Při stabilizaci ekonomiky musí pomoci zahraniční investoři
Slovensko bude pokračovat v reformách a ve svém integračním úsilí, které zřejmě během několika následujících let završí vstupem do Evropské unie. To je asi hlavní zpráva pro investory, která vyplývá z výsledků letošních parlamentních voleb. Znamená to kontinuitu hospodářské politiky předchozí Dzurindovy vlády, která při svém nástupu v roce 1998 musela čelit těžkým ekonomickým problémům. Podíl běžného účtu platební bilance na HDP dosahoval po tři roky téměř deseti procent, veřejné finance trpěly chronickým deficitem financovaným zahraničními i domácími půjčkami. Domácí finanční trh nebyl dostatečně likvidní, aby ufinancoval vysoké požadavky státu na půjčky a současně nabízel dostatečné zdroje pro financování soukromé sféry. Velké banky stály teprve před restrukturalizací. Výsledkem byly vysoké úrokové sazby, prudké oslabování slovenské koruny a pokles devizových rezerv země. Nepopulární hospodářsko-politické kroky byly odkládány a zájem o Slovensko ze strany zahraničních investorů byl malý. Dzurindův kabinet v letech 1999 a 2000 výrazně omezil dvojí deficit a v průběhu několika málo let se podařilo restrukturalizovat a zprivatizovat největší banky do rukou zahraničních investorů. Změnila se i pozice Slovenska i zahraničněpolitické oblasti a podařilo se dohnat zpoždění v jednání o vstupu do Evropské unie. Ekonomické a politické úspěchy se dostavily, přestože zájem zahraničních investorů o slovenskou ekonomiku výrazně zaostával za ostatními středoevropskými zeměmi.
Dobrá příležitost.
Zejména v případě přímých investic je patrné značné zaostávání země za ostatními transformujícími se ekonomikami střední Evropy. V období od roku 1993 až do první poloviny letošního roku přitekly do Slovenské rupubliky přímé zahraniční investice v objemu pouze necelých šesti miliard, což odpovídalo 1,1 tisíce USD na obyvatele. Navíc velká část těchto peněz byla spojena pouze s privatizací největších podniků a bank. Naproti tomu přímé zahraniční investice do Česka přesáhly 32 miliard dolarů (více než 3,1 tisíce USD na obyvatele). Absence rozsáhlejších aktivit investorů znamenala i pomalejší tempo restrukturalizace slovenské ekonomiky. Důsledkem je přetrvávání nediverzifikovaného průmyslu a exportu a dlouhodobě vysoká míra nezaměstnanosti v zemi. Přitom největší úspěšnosti co do růstu výroby, exportu i ziskovosti tradičně dosahují firmy pod zahraniční kontrolou, které navíc na sebe „nabalují“ domácí výrobce a stávají se významným tahounem ekonomického růstu v zemi. V současné době má však Slovensko velkou šanci stát se velmi atraktivní zemí pro zahraniční investice. Hlavním důvodem je právě politická stabilita po letošních volbách. Pokračování reforem, rozumná makroekonomická politika a uplatňování investičních pobídek mohou dosavadní tendence přílivu zahraničního kapitálu změnit a přivést do země více produktivních zahraničních investic, což se příznivě promítne nejen v ekonomickém růstu, který je v porovnání s ostatními tranzitivními ekonomikami velmi vysoký (za první pololetí se HDP zvýšil o 3,9 procenta), ale i na trhu práce. Zejména ve druhém případě by šlo o velmi žádoucí posun vzhledem k dlouhodobě vysoké míře nezaměstnanosti, která již od konce roku 1998 přesahuje úroveň patnácti procent (v srpnu 2002 činila 17,2 procenta) a činí ze Slovenska spolu s Polskem zemi s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v regionu. Slovensko může být pro investory lákavým teritoriem nejenom kvůli ceně pracovní síly a dalším relativně příznivějším nákladům, ale i vzhledem k zajímavému úrokovému diferenciálu. Korunové úrokové sazby totiž nadále zůstávají na vysoké úrovni. Nejdůležitější dvoutýdenní repo-sazba Národní banky Slovenska, od které se odvíjejí ostatní úrokové sazby i výnosy dluhopisů, dosahuje 8,25 procenta. Podobná sazba v Česku nebo v EMU činí pouze tři, respektive 3,25 procenta. Při zvažování investice je samozřejmě třeba brát v úvahu riziko ztráty v důsledku nepříznivého pohybu devizového kursu slovenské koruny. Nelze ovšem vyloučit ani kursový zisk v případě, že se zintenzívní příliv kapitálu do země, k čemuž již vlastně dochází. Pro představu lze uvést, že zatímco v červenci stálo jedno euro okolo 44,50 SKK, po volbách je to již méně než 42 SKK.
