„V zemi se nevládne, pravdou je toliko jen, že král jest,“ stěžoval si jeden z dobových písmáků v šestnáctém století na krále Ludvíka Jagellonského. Tento panovník v Čechách téměř vůbec nepobýval, měl raději uherský Budín. Království bylo v podstatě bez vlády, stát se ekonomicky hroutil.
Paralela se současnou vládní krizí je velmi volná, leč zajímavá. Renesanční šlechtě nepřítomnost vládce nevadila, naopak jí umožňovala velký podíl na moci. V dlouhodobém horizontu museli vždy nakonec i velmožové uznat, že země potřebuje silnější ruku. Když už se začal hroutit měnový systém a stabilita celé společnosti, bylo pro všechny obyvatele bez rozdílu výhodné, aby opět někdo začal určovat pravidla hry.
Ani Grossgate dosud byznysu nevadila, naopak mu spíš prospěla. Kabinet se nedostal k nápadům některých svých členů, jako je zestátňování soukromých ordinací či přitvrzení regulace nájmů -a tudíž neškodil. Teď už ale malostranská fraška začala ohrožovat přípravu rozpočtu pro příští rok a dokonce čerpání prostředků z evropských fondů. Která země zaspí, ta peníze nebere.
Jako první se minulý pátek naštvali hejtmani a zveřejnili společné prohlášení k politikům, aby záležitost urychleně řešili. Dosavadní koalice toho očividně není schopna, vše směřuje k předčasným volbám. Čím dříve přijdou, tím lépe pro všechny.
