Norbert Hofer, ultrapravičák s lidskou tváří

04. prosince, 10:15  -  Lubomír Heger
04. prosince, 10:15

Kdo se chce vézt na xenofobní vlně v Rakousku, musí být mladý a vykazovat známky slušného vychování.

Rakousko napjatě čeká na výsledek dnešního opakovaného druhého kola prezidentských voleb. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Sázka na uhlazeného a klidného leteckého technika Hofera, jemuž bylo v březnu teprve 45 let, každopádně vypadá od rakouských Svobodných (FPÖ) geniálně. Říká sice naprosto totéž, co jeho partajní kolegové od časů Jörga Haidera, ale nezkušeným uším to tak nezní.

Zatímco předseda FPÖ Heinz ­Christian Strache neváhá nazvat kancléře Wernera Faymanna kvůli přijímání uprchlíků státním nepřítelem, Hofer se spokojí s tím, že to není státní přítel. Považuje se za ochránce sociálního státu, ohroženého podle něj vyplácením sociálních dávek osobám, jež se v zemi zdržují teprve krátce. Ve Stracheho i Hoferově verzi to znamená, že prezident z Hofburgu smí nařizovat uzavření hranic a odvolávat neposlušné premiéry, stejně jako antický deus ex machina směl zvrátit děj na jevišti. Od Hofera se to ovšem mnohem lépe poslouchá.

Nový člověk

Během skoro ročního pobytu v nemocnici po pádu z paraglidu v roce 2003, po němž mu zůstalo částečné ochrnutí na obě nohy, se Hofer hluboce zamyslel nad vlastní imagí. V dalších letech pak jako hlavní ideolog FPÖ změnil veřejný obraz celé strany. Výsledkem je PR mašinerie, která sklízí hlasy voličů jako kombajn přezrálé obilí. Někdy pod vlídnou maskou prosvitne arogance, s jakou se na vlnách vlastenectví proháněl Haider a jeho kolegové. „Ale jistěže vám daruji prostor k vyjádření,“ řekl během předvolebního duelu se sociálnědemokratickým protikandidátem Rudolfem Hundstorferem, „ale čím déle budete mluvit, tím více hlasů já pak dostanu.“

„Po tomto výsměchu vzduch v místnosti zmrzl,“ řekl pro Kurier Stefan Sengl, jenž kdysi vedl volební kampaň současného prezidenta Heinze Fischera. Podobně agresivní vystupování podle něj kandidáta u nerozhodnutých voličů může vážně poškodit. A navíc jako by potvrzovalo verzi intelektuálních elit, které Hofera líčí jako vlka v rouchu beránčím.

Jenže se stal opak – Hofer získal v prvním kole o devět procent více, než mu přisuzovaly nejoptimističtější předpovědi. A dělný lid ho zcela přijal za svého. V druhém kole po sečtení hlasů z volebních místností Hofer vedl, po přičtení hlasů z korespondenčního hlasování ale nakonec zvítězil Van der Bellen.

Zde končí má tolerance

Kdo se probere životopisnými rozhovory Hofera v rakouském tisku, vyvstane mu před očima obraz inženýra, který strávil mládí nad technickými výkresy a po diskotékách a který po zotavení z těžkého úrazu k překvapení svému i okolí zjistil, že dokáže mluvit s davy. Ne že by říkal něco nového, ale o to lépe starý obsah FPÖ překládá do příjemného jazyka s laskavou tváří.

„Moje nejsilnější zbraň je klid,“ odpověděl v jedné anketě. Mohl dodat ještě trpělivost a vystupování, v němž až na výjimky projevuje partnerům úctu. „Takové ctnosti se získávají na nemocničních chodbách,“ napsal Frankfurter Rundschau. Těžký úraz, z něhož se pílí a vytrvalostí dokázal vykřesat, mu u veřejnosti získává body navíc.

Civilizované vystupování, k němuž patří schopnost nikdy nezvýšit hlas, překrývá bizarní články jeho víry, které jdou nad rámec programu Svobodné strany Rakouska. Hofer je například čestným členem buršáckého spolku Marko­Germania, k němuž se kdysi hlásil třeba jeho krajan a nechvalně proslulý obersturmbannührer SS Otto Skorzeny. Sdružení přísahá na ideu velkoněmecké říše rozkládající se od Jižních Tyrol přes Čechy do Polska. Čas od času se Hofera někdo zeptá, proč chce být hlavou země, jejíž ustