Daniel Gros: Za populismus nemůže globalizace

04. června, 08:00 - Daniel Gros
04. června, 08:00

Na obou stranách Atlantiku je na vzestupu levicový i pravicový populismus. Ve Spojených státech je jeho nejviditelnějším nositelem Donald Trump, předpokládaný prezidentský kandidát Republikánské strany. V Evropě existuje řada odnoží – od španělské levicové strany Podemos až po pravicovou francouzskou Národní frontu – jimž je společný odpor ke středovým stranám a establishmentu obecně. Čím lze vysvětlit tuto sílící revoltu voličů vůči zavedeným pořádkům?

Převažující názor říká, že rostoucí populismus představuje vzpouru „těch, kdo prodělali na globalizaci“. Podle této logiky uskutečnili vedoucí představitelé v USA a v Evropě řadu kol liberalizace obchodu, čímž vyprázdnili domácí výrobní základnu a snížili dostupnost dobře placených míst pro málo kvalifikované zaměstnance, kteří teď mají na výběr mezi dlouhodobou nezaměstnaností a podřadnými pozicemi v sektoru služeb. A protože už toho mají plné zuby, odmítají zavedené strany, které podle nich stojí v čele tohoto „projektu elit“.

Toto vysvětlení by se na první pohled mohlo zdát přesvědčivé. Koneckonců je pravda, že globalizace zásadně proměnila ekonomiky a přesunula málo kvalifikovaná pracovní místa do rozvojového světa – kterýžto argument populisté nikdy neopomenou zdůraznit.

Vzdělání a práce

Dosažené vzdělání navíc silně koreluje s příjmy a výkonem na trhu práce. Téměř všude na světě platí, že lidé s vysokoškolským diplomem budou nezaměstnaní s mnohem nižší pravděpodobností než lidé bez středoškolského vzdělání. V Evropě existuje u vysokoškoláků v průměru třikrát vyšší pravděpodobnost nalezení pracovního místa než u lidí, kteří nedokončili střední školu. A mezi zaměstnanými pobírají lidé s univerzitním vzděláním mnohem vyšší mzdy než jejich méně vzdělaní kolegové.

Kdyby však tyto faktory vysvětlovaly vzestup populismu, pak by se musely v posledních několika letech zintenzivnit a situace a vyhlídky málo kvalifikovaných zaměstnanců by se zhoršovaly rychleji než v případě jejich kvalifikovaných protějšků. A to se jednoduše neděje, zejména v Evropě.

Pomáhat uprchlíkům je těžké, protože jich je příliš, tvrdí dalajlama. Čtěte:

Dalajlama: Uprchlíkům se má pomáhat, ale je jich v Evropě příliš

Vyšší vzdělání poskytuje značné výhody na trhu práce už dlouho. Podle dostupných dat je „mzdová prémie“ pro zaměstnance v povoláních vyžadujících vysokou úroveň vzdělanosti v posledních deseti letech v Evropě zhruba konstantní. V některých zemích se sice zvýšila (Německo a Itálie), v jiných ale klesla (Francie, Španělsko a Velká Británie). Také rozdíl v míře zaměstnanosti mezi vysoce a méně vzdělanými zůstává relativně neměnný, a méně vzdělaní lidé se dokonce v posledních letech mírně dotáhli.

A posledním hřebíčkem do rakve vysvětlení, že vzestup populismu v Evropě souvisí s globalizací, je skutečnost, že podíl málo kvalifikovaných zaměstnanců (tedy těch, kteří nemají ukončené středoškolské vzdělání) rychle klesá. Na přelomu století byl počet málo kvalifikovaných zaměstnanců o více než polovinu vyšší než počet absolventů univerzit. Dnes absolventi univerzit nad málo kvalifikovanými zaměstnanci téměř převažují; podle výše popsané logiky by se tedy měl podíl voličů podporujících strany zaměřené proti globalizaci snižovat.

Sever a jih

Jednoznačné ekonomické vysvětlení složitého politického jevu je jistě lákavé. Taková vysvětlení však málokdy bývají přesná. Vzestup populismu v Evropě není výjimkou.

Vezměme si situaci v Rakousku. Tamní ekonomika je poměrně silná a opírá se o jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě.
Přesto se Norbertu Hoferovi, lídrovi pravicové populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ), podařilo minulý měsíc v prvním kole prezidentských voleb porazit konkurenty z obou středových zavedených stran. Hoferovým hlavním tématem bylo přistěhovalectví. Přitažlivost Hoferovy protipřistěhovalecké rétoriky je výmluvná a odráží širší trend vyskytující se v celé severní Evropě.

Naproti tomu v jihoevropských zemích jsou populistické ekonomické argumenty vlivem přetrvávajícího dopadu krize eura mnohem silnější. Proto se tam největší podpoře těší levicové populistické strany slibující například daňové úlevy pro špatně placené zaměstnance. Nejextrémnějším případem je levicová řecká strana Syriza, která se loni dopracovala k volebnímu vítězství díky slibům, že ukončí úsporná opatření. Jakmile se dostala k moci, musela samozřejmě ze své rétoriky ubrat a přizpůsobit své plány realitě.

Označovat vzestup populismu v Evropě za vzpouru těch, kdo prodělali na globalizaci, není jen zjednodušující, ale přímo zavádějící. Máme-­li omezit vzestup potenciálně nebezpečných politických sil v Evropě, musíme pochopit, co je skutečně jejich hnacím motorem. I kdyby bylo vysvětlení složitější, než se nám líbí.

Mohlo by vás zajímat

 Geolog Václav Cílek (foto Martin Pinkas/Euro)

Václav Cílek: Ocitáme se ve světě nerovnováhy

Hongkong - ilustrační foto

Ekonomicky nejsvobodnější zůstává Hongkong, Česko si výrazně polepšilo

 Twitter

Twitter je krok od převzetí. Zájem může mít Google i Salesforce

 Ilustrační foto

MMF: Řecko potřebuje výrazně snížit dluhovou zátěž

 Budova německé Commerzbank v Hamburku

Commerzbank bude propouštět. O práci přijde 5 tisíc lidí

Krávy, ilustrační foto

Čína zrušila zákaz hovězího z USA. Lační po mase z ciziny

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a chci zakázat…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

  • Miroslav Bárta: Káhiru dobylo jenom pár set jezdců

Hry pro příležitostné hráče