V předvolebním období se hodí každý motiv
Německo se rozhodne zatknout českého občana a Česku nezbude než ho vydat. Právě o tom je přece evropský zatykač, kolem něhož se v Praze vedou tak bouřlivé diskuse. Není to snad další krok k tomu, aby Česko definitivně přišlo o svou veškerou suverenitu? Tak nějak lze popsat pohled číslo jedna. Václav Klaus ho před časem ještě obohatil o futuristickou vizi německého policisty, který přijde zatýkat přímo na české území.
Teroristé a bossové organizovaného zločinu se dnes mohou pohybovat po Evropě rychlostí stovek kilometrů za hodinu. Hranice mezi členskými státy EU mohou překročit, aniž by o ně někdo zavadil pohledem. V budoucnu se otevřou i hranice nových členských států. Máme dát zločinci šanci získat čas na unikání spravedlnosti jenom proto, že je občanem naší země? Smyslem evropského zatykače je přece zabránit dlouhým procedurám vydávání podezřelých tam, kde jsou stíháni. Toto je pohled číslo dvě.
S oběmi přístupy lze předstoupit před voliče v době kampaně před volbami do Evropského parlamentu a něco z nich vytěžit. Kdo by se neobával ztráty suverenity, když za horami číhá mocný německý soused? Jenže se také ukazuje, že pokud veřejnost od Evropské unie něco očekává, tak je to koordinovaný boj proti kriminalitě a terorismu. Lidé chápou, že když se národními hranicemi neřídí organizovaný zločin, nemohou to orgány justice a vnitra ignorovat. Jestliže se někomu podaří dobře vysvětlit lidem, k čemu má evropský zatykač skutečně sloužit, musí pro něj získat podporu.
Co však bude následovat? Máme v Evropě vytvářet jednotnou policii nebo bezpečnostní službu? I kdyby si toto někdo přál, v současnosti nemá s podobnými návrhy šanci uspět. Evropští státníci na summitu EU v Tampere v roce 1999 rozhodovali o tom, zda má být justiční spolupráce založena na vzájemném uznávání (třeba i zatykačů) nebo na harmonizaci právních systémů. Rozhodli se pro první přístup. Evropský zatykač by mohl více vyhovovat zastáncům součinnosti mezi jednotlivými státy, než advokátům evropského superstátu.
Po letošních teroristických útocích v Madridu 11. března se členové Evropské unie rozhodovali, zda se má vytvořit společná evropská bezpečnostní agentura. Dospěli k závěru, že je nutné se spíše zaměřit na lepší koordinaci činnosti národních zpravodajských služeb.
Evropský zatykač není diskriminační. Pokud o vydání požádá český soud, bude mu muset jakákoliv členská země EU vyhovět. Není divu, že se to právě Němcům moc nelíbí. Co je pro nás důležitější: možnost účinně stíhat německého občana za trestný čin spáchaný na území Česka, nebo záruka, že nebudeme muset vydat českého hříšníka do Německa?
Časy se mění. V dobách legislativní smrště před vstupem do EU bylo módou označovat za „evropské zákony“ kdeco. Ten, kdo se postavil proti, mohl být obviněn, že brání budoucímu českému členství. Dnes se téměř vše, co přichází z Bruselu, stává okamžitě podezřelým. Včetně evropského zatykače. Odpůrci evropského superstátu a jeho bobtnající byrokracie získávají politické body.
Možná by v tomto případě nebylo špatné poučit se v zemi, ke které mnozí zdejší eurorealisté tíhnou – Velké Británii. Britové mívají mnoho výhrad k evropským projektům, v minulosti pro sebe prosazovali různé výjimky. Pokud se však na něčem s ostatními Evropany shodnou, jsou velmi důslední při zavádění takových opatření do praxe. Byl to britský ministr zahraničí Jack Straw, který po madridských výbuších prohlásil, že už je opravdu čas na to, aby země EU přijaly protiteroristickou legislativu.
Čeští poslanci budou tento týden hlasovat o tom, zda schválí novelu trestního zákona, a evropský zatykač tak přijmou. Vše je komplikováno tím, že opozice už dříve odmítla příslušné ústavní změny. Debatu o samotném zatykači zřejmě zatlačí otázka, zda je možné novelizovat zákon bez ústavních úprav. Jednotlivé strany a jednotliví politici asi využijí další příležitosti k vlastní prezentaci.
Je smutné sledovat, jak politikaření zase jednou nabírá navrch zrovna v záležitosti, která si to nezaslouží. Buďme ovšem realisté: úkolem opozice je jít vládě po krku, což před blížícími se volbami platí dvojnásob. K otestování pevnosti Špidlova kabinetu se hodí třeba i evropský zatykač.
