Saldo státního rozpočtu za leden až únor letošního roku dosáhlo -27,4 miliardy korun, což je nejhorší výsledek od vzniku Česka v roce 1993, a vláda pravděpodobně přesáhne letos naplánovaný schodek rozpočtu ve výši 40 miliard korun. Kromě všudypřítomného viru covid-19 k tomu přispěje i výpadek příjmů z digitální daně, která zřejmě nebude vůbec, ač s ní rozpočet počítal (zhruba dvě miliardy korun), a také pravděpodobné posunutí termínu aukcí kmitočtů k sítím páté generace (minus sedm miliard korun). Vyšší příjmy do rozpočtu plynou stále z daně z příjmů a sociálního pojištění, nicméně zpomalující ekonomika i tento trend brzy zvrátí, jak bude růst nezaměstnanost.
Český volič přitom vyznává fiskální disciplínu už od první republiky, kdy parlament předkládal opakovaně vyrovnané rozpočty (i když končívaly ve schodku), a nemá rád špatné hospodaření ani v novodobé historii. Před vládou Andreje Babiše tak stojí tvrdý oříšek.
Buď na zpomalující hospodářství zareaguje úspornými opatřeními, jako to udělal někdejší ministr financí Miroslav Kalousek po světové hospodářské krizi z roku 2008. Jenže kvůli rozpočtovým škrtům se pak ekonomika v 2012 a 2013 propadala a Kalousek se stal na dlouhou dobu zloduchem a nejméně populárním politikem.
Anebo se vláda zachová racionálně a podpoří v ekonomice výpadek poptávky v oborech nejnáročnějších na pracovní sílu, aby udržela zaměstnanost. Ani to však volič nemusí strávit, protože jestli státní rozpočet skončí schodkem například 100 miliard, probudí se v něm – velmi pomýlená – představa, že stát musí hospodařit s vyrovnaným rozpočtem stejně jako rodina, a vládě to bude mít za zlé. Pro Andreje Babiše to pak může znamenat počátek konce politické kariéry.
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
