Je dobré vědět, že žijeme ve městě, kde se vyskytují excelentní gastronomické podniky. Míjíme je s hřejivým pocitem a říkáme si:
„Jednou si sem zajdeme na oběd, pozveme toho a toho či tu a tu.“ Něco jako do opery. Třeba na Sarah Bernhardtovou.
Proč si ale nepřiblížit alespoň ducha její doby a zároveň si splnit sen pražského chodce? Stačí zadržet dech, vejít do Obecního domu a ocitnout se za výkladní skříní české secese, kde se ozývá cinkot příborů Francouzské restaurace.
Jsme uvedeny ke stolu u okna a konstatujeme propastný rozdíl mezi vyhlídkou do ulice a velkolepou atmosférou interiéru, který jako by se vyloupl z dobových pohádkových ilustrací Artuše Scheinera. Cosi jako hostina na černokněžníkově zámku, kde se číše dolévají samy od sebe a pokrmy nosí na stůl neviditelné ruce. Po této stránce si však nemůžeme stěžovat – v takřka prázdné hodovní síni se vyskytuje překvapivé množství obsluhujících, kteří vesměs postávají za buffetem a živě (a poměrně hlasitě) mezi sebou rozprávějí. Dostáváme jídelní lístky a olbřímí vinnou knihu připomínající dirigentský part Prodané nevěsty, podle patiny zřejmě z dob premiéry. Rozhodujeme se pro tříchodové polední menu (jedno za 1150 korun), jež nám dává volnou ruku k vlastní kompozici oběda. Dostáváme na stůl košíček s pečivem (jež je vzhledem ke kategorii podniku poněkud všední) a mističku másla a těšíme se na dýňovou polévku a mušle svatého Jakuba.
Polévka přichází ve velkém bílém talíři s širokým okrajem, který připomíná podélný řez planetou Saturn. V malé „jamce“ uprostřed ale nečeká klasický hustý, nasládlý halloweenový krém, nýbrž řidší a pikantnější kreace převážně slané chuti, doplněná o poněkud rozbředlé cuketové nudličky (shodujeme se, že al dente by nás bavily rozhodně více) a čerstvou snítku jakési kerblíkové petrželky, jež obvykle poněkud mdlou chuť dýně příjemně oživuje. Chuť je výborná, jen konzistence trochu jednostrunná.
Šest koleček bílých mušlí sv. Jakuba tvoří kruh, v jehož středu trůní béžový váleček smetanového houbového rizota, ozdobený snítkou kopru. Okraj velkého talíře je skropen tůňkami zlatohnědého telecího glacé a třemi plátky černých lanýžů. Maso je úžasně hlaďoučké, vlhké, vláčné, mořská chuť je přítomna přesně tak, jak je to příjemné. Rizoto má správnou krémovitou konzistenci, výrazná chuť lesních hub skvěle akcentuje jemné maso mušlí a koprová dekorace je krom krásně zelené barvy i jakýmsi vonným zastřešením celé fantastické kompozice.
Spokojeně vyhlížíme druhé chody: českou kachnu s knedlíkem, mandlovou nádivkou, červeným zelím a marinovanou hruškou a daňčí hřbet pečený na jalovci a rozmarýnu.
První z nich představuje na francouzský restaurant porci vpravdě dřevorubeckou, o jediné úlitbě minimalistní gastronomii země galského kohouta svědčí skromná dvojice knedlíků (namísto obligátních šesti). Jsou klasicky houskové a doprovází je okrouhlý plátek inzerované mandlové nádivky, která navzdory petrželce a několika kusům mandlí v podstatě plní úlohu dalšího knedlíku, jakéhosi elegantnějšího bratrance, leč bohužel obdobně suchého a trochu dusivého. Samo maso je rozděleno do dvou odrůd – na šťavnaté a dozlatova opečené křupavé stehýnko, a na plátky pokrájená prsa, jež však pod kůží skrývají silnou vrstvu tuku a jsou nepravidelně propečena. Zato sladkokyselé červené zelí nemá chybu. Škoda, že zde vznikl takovýto česko-francouzský hybrid; přílišné množství těžkého masa totiž nelze zvládnout bez logistické podpory přílohy (zde nedostatečné), nádivka hezky vypadá, ale strávník ji zamění za další druh knedlíku (který by klidně mohl být bramborový), pro větší šťavnatost by se mohla péci spolu s kachnou, jako se tomu děje v domácích podmínkách. Spíše po francouzsku servírovaná prsa by se zas klidně obešla bez poněkud nevábné tukovo-kožnaté vrstvy. Část této rozporuplné krmě proto bohužel zůstala ležet na talíři.
