To neznáte kameninu

10. dubna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
10. dubna 2006, 00:00

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - IGNÁC RAŠKA Kopřivnice je dnes spojována hlavně s výrobou automobilů. V minulosti tomu ale bylo jinak. Ještě před Tatrou zde fungovala světoznámá továrna na hliněné zboží, kterou v roce 1812 založil místní podnikatel Ignác Raška. Severomoravské město Kopřivnice (původně Nesselsdorf) patřilo ještě na konci 18.

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - IGNÁC RAŠKA Kopřivnice je dnes spojována hlavně s výrobou automobilů. V minulosti tomu ale bylo jinak. Ještě před Tatrou zde fungovala světoznámá továrna na hliněné zboží, kterou v roce 1812 založil místní podnikatel Ignác Raška.

Severomoravské město Kopřivnice (původně Nesselsdorf) patřilo ještě na konci 18. století k chudým zemědělským osadám. Zdejší lid trápily daně a velmi na ně doléhaly také epidemie, živelní pohromy či neúroda. Sedmdesát procent obyvatel pracovalo v těžkých podmínkách za velmi nízkou mzdu.

Tak tomu bylo až do roku 1812, kdy místní rodák Ignác Raška založil v Kopřivnici manufakturu na kameninu a hliněné zboží. Ačkoliv nevedla tehdy do města ani pořádná silnice, továrna se dobře zavedla a o její výrobky byl brzy zájem i v daleké cizině. Zemědělská obec získala průmyslový charakter, na který za další půlstoletí navázala slavná automobilka Tatra.

HAJ, HUSIČKY, HAJ! Ignác Raška pocházel ze starého zemanského rodu. Narodil se v Kopřivnici roku 1768 a dětství prožil na rodinném statku. Majetek po otci by ho jistě uživil, on měl ale jiné plány. Byl neobyčejně podnikavý a od mládí se snažil najít odvětví, ve kterém by se mohl realizovat. Již koncem 18. století se pokoušel ve městě kopat uhlí, protože měl informace, že se v těchto místech nalézá. Do Kopřivnice neváhal povolat zkušené havíře z Čech, ložisko se jim ale přes veškeré úsilí nalézt nepodařilo. Prvotní neúspěch však Rašku neodradil. Od přítele Heřmanského se brzy dozvěděl, že v Lipsku je velká poptávka po provazech a botách. Obchodní duch v něm opět ožil a rozhodl se, že nedostatkové zboží do Německa dodá. Za větší obnos nakoupil boty a provazy a rozjel se do Lipska. Podcenil však tehdejší bídu a než dojel do cíle, lidé mu skoro celý náklad rozkradli. Ze situace se ale příliš nepoučil a opět na radu Heřmanského začal na svých pozemcích pěstovat husy, které byly údajně nedostatkové pro změnu ve Vídni. Došel tak daleko, že skoupil drůbež z celého Novojičínska a lidé se obávali, že husy z tohoto kraje zcela zmizí. Se stádem pěti tisíc tučně vykrmených kousků vyrazil do Vídně, cíle však opět nedosáhl. Již cestou do Přerova mu dvě třetiny hus uhynuly a v Holešově mu zbyly poslední čtyři kusy, které nechal velkoryse v místní krčmě upéct. ODBORNÍK Z CIZINY Raškovým prvním velkým úspěchem se stala až výroba kameninového zboží, pro kterou se rozhodl v roce 1811. Z jeho předchozích bláznivých nápadů však ani tento nijak nevybočoval. V širokém okolí Kopřivnice totiž nebyla žádná ložiska hlíny, nikdo z místních obyvatel neuměl kameninu vyrábět a ani Raška sám neměl s podobnou prací žádné zkušenosti. Obsah první pece se proto spekl tak, že ho bylo nutné vykopat krumpáčem. Ani tentokrát se však nevzdal a rozhodl se problém řešit. Rozjel se do pruské Ratiboře, kde továrna na kameninu již fungovala, a přivezl si odtamtud odborníka Jana Bartla. Společnými silami se jim roku 1812 podařilo výrobu v Kopřivnici rozjet. Bartl pak úspěšně spolupracoval i s Raškovým synem Janem, který roku 1817 řízení manufaktury převzal. Vyráběli talíře, mísy, vázy, džbánky i hrníčky a ve dvacátých letech začali také s tvorbou malovaného zboží. Původně v továrně pracovali čtyři zaměstnanci, v roce 1834 se však jejich počet pohyboval již kolem třiceti. Dělili se přitom na takzvané točíře, kteří výrobky formovali, a na brenery, kteří měli na starosti vypalování. Původně dřevěná továrna byla roku 1844 postavena z kamene a kromě obyčejného nádobí se začala zaměřovat i na výrobu luxusnějšího zboží. Ročně se vyrobilo až 120 tisíc keramických výrobků a obrat činil úctyhodných 15 tisíc zlatých. KOČÁROVÁ PŘEPRAVA Významnou etapou vývoje továrny byl nástup Janova syna Adolfa Rašky. Továrnu převzal roku 1855, ale již o dva roky předtím se spojil s dalším kopřivnickým podnikatelem Ignácem Schustalou, kterému pomáhal s výrobou kočárů. Majetkové propojení bylo pro obě firmy přínosné a výrazně se osvědčilo zejména při exportu zboží. Schustalovy kočáry se totiž vyvážely plně naložené Raškovou keramikou, což značně snižovalo náklady. Výroba se rozšířila o kachle, dlaždice i obkládačky a vývoz směřoval do Haliče, Uher, Turecka či Polska. Posledním majitelem továrny z rodiny Rašků byl Adolf Raška ml. Rodinnou firmu převzal roku 1883 a do výroby zavedl i zlatem zdobenou majoliku, zejména vázy, ozdobné džbány, mísy, dózy či stolní soupravy. Síly však poněkud přecenil a pro velkou nákladnost musel od inovací brzy ustoupit. Roku 1890 se továrna zaměřila na výrobu šamotových kachlů pro kamna a sporáky a tato specializace se záhy stala hlavní náplní podniku. Roku 1899 se Adolf Raška ml. spojil s Josefem Barabášem, majitelem vápenek ve Štramberku, a po krátkém čase mu továrnu odprodal. Bararáš ji ale obratem postoupil Františku Kubíčkovi a ten zase Ignáci Schustalovi ml. Nový majitel se však soustředil spíš na výrobu vagonů ve Studénce, a protože byl Raška shodou okolností jeho švagrem, pověřil roku 1905 řízením opět jeho. MUZEJNÍ EXPONÁTY Na podzim 1914 Ignác Schustala ml. zemřel. Majitelkou továrny se stala jeho manželka a následně dcery Gertruda a Helena. Závod však i nadále vedl Adolf Raška ml., kterému se podařilo udržet výrobu i v době první světové války. Teprve roku 1935 odešel na odpočinek a řízení firmy předal manželovi Heleny - Arnoštu Richterovi. Podnik byl přejmenován na „Továrna na hliněné zboží Richter a Schustala“ a pod tímto názvem fungoval i za druhé světové války. Výroba pokračovala zpočátku normálně, roku 1942 však byla výrazně omezena a velká část zaměstnanců proto přešla do štramberské cementárny. Po roce 1945 byla na továrnu uvalena nucená správa a později se stala postupně součástí Moravských keramických závodů Brno a Moravskoslezských závodů Blansko. Její pozice se měnila i v padesátých letech, kdy se stala součástí Hrušovské kameniny a Slezských cementáren. Poslední název továrny zněl „Moravské keramické závody Rájec-Jestřebí, závod 05 - Kopřivnice“. I přesto, že si zdejší výrobky uchovaly vysokou kvalitu a byl o ně stálý zájem, začalo se v šedesátých letech uvažovat o likvidaci. K té nakonec došlo v roce 1962, přesně sto padesát let od založení závodu. Tovární budovy byly z velké části zbořeny a bývalou firmu Ignáce Rašky tak dnes připomíná už jen stálá expozice v kopřivnickém muzeu. IGNÁC RAŠKA (1768-1824)

