Za Krechlerovým zájmem o investování stojí dětská fascinace světem financí. „Věřím, že kdo porozumí řeči peněz, ve světě se neztratí,“ uvádí pro Euro.cz. Právě proto před dvěma lety nastoupil do společnosti Partners, kde prošel intenzivními školeními a kde se podle svých slov naučil finanční řemeslo od A do Z. Nakonec ale zjistil, že samotné znalosti nestačí: „Ta nejdůležitější lekce byla jiná. Můžete rozumět financím, jak chcete, ale když je nedokážete vysvětlit člověku s úplně jinými zájmy, je vám veškerá odbornost k ničemu.“
Zlomovým okamžikem pro něj byla obyčejná domácí debata. „Máma se mě jednou zeptala, jak vlastně se svými penězi pracuju. Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ona mi nakonec stejně řekla, že tomu asi nikdy rozumět nebude. Od té doby si kladu otázku, jak to udělat, aby tomu rozuměla právě i ona,“ vysvětluje Krechler.
Nejdůležitější jsou vlastní zkušeností
Impulzem k vytvoření investičního simulátoru byla podle Krechlera především zkušenost z praxe a dotazy klientů. Právě díky nim si uvědomil, že samotné vysvětlování nestačí. Studuje totiž pedagogiku a dobře ví, že člověk se nenaučí plavat podle přednášky o vodě, prostě si to potřebuje vyzkoušet. Silnou motivací pro něj byly také otázky jeho otce.
„Táta se mě ptal na věci, na které mu nikdo pořádně neodpověděl. Ptal se, do čeho má tedy investovat: ‚A můžeš mi zaručit, že budu při odchodu do důchodu v plusu? A kolik si za to budu moct koupit?‘ Samozřejmě, že zaručit mu nemůžu nic, a před každým, kdo záruky slibuje, je lepší utéct. Ale můžu postavit místo, kde si investování osahá, kde chyba nebolí, ale učí, a rozhodne se pak sám,“ popisuje Krechler. Svoji roli nicméně sehrála i práce osobního bankéře.
Klienti se podle něj často ptali na konkrétní investiční doporučení, na která nemohl odpovídat. „Jako osobní bankéř jsem mohl jenom sestavit portfolio z fondů. Konkrétní akcie smí doporučovat jen licencovaný poradce,“ dodává Krechler s tím, že klient tak odcházel často bez konkrétní odpovědi. Ta pravidla podle něj mají smysl, jen nikdo nenabízel alternativu. A tak se ji rozhodl vybudovat po večerech sám.
Výsledkem je VestPrimer, bezplatný investiční simulátor určený především úplným začátečníkům. Po krátkém kvízu doporučí akcie odpovídající povaze a cílům uživatele. Ten následně dostane virtuálních 10 tisíc dolarů, za které nakupuje skutečné tituly za reálné tržní ceny. Když hodnota portfolia klesne, aplikace místo slova „ztráta“ používá výraz „sleva“, aby uživatele učila neprodávat v panice. Složité finanční pojmy se snaží vysvětlovat jednoduše: „Třeba ‚pizza teorie‘ vysvětluje, proč jedna akcie stojí tisíce a jiná pár korun, i když jsou firmy podobně velké. Každá prostě rozkrájela svoji pizzu na jiný počet kousků, přičemž cena kousku neříká, jak velká pizza to ve skutečnosti je.“
Jak je na tom GenZ?
Právě zkušenosti z praxe i z vlastního okolí podle Krechlera ukazují, proč se tolik lidí investování stále obává. Mezi svými vrstevníky rozlišuje tři základní skupiny: „Jedni se bojí začít, druzí skočili po hlavě do kryptoměn jako já v osmnácti a třetí nechtějí radu od nikoho. Generace Z hodně spoléhá sama na sebe a ukázat cizímu člověku, kde, za co a kolik utrácíme, je pro někoho jako svléknout se do naha na prvním rande.“
Podle autora simulátoru je pro mladé lidi přirozenější mluvit o investování s přáteli než s finančním poradcem. Řada z nich dle jeho názoru vnímá takovou návštěvu téměř jako přiznání vlastní porážky. „Pocitově bych řekl, že se to týká víc kluků. Možná proto, že říct si o pomoc je trapné. Stálo by to za výzkum,“ myslí si Krechler a dodává, že hlavní bariéry jsou přesně ty, o kterých se běžně píše. Je to strach ze ztráty, mýtus potřeby velkého kapitálu a pocit, že je investování příliš složité.
Vzdělávání jako služba
Česká verze VestPrimeru funguje zatím jen několik týdnů, takže ho využívají jen desítky uživatelů. Do budoucna chce ale Krechler simulátor dál rozvíjet a dokončit magisterské studium pedagogiky. Dlouhodobou vizí je nabídnout ho jako vzdělávací nástroj bankám nebo tvůrcům obsahu, třeba i v anglické mutaci. A přestože jej svět financí fascinuje, kariéra portfolio manažera ho neláká, jelikož ten spravuje peníze za lidi: „Já chci, aby jim lidé sami rozuměli, to mě baví víc.“
Na závěr otevřeně přiznává i svůj obchodní model. „Aby to bylo úplně fér, simulátor je zdarma a já vydělávám jen na provizi, když se absolvent sám rozhodne otevřít skutečný účet u brokera. Je to přiznané přímo v patičce webu. Nechtěl bych, aby to vypadalo jinak, než to je,“ uzavírá Krechler.