S dalším chodem se nám naštěstí vede nesrovnatelně lépe. Tři špalíky křehkého a šťavnatého, dorůžova pečeného daňčího hřbetu spočívají na oranžové kostce dýňového nákypu, pod níž se ukrývá ještě jedna hnědorezavá vrstva – restované plátky švestek ve vinném glacé dochucené slivovicí. Báječně to vypadá, voní i chutná. Živočišnou chuť zvěřiny výborně sráží pikantní ovocná kompozice. Jedinou, ač kosmetickou vadou, jsou suché a houževnaté nitky čehosi, co snad původně bylo cibulí.
Tříchodové menu uzavírají pochopitelně dezerty. První se před námi ocitá na hranatém skleněném talíři; je to teplá čokoládová bábovička, jejíž střed tone v rozpuštěné čokoládě. Po boku jí leží jahodový sorbet a pár jahod, dvě ostružiny jak od Mičurina, maliny a hrstka stejně přepěstěných kanadských borůvek. Dílo je dozdobeno kaligrafií čokolády a párem zkřížených karamelových tyčinek.
Druhý skvost ve tvaru piana je donesen na bílém, vlnovitě tvarovaném talíři. Plochu koncertního křídla cukrář umně vykrojil z plátku čokolády, škoda že mléčné, svrchu, posypána kakaem se jevila jako stoprocentní chocolat pur. Maskuje řez dvou plátků mandlového těsta spojeného tmavým krémem. Dezert je doplněn malinovým coulis. Zbytek bílé plochy talíře je dokrášlen karamelovým houslovým klíčem a dvoubarevnou čokoládovou klávesnicí. Oba dezerty jsou dokonalé – po vizuální i chuťové stránce.
Za oběd platíme 2870 korun, což je částka věru nemalá (večer by byla ještě o mnoho vyšší). Jídlo však za ni nebylo zcela perfektní, k tomu, abychom byly úplně spokojené, kousek scházel. Vysoké ceny lze akceptovat v případě dovážených čerstvých surovin, ceny nápojů jsou ovšem přemrštěné. A obsluha působila spíše trochu jako ostraha, kam se poděl francouzský esprit a šarm?
value for money 7/10
+ autentický secesní interiér a lahodné mušle sv. Jakuba
- obsluha navozujcí pocit, že host je tu jaksi navíc
Francouzská restaurace v Obecním domě
Adresa: Náměstí Republiky 5, Praha 1
Tel.: +420 222 002 770
www.obecnidum.cz, info@obecnidum.cz
- Otevírací doba: 12.00 – 16.00 18.00 – 23.00
- Počet míst: 300
- Druh kuchyně: francouzská, česká
- Platební karty: pouze embosované
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
- Země původu nabízených vín: ČR, SR, Francie, Španělsko, Itálie, USA, Chile, Austrálie, Nový Zéland, Portugalsko, Jižní Afrika, Rakousko, Argentina
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 10 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 7 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem 53 bodů z 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Marinovaný žlutoploutvý tuňák
(špenátový salát s grilovanými cibulkami, parmezánové oplatky a omáčka
z černého Aceta Balsamica) 620 Kč
Iránský kaviár “Imperial Gold” – Karaburun Sturgeon (50 g)
(podávaný se šalotkou, vařeným vajíčkem, creme fraiche, citronem a toasty) 7900 Kč
Bisque de homard
(jemný smetanový krém z bretaňského humra s fritovanými kousky z čerstvých
ryb, dochucený Hennessy koňakem) 490 Kč
Pečené prsíčko z chaloské perličky
(v parmské šunce, s větvičkou tymiánu, kuskus s grilovaným lilkem a tomaty,
drůbeží glacé) 790 Kč
Panenka z černého pyrenejského prasátka
(marinovaná v provensálských bylinkách, pečená na čerstvých lesních houbách,
s hříbkovou pěnou a gratinovaným bramborem) 690 Kč
Piano z čokolády “Valrhona” 390 Kč
(čokoládový dort ve tvaru piana s malinovým coulis a karamelovým houslovým klíčem)
Výběr z vinného lístku:
Vouvray, Foucher Lebrun, 2001 1300,-Kč
Chablis Grand Cru Blanchot, La Chablisienne, 2001 2990,- Kč
Echezeaux Grand Cru, Mongeard-Mugneret, 2000 5990,-Kč
Chateau Mouton Rothschild, 1er Grand Cru Classé, Pauillac, magnum 150 cl, 1979
32900,-Kč
Chateau D´Yquern, Lur Saluces, 1er Grand Cru Classé, Sauternes, 1928 89900,-Kč
Chardonnay, Kolby, výběr z hroznů, 2002 1450,-Kč
Moravský muškát, šlecht.stanice Velké Pavlovice, jakostní, 2001 780,-Kč
Rulandské šedé, Vinařství Mádl, barrique, pozdní sběr, 2002 990,-Kč
Cabernet Sauvignon, Chateau Dowina, ing.Michlovský, pozdní sběr, 2003 1050,-Kč
