editorial
To tady v Česku opravdu nemáme větší problémy? Trápí nás z celé naší ekonomiky nejvíce to, že zde jezdí přetížená nákladní auta či že se kvůli neplnění hygienických směrnic budou muset zavřít některé potravinářské podniky, které beztak neprojevují životaschopnost? Nebo že máme zpoždění se schvalováním zákonů, které umožní vzájemné uznávání dosaženého vzdělání s ostatními zeměmi Evropské unie?
Všechny tyto tři body, které Evropská komise vypíchla ve své zprávě o české připravenosti na vstup do EU, jsou důležité. Jsou ale také jen malým zlomkem toho všeho, čím se tato země rozhodně chlubit nemůže. Překážek, které ohrožují naše úspěšné účinkování v unii, je mnohem více.
Komise tentokrát byla na Čechy (ale i na ostatní) příliš hodná. Potíže, o nichž v minulosti mluvila nahlas, nyní schovávala do diplomatických formulací. Text zprávy není ale až tak důležitý. Hlavně bychom se sami měli umět rozhlédnout kolem sebe. Zpráva z Bruselu nám nicméně může pomoci, pokud ji ovšem budeme číst celou, nikoliv pouze krátké shrnutí.
Neschopní politici a úředníci mívají tendenci svalovat vinu na někoho jiného. Možná proto se v Česku ozývá tolik výtek vůči nesmyslnému diktátu Bruselu. Šéf Delegace Evropské komise v Praze Ralf Dreyer měl ale při prezentaci zprávy určitě pravdu v jednom: Pokud se na vstup do EU dobře nepřipravíte, potrestáte sami sebe. Nebudete schopni využít šancí, jež členství nabízí.
Typickým příkladem jsou průtahy kolem schvalování nového zákona o veřejných zakázkách. O tom, že ho potřebujeme, se ví léta. Upozorňovala na to i Evropská komise. Přitom právě v tomto případě se z české politické scény ozývalo, že přece nemusíme jít Bruselu ve všem na ruku. Jde ale o nás. Máme možnost začít čerpat z podpůrných fondů EU už od ledna příštího roku. Dohromady by Česko mohlo získat až 80 miliard korun v letech 2004-2006. Budeme však mít velké problémy tyto peníze absorbovat, neboť jde o hodně složitý proces. Čím dříve začneme, tím lépe. Protože však ještě nemáme zákon o veřejných zakázkách, budeme mít zpoždění.
Podobné zpoždění má Česko při přípravě institucí, které budou mít čerpání z fondů EU na starosti. Stále chybí odborníci v Praze i regionech, kteří by měli zájemcům o evropské finance pomáhat. Teprve až koncem března má být zcela připravena Agrární platební agentura, přes níž sem zamíří nejen část peněz ze strukturálních fondů, ale také přímé platby pro zemědělce. Brusel přitom dlouho upozorňuje, že s tímto vším by se Česko mělo vypořádat s dostatečným předstihem před vstupem do unie.
To, že Evropská komise nebyla vůči Česku kritičtější, může mít důvody, které nemají se zdejší realitou nic společného. Stalo se již kupříkladu tradicí, že Brusel poukazuje na problematickou strukturu českého rozpočtu a přílišný podíl mandatorních výdajů. S porušováním rozpočtové disciplíny však mají potíže i dosavadní členové EU včetně Francie či Německa. Bylo by tedy divné, kdyby se nováčci přehnaně peskovali za to, co nezvládají mazáci. Je přitom nutné poznamenat, že vůči starým členům se Brusel naopak snaží postupovat poměrně tvrdě. Ale to, že otázka veřejných financí v Česku nebyla zařazena mezi hlavní černé puntíky, ještě neznamená, že nám po našem vstupu nezpůsobí problémy. Kdyby v Praze nenásledovaly další reformy, pravý opak bude pravdou.
Ve zprávě z Bruselu je také pár ostrých vět, které však nikdo nevysunul do popředí pozornosti. Jsou tam a není pochyb, že příslušné ředitelství Evropské komise dobře ví, proč. Tak kupříkladu v kapitole Soutěžní politika se naprosto jasně říká: Česká republika musí zvláště garantovat, že žádná restrukturalizační ani jiná nekompatibilní pomoc nebude poskytnuta hutním společnostem, které nejsou uvedeny v Protokolu o oceli. Přeloženo z bruselského jazyka jde o takovou facičku českému ministrovi průmyslu Milanu Urbanovi, který se před pár měsíci pokoušel prosadit právě uvedenou pomoc Třineckým železárnám.
Za touto větičkou ze zprávy se však také skrývá malé absurdní drama. Češi se nejdříve dohodli s Bruselem na výčtu společností, jimž chtějí pomoci, a když už bylo po všem, najednou přišli s názvem další firmy. I tato příhoda něco vypovídá o naší připravenosti na účinkování v unii.
