Plátci DPH dostali palicí po kebuli
Novela zákona o dani z přidané hodnoty, o níž by měl tento týden hlasovat Senát, je pěkným příkladem, jak ze sendviče udělat dobře propečené selátko. Vláda přišla s návrhem na relativně drobné, byť nikoli nepodstatné změny – zejména snížení limitu pro povinnou registraci plátců DPH – a odešla s revolučním zvýšením sazeb u širokého sortimentu zboží a služeb. O zásadní rozšíření menu se zasloužil poslanec Michal Kraus. Ten vládní novelu doplnil pozměňovacím návrhem na převedení nábytku, oděvů, kadeřníka, telefonování, rekreací a dalších komodit z pětiprocentní do 22procentní sazby DPH od 1. ledna 2004. Sám spočítal roční rozpočtový přínos tohoto opatření na šest až osm miliard korun.
Ministerstvo financí se k poslancově iniciativě nezná. Věřme tedy verzi, že v jindy vůči vládě spíše kritickému Michalu Krausovi intenzivněji zahořelo sociálnědemokratické srdce. V každém případě ale proti jeho „pozměňováku“ neprotestoval ani Bohuslav Sobotka, ani sněmovní zpravodaj k návrhu novely Miroslav Kalousek. Ministr dokonce Krausův dodatek hájil proti zlovolným výpadům Vlastimila Tlustého. A proč taky ne. Však Michal Kraus nezabojoval jen za těch šest nebo osm miliard. Součástí jeho obsáhlého pozměňovacího návrhu je i přechodné ustanovení, v němž stojí, že „plátci DPH jsou povinni do 25. dubna 2004 zaplatit zálohu na vlastní daňovou povinnost za druhé čtvrtletí 2004, respektive u měsíčních plátců za duben 2004“. A to ve výši padesáti procent platby za uplynulé období. Jinak řečeno: neodvedeš jen řádnou platbu, ale mimořádně ještě půlku navrch.
O této drobnosti se ve sněmovně vůbec nediskutovalo. Přitom jde fakticky o loupež. Vláda by díky stranické hlasovací mašinérii v zákonodárném sboru násilně a bezúročně pumpla podnikatele. Michal Kraus k tomuto bodu kvantifikaci nepředložil, ale při roční výši DPH 160 miliard by to mohlo dát oněch čtrnáct miliard, o něž se v okamžiku vstupu do Evropské unie sníží daňové příjmy kvůli zpoždění inkasa DPH za zboží dovážené ze zemí unie. Všimněte si, jak to do sebe hezky časově zapadá.
O odborné kompetenci dlouholetého člena sněmovního rozpočtového výboru Michala Krause netřeba pochybovat. Přímočará provládní účelovost jeho návrhu však budí dojem, že nešlo o soukromou iniciativu. Ostatně hlasování o jeho pozměňovacích návrzích bylo ve sněmovně dvakrát zpochybněno a napotřetí prošlo nejtěsnější většinou 98 ku 96 hlasům. Jako jeden muž byli pro přítomní poslanci koalice, jednotně proti byla ODS a KSČM. V senátu má sice koalice výrazně víc mandátů než opoziční strany, ale také je tam téměř třicet senátorů nepatřících k hlavním politickým pólům, kteří o sobě tvrdí, že hlasují výhradně podle svědomí.
Mohlo by se tudíž stát, že sněmovní trik v senátu neprojde. Ne že by tato pojistka byla enormně účinná, ale opakované sněmovní hlasování na ostří nože přece jenom bývá velká loterie. Člověk na jedné straně snahu vlády dostat se k penězům nejjednodušším způsobem chápe. Na druhé straně je ale tak nějak vřelejší, když nejdřív řeknou „naval prachy“, než aby rovnou bez výstrahy bacili palicí do kebule.
