Politici pět let mluví a soudci se smějí
Stejně jako se českým bankéřům kvůli hrstce excelentních tunelářů podařilo vybudovat si u veřejnosti pověst loupežníků, propadá se dnes pověst českých soudců. O spolčeních konkursních soudců se správci se vykládají legendy, historky o spisech týkajících se nejvážnějších trestních činů, které nikdo roky neotevřel a podezřelí jsou houfně vypouštěni z vazby, vyvolávají husí kůži. Kárné senáty, které si sami soudci zřídili, aby mohli ze svých řad vyhnat černé ovce, jsou k ničemu, a sankce jimi udělované vyvolávají hořký smích. Nejostřejším kritikem současné justiční praxe je přitom sám ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Hovoří o potřebě reforem a má celkem jasno, jak by měly vypadat (viz str. 41). To je hodné ocenění stejně jako četné ministrovy pokusy potrestat alespoň exemplární případy.
Lze jistě připustit, že vztáhnout ruku na soudce je pro politiky velmi obtížné a zavání to reminiscencemi minulého režimu. Nezávislost soudu je stejně jako nezávislost médií naprosto zásadní podmínkou fungování demokracie a vměšování politické moci do rozhodování soudů patří už opravdu jen do Zimbabwe. Jestliže se však soudci rozhodli udělat si ze svého úřadu něco mezi zotavovnou pro tuberáky a rýžovištěm v Klondike, musí politická moc zasáhnout. Kárné senáty měly mnoho příležitostí pro potrestání soudců, jimž talár ale opravdu vůbec neslušel. Když fatální pochybení hraničící s trestnou činností řešili místo vyloučením z justice raději stokorunovou pokutou, nemohou se divit, že přichází reakce. Rychetského návrh, aby práci soudců v kárných senátech nekontrolovali jen soudci, ale i lidé z dalších právnických profesí, je jednoznačně krokem správným směrem. Stejně jako návrh, aby nově jmenovaní soudci museli nejprve projít několikaletou zkušební lhůtou. O tom, že by konkursní soudce neměl jmenovat správce, už snad ani není třeba diskutovat. Jenže tohle všechno mělo platit už řadu let. Sociální demokracie je u moci již stejně dlouho, jako byla ODS v devadesátých letech. Kolik jsme toho od sociálně demokratických politiků za tu dobu vyslechli o zanedbání právních souvislostí Klausovy ekonomické transformace. Za těch pět let měli socialističtí ministři plná ústa reforem soudnictví. Nestalo se však vůbec nic.
Na začátku března roku 1999 řekl Pavel Rychetský týdeníku EURO: „Jsem hluboce nespokojen s fungováním soudů v této zemi. Vím, že průtahy v soudních řízeních jsou takového druhu, že je v řadě případů reálné, aby člověk dovolávající se zákona umřel dříve, než se dočká příslušné ochrany svých práv.“ Nyní se píše rok 2003, Rychetský odchází na Ústavní soud a hovoří o reformách, které má provést jeho nástupce. Bez komentáře.
