komentář
Odpůrci rozpočtových úspor, radujte se. Ve světě se množí případy porušování pravidel přísného hospodaření. Rozpočtový deficit roste v nejsilnější ekonomice světa – Spojených státech. Němci ani Francouzi nehodlají respektovat kritéria Paktu stability (více na straně 63). Není to snad důvod, aby ani Češi s rozpočtovými úsporami příliš nespěchali?
Není. Srovnávání s americkou ekonomikou je samo o sobě nesmyslné, protože Spojené státy těží ze svého výjimečného postavení. Vyšší výdaje a nižší daně tam mají přispět k rozhýbání ekonomiky. Amerika měla především úplně jiné výchozí postavení, neboť bývalý prezident Bill Clinton po sobě zanechal rozpočtový přebytek. Jeho nástupce George Bush měl díky tomu po ruce to, čemu se říká ekonomický fiskální nástroj. Česko nemá šanci ovlivňovat růst hospodářství fiskální politikou. Masivní zvyšování už tak obrovského deficitu by znamenalo naprostou ztrátu důvěry ve zdejší ekonomiku.
Ostatně i Američanům hrozí, že když nebudou dávat pozor, může se jejich deficit stát chronickým. Tento názor zastává třeba Mezinárodní měnový fond. A Bush je pod palbou kritiky, že žene zemi do finanční pasti. Krátkodobé oživení je realitou, dlouhodobé vyhlídky jsou nejisté.
Ani počínání Francie a Německa nelze hodnotit černobíle. Faktem je, že Berlín a Paříž ukazují špatný příklad novým členům EU a ohrožují věrohodnost eura. Deficitní hospodaření vlád Gerharda Schrödera a Jeana-Pierra Raffarina lze ve složité ekonomické situaci pochopit, ale nikoliv omluvit. Francouzi a Němci si zavařili sami, když se v minulosti na těžší časy dostatečně nepřipravili a nesnížili deficity, dokud byl čas.
Pokud ovšem vyjdeme z vnitřních potřeb obou evropských velmocí, je možné, že dočasně vyšší deficity tamním ekonomikám pomohou. To ale platí pouze v případě, že Schröder a Raffarin prosadí reformy, jež se týkají penzí, zdravotnictví či trhů práce. Z čistě ekonomického hlediska není až tak důležitá současná úroveň deficitu, ale příprava na budoucnost – tedy schopnost státu vypořádat se s budoucími závazky.
V Česku však žádné takové dilema není. Okamžité snižování deficitu a příprava na budoucnost jsou zde spojenými nádobami. Do bláta jsme totiž zabředli až příliš. Opičení po jiných by se vymstilo.