Český podnikatel Ignác Raška se narodil 14. listopadu 1768 v Kopřivnici na Novojičínsku. Pocházel ze staré zemanské rodiny, které ve městě patřil svobodný statek. Již koncem 18. století se pokoušel na rodinných pozemcích kutat uhlí, úspěšný ale nebyl. Nevedlo se mu ani v dalších obchodních aktivitách, při nichž měl vždy zajímavý nápad, ale malé zkušenosti.

Teprve roku 1811 našel odvětví, ve kterém se dokázal prosadit. Byla jím výroba kameninového zboží, do které se pustil s velkým nadšením, a neodradily ho ani počáteční potíže. Pro podnik získal odborníka z pruské Ratiboře, českého rodáka Jana Bartla, s jehož pomocí roku 1812 zahájil výrobu.

Dalších pět let firmu úspěšně vedl a kopřivnické nádobí si za tu dobu získalo značnou oblibu. Roku 1817 předal řízení synu Janovi a ponechal si jen některé pravomoci. Zemřel 4. listopadu 1824 ve věku padesáti šesti let.

ADOLF RAŠKA (1825-1878)

Vnuk zakladatele kopřivnické manufaktury Adolf Raška se narodil 1. února 1825 v Kopřivnici. Farní školu vychodil v rodišti, poté studoval na piaristickém gymnáziu v nedalekém Příboře a vzdělání zakončil absolvováním polytechnického institutu ve Vídni. Keramickému řemeslu se naučil v rodinné firmě a absolvoval i několik studijních cest po evropských kameninových manufakturách.

Roku 1853 se stal společníkem kopřivnického podnikatele Ignáce Schustaly, který vlastnil ve městě dílnu na výrobu kočárů a bryček. Vzájemná spolupráce trvala dalších pětadvacet let a oběma továrníkům přinesla značné zisky.

V roce 1855 převzal otcův podnik a sortiment rozšířil o kachle, dlaždice a obkládačky. Podílel se rovněž na stavbě obecní záložny a roku 1870 byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu v Brně. Zemřel 23. září 1878 v pouhých třiapadesáti letech.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Kopřivnice a její život v minulosti, Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích

Raškova továrna na hliněné zboží.

Továrna Kachlovka - začátek 19. století.

Bohatě zdobené konvice z Raškovy továrny.

Majolika - dvouplášťová váza a polévkový talíř.

foto: repro z knihy Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích foto: technické muzeum Tatra

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče