá zahraničním esesákům důchod a proplácí lázně. Židovská rada je v šoku

Ekonacisté a tábory á la Hitlerjugend. Němečtí extremisté navazují na „tradice“

Bývalý esesman odkázal miliony spřáteleným skotským penzistům

Klima je pro Němce důležitější než hospodářský růst. Jeho ochranu preferují dvě třetiny z nich

Ohodnoťte tento článek
Diskuze