Vnější rizika.
Důvodem, proč jsou úrokové sazby nadále vysoké (i když například míra inflace v srpnu činila pouze 2,7 procenta a soudím, že celoroční hodnota se neodchýlí od 3,4 procenta), je vysoká vnější nerovnováha slovenské ekonomiky. Schodek zahraničního obchodu v polovině roku překračoval sto miliard SKK, což odpovídalo deseti procentům HDP. (Rekordního deficitu dosáhlo Slovensko v květnu, kdy se kumulovaný roční schodek vyšplhal na téměř 106 miliard SKK.) Jestliže se podíváme na výsledky běžného účtu platební bilance, který je jedním z nejdůležitějších ukazatelů při hodnocení zdraví ekonomiky, zjistíme, že již pět čtvrtletí po sobě překračuje obecně uznávanou hranici pěti procent HDP (ve druhém čtvrtletí činil -8,6 procenta HDP). Rozsah vnější nerovnováhy je značný z pohledu jejího financování. Nízký příliv zahraničního kapitálu totiž v minulých měsících nepokrýval schodek běžného účtu a platební bilance končila v deficitu, respektive poklesem devizových rezerv. I když má Slovensko nyní více než dostatečné oficiální devizové rezervy (ve výši přibližně šestiměsíčního dovozu), není asi žádoucí, aby byly použity na financování schodků běžného účtu v delším období.
Dojde na ceny.
Už brzy však nezůstane pouze u restriktivní měnové politiky, neboť na řadu přichází zdražování zboží a služeb pro obyvatelstvo. Od začátku příštího roku je možné očekávat další zvyšování regulovaných cen (zejména tepla, elektřiny, plynu) a spotřebních daní u cigaret. Cílem těchto kroků je přesměrovat část výdajů domácností do síťových odvětví, odbourat cenové deformace a křížové dotace a zvýšit příjmy státního rozpočtu. Výsledkem by rovněž mohlo být snížení tlaku na výdaje státního rozpočtu a pokles poptávky domácností po spotřebním zboží, což by se mohlo částečně příznivě odrazit i na výsledcích zahraničního obchodu. Nejrychleji viditelným důsledkem ovšem bude skokové zvýšení inflace z letos očekávaných 3,4 na více než pět procent a - v závislosti na rozsahu schválených opatření – možná i šest procent. Avizovaná restriktivní opatření nové vlády mohou uvolnit ruce centrální bance, aby v nejbližší době snížila oficiální úrokové sazby. Předpokladem je však nejen adekvátní vládní hospodářská politika, ale i snížení schodku zahraničního obchodu. Z výsledků několika posledních měsíců je patrné, že k určitému zlepšování již pomalu dochází, a tak se pravděpodobnost snížení sazeb zvyšuje. Prostor pro pokles úrokových sazeb však bude limitovat očekávaná vyšší míra inflace v příštím roce. Rozhodující pro makroekonomický vývoj Slovenska by však měla být zmíněná rostoucí důvěra investorů založená na přibližování země k Evropské unii, na kontinuitě reforem a v neposlední řadě na stabilitě vlády. Zvyšování příliv zahraničního kapitálu napomůže k rychlejší restrukturalizaci podniků, snížení nezaměstnanosti a k udržení vysokého růstu HDP. Slovensko tak sníží odstup, který má dosud od ostatních tranzitivních zemí střední Evropy.
