Prezident musí do Číny sám
Vláda už delší čas soustředěně očekávala, které ze dvou zel si prezident při rozhodování o zákoně o dani z přidané hodnoty vybere. Minulý pátek si vybral to menší a odmítl zákon podepsat. Tolikrát se od vládních daňových změn distancoval, že nemohl jinak. Konstruktivnost jeho postoje spočívá v tom, že nevyužil celou patnáctidenní lhůtu, kterou má na své rozhodování. Kdyby čekal až do patnáctého dubna, což klidně mohl, stihla by sněmovna jeho veto projednat nejdříve pětadvacátého dubna. To by mimo jiné znamenalo, že poslancem Michalem Krausem svého času prosazený doplňovací návrh o mimořádné záloze na DPH přece jenom vstoupí v platnost, ačkoliv kabinet už od této šikany před časem couvl. Především by to však zvýšilo nebezpečí, že harmonizační zákon nespatří do vstupu do Evropské unie světlo světa.
Václav Klaus dal podle svých slov vstřícností poslancům čas na novou, kvalitní diskusi o přínosech a vadách jak zákona o DPH, tak zákona o dani z nemovitostí, který taktéž vetoval. To je propagační prohlášení. Nepůjde o diskusi o obsahu zákonů, ale o tradiční kupčení s hlasy, kterému se eufemisticky říká hledání shody. Vládní koalice je v koutě a kverulantům ve svých řadách musí hodně slíbit.
Na masáž je čas do 20. dubna. Ten den se má znovu hlasovat. K zamítnutí prezidentského veta potřebuje vláda 101 hlasů, plnou kapacitu své poslanecké podpory. Kdyby byl, nedej bože, některý z koaličních poslanců mimo provoz, zákon neprojde. A podle Zdeňka Škromacha nastane rozvrat veřejných financí České republiky, o závažných zahraničněpolitických důsledcích ani nemluvě. To je ale nepokrytý pokus o manipulaci s veřejným míněním, kterému by soudný člověk neměl popřát sluchu. Už samo pozdní a uspěchané přijímání složitého zákona a jeho nepřipravená aplikace mohou řadě zejména menších firem způsobit vážné problémy. Nepřijetím zákona by nastaly jiné potíže, protože je na něj navázána řada fiskálních a ekonomických opatření. Slova o rozvratu nebo katastrofě ale zavání vydíráním.
Z praktických důvodů bude lepší, když poslanci prezidentské veto přehlasují, s odřenýma ušima se stihne termín vstupu do unie a zároveň se bude připravovat novelizace sporných ustanovení. Tak to v Čechách chodí a prezident s tím zjevně počítá. Pokud jde o negativní důsledky případného nepřijetí normy, politické jsou ještě závažnější než věcné. Pravděpodobná vládní krize by ze slavného vstupu do Evropské unie udělala blamáž. Toto rizika ale vláda dobrovolně s plnou odpovědností sama podstoupila a je nevkusné brát si dnes podnikatele a veřejnost jako rukojmí.
Když Vladimír Špidla minulý týden se Stanislavem Grossem vylezl na Říp, prohlásil, že oni, sociální demokraté, jsou ta síla, která Česko dovedla do Evropy. Evropa je prý jejich projekt. To jsou zpupná slova. Nebudeme-li zevšeobecňovat, tak pokud jde o zákon o DPH, žene nás sociální demokracie do Evropy ve zmateném houfu. Jdou tam dnes s námi země, které jsme ještě před pár lety považovali div ne za rozvojové. V žádné z nich ale kolem toho nejsou takové trapné zmatky.
