Západ vytahuje další argument pro kamionovou válku s východem. Poté, co začal vyžadovat, aby východní firmy dodržovaly na jeho území také jeho mzdová pravidla, přichází s tématem, které označuje jako dieselgate 2. Jde o to, že kamiony z Česka, Polska, Pobaltí, Rumunska a dalších zemí bývalého východního bloku podvádějí s emisemi, aby ušetřily.
Je jasné, že zejména Německo je na emise citlivé. Právě tam vypukla aféra dieselgate, právě tamní města uzavírají ulice pro staré naftové osobáky. Když se nyní odhaluje míra, s jakou podvádějí speditérské firmy z východu, v této zemi to také nejvíce rezonuje. Trik je v tom, že se do kamionu načerno zapojí emulátor. Je to krabička, jež umí vypnout spotřebu roztoku AdBlue používaného na čištění výfukových plynů. Ze samostatné nádrže ho ubývá přibližně 2 litry na 100 kilometrů.
Pravda, na první pohled to nevypadá jako výrazné šetření, když se ale vezme v potaz počet ujetých kilometrů a velikost firemní flotily, jde už o slušné peníze. Za pár desítek eur, které na internetu emulátor stojí, se to určitě vyplatí. Jenže kamion pak spadne do emisních norem, které byly běžné v polovině devadesátých let. Podle terénní studie, na níž se podílela univerzita v Heidelbergu, dnes dokonce každý pátý kamion z východní Evropy nesplňuje německé emisní požadavky.
Takové zjištění není důležité jen samo o sobě. Jde tu o apel na citlivé místo západního publika, který má v důsledku přesah do kamionové války východu a západu. Až dosud se vše odehrávalo v rovině „východ nám bere práci“, což není tak úplně pravda. Teď už přichází argument „východ nám ničí ovzduší“, na což slyší podstatně více Němců či Rakušanů a hlavně to pravda je.
Důsledkem tohoto rozhořčení je pak podpora tendencí, které do Evropy nepatří. Řeč je o protekcionismu jednotlivých států. Ty západní chrání svoje podnikatele v dopravě, protože jim „berou práci“ východní spediční firmy. Mají nesrovnatelně nižší náklady, což se odráží na jejich příznivých cenách (které zase rády využívají jiné západní firmy, ale to teď nerozebírejme).
| Co je AdBlue? |
|---|
| Močovina AUS 32 (AdBlue, registrovaná obchodní známka německého VDA) je v Evropě a zemích přejímajících evropské emisní limity používaný obchodní název kapalného aditiva, využívaného technologií selektivní katalytické redukce, která se užívá při úpravě výfukových plynů vznětových motorů na úroveň emisních limitů Euro IV a vyšších. Jedná se o chemicky vysoce čistý vodný roztok syntetické močoviny. AdBlue je vstřikováno před katalyzátor výfukových plynů, kde se močovina nejprve co nejrovnoměrněji mísí s výfukovými plyny, rozkládá se vlivem tepla za přítomnosti obsažené vody na amoniak (NH3) a oxid uhličitý (CO2). Amoniak dále na povrchu katalyzátoru (za podmínky přítomnosti chemického katalyzátoru na stěnách buněk tělesa katalyzátoru vytvořených pro maximální velikost reakční plochy) reaguje s oxidy dusíku (NOx), které vznikají za vysokých teplot při spalování nafty. Z výfuku pak místo většiny NOx odchází neškodné přírodní produkty vodní pára a dusík. Zdroj: wikipedia |
Kvůli ochraně pracovního trhu přišly státy jako třeba Německo, Rakousko či Francie se zákony, které nařizují na jejich území platit všem řidičům alespoň tamní minimální mzdu, i když má firma sídlo na východě. V Belgii se zase objevil zákaz spaní v autech na parkovištích, což je sice něco trochu jiného, cíl je ale stejný – zvednout východním firmám náklady, aby ty domácí nezruinovaly.
V podstatě by to od západu byla ekonomicky pochopitelná věc. Jenže pak by se Evropa nesměla tvářit, že má jednotné férové hřiště. A také by musela přiznat, že uvnitř ní fungují dva různě silné ekonomické celky, které je téměř nemožné skloubit v jedněch pravidlech nebo jedné měně. Kamionový spor je ztělesněnou esencí těchto vnitřních tlaků.
Jednoduché řešení neexistuje. Evropa jako z podstaty demokratické a liberální sdružení nemůže strpět ústrky jednoho k druhému. Rakousko už prohrálo spor u Evropského soudního dvora, který se vztahoval právě k zahraničnímu vysílání pracovníků a minimální mzdě. Na druhou stranu výhody jednoho nemohou zničit byznys druhého.
Než začnou v tomto směru platit jednotná pravidla (zatím to vypadá, že kamionová doprava nakonec bude vyjmuta ze směrnice o vysílání pracovníků do zahraničí), jedná se bez servítek. Německé úřady podporují řidiče z východu v tom, aby si stěžovali u tamních soudů, pokud neberou místní minimální mzdu, a soudy jim ji následně přiznávají. Východní firmy zase bojkotují nařízení o minimální mzdě a ještě sem tam spoří na AdBlue, jak se nyní ukázalo. Vzhledem ke složení této chemikálie je tak příznačné říci, že východ ve sporu přilil močovinu do ohně. A to nebývá moc hezká vůně.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
