na slovíčko Povšimli jsme si nedávno, kolik finančnických a účtařských termínů se do obecného evropského a vlastně celosvětového užívání dostalo z italštiny. Patří k nim i obě slova v titulku. Přestože se navzájem poněkud zvukově podobají, nemají společný ani smysl, ani původ.
na slovíčko
Povšimli jsme si nedávno, kolik finančnických a účtařských termínů se do obecného evropského a vlastně celosvětového užívání dostalo z italštiny.
Patří k nim i obě slova v titulku. Přestože se navzájem poněkud zvukově podobají, nemají společný ani smysl, ani původ. Ážio má v češtině dva slovníkové významy: „1. rozdíl, o který převyšuje cena nebo kurz cenného papíru jmenovitou hodnotu nebo devizový kurz zákonnou měnovou paritu; 2. přirážka k ceně“. Od toho jsou odvozeny také poměrně řídce se vyskytující ažiotáž, „spekulace s cílem vyvolat fiktivní poptávku po cenných papírech nebo jiných hodnotách“, a ažiotér, „burzovní spekulant tohoto druhu“.
Žiro je užívanější. Znamená buď „převod cenného papíru, zejména směnky, písemným prohlášením na rubu, tedy rubopis čili indosament“, nebo daleko častěji „převod peněžních částek bezhotovostním způsobem na bankovních účtech“. Ten druhý význam je dobře znám ze spojení sporožiro.
Etymologie prvého výrazu nás zavede k italskému aggio, „směna“, z řeckého allagion, „směna, obchod“ (od základu alius, „jiný“; příbuzné je dokonce úsloví lážo-plážo, protože láže bylo zastaralé české pojmenovaní ážia).
Cesta druhého termínu je vlastně podobná. K nám se dostal z italského giro, „(uzavřený) okruh“, jehož kořeny vedou až do staré řečtiny. Tam gýros znamenalo „okrouhlý, oblý“. Slovo v podobě gyros je dnes módní v kulinářství: označuje „špalíček masa opékaného na svislém rožni, z něhož se do kulata odkrojují hotová sousta“.
