Do cílové rovinky je zatím daleko
Otázka, zda bude Česká republika usilovat o nové stíhačky, je zodpovězena. Vláda minulý týden uložila ministru obrany Vetchému, aby do konce listopadu vypsal společně se třemi dalšími ministry tendr na 24 nebo 36 víceúčelových taktických nadzvukových letounů za zhruba sto miliard korun. Ministerské odhady předpokládají, že na předložení nabídek bude mít pětice výrobců supersoniků pět měsíců, dalších pět měsíců se bude vláda rozhodovat o nejlepším kandidátovi. První stíhačka pro Českou armádu by se tak podle tohoto scénáře měla začít vyrábět už v polovině příštího roku.
Stát na to nemá.
Je však bláhové si myslet, že se tak skutečně stane. Za prvé si vláda nechala otevřená zadní vrátka s tím, že žádný z kandidátů nakonec nemusí být vybrán. „Pokud by žádná z nabídek vládě nevyhovovala, mohlo by se stát, že armáda stíhačky nenakoupí, připustil Vladimír Vetchý. To je dost pravděpodobné, protože brzký nákup supersoniků má mnoho vlivných odpůrců. Jedním z nich je například ministr financí Mertlík, který je po letních útocích opozice opět silný v kramflecích. Patří k nim také předseda bezpečnostního výboru Parlamentu Petr Nečas a s ním vlastně celá pravice, která v otázce nákupu letadel žádá širší politický konsenzus.
Tito lidé si dokázali spočítat, že rozpočet na stomiliardovou investici jednoduše nemá. Už nyní jsou všechny armádní investice zmrazeny na pět let vzhledem k 72 lehkým bitevníkům z Aera Vodochody. Ty představují pro armádní rozpočet sumu padesáti miliard korun. Co udělá s armádní pokladnou dvojnásobný výdaj rozložený do deseti či patnácti let? Nelze zapomínat na další náklady na provoz, údržbu a náhradní díly během dvou tří desetiletí životnosti letounů, nepočítajíc investice do veškerého technického zázemí. Poláci a Maďaři už dávno na nové stíhačky zapomněli a věnují se raději modernizaci nepříliš zastaralých MiG 29. Česká republika se jich před lety zbavila výměnou za polské vrtulníky PZL Sokol.
Co jsou to offsetové programy Mnohokrát skloňované slovo offset představuje státní program, na základě kterého vláda přiměje úspěšného uchazeče o velkou státní zakázku k určitým kompenzacím pro národní hospodářství. „Přesná definice offsetu neexistuje, každá země si tyto programy přizpůsobuje svým potřebám, říká člen offsetové komise ministerstva průmyslu a obchodu Martin Štícha. V České republice jsou offsety použity poprvé právě na nákup nadzvukových stíhacích letounů. Vláda v jejich rámci stanovila, že ten, kdo republice dodá letouny za čtyřicet miliard, přinese zemi kompenzace minimálně ve stejné výši. A to jak v podobě přímých investic, tak v podpoře exportu, podpoře výzkumu a vývoje, zvyšování zaměstnanosti, podpoře malých a středních podniků a budování společných podniků s tuzemskými partnery. Smyslem těchto kompenzací je nahradit ztráty výrobních a pracovních příležitostí, které vzniknou české ekonomice tím, že veřejná zakázka se uskuteční v zahraničí. Cílem je také zvýšit konkurenceschopnost tuzemské ekonomiky, přilákat nové technologie a investice, podpořit rozvoj regionů a místní výzkum a vývoj a založit dlouhodobou spolupráci s renomovanými firmami ze zahraničí. Česká republika sestavila seznam 140 firem určených pro tuto kooperaci.
(han)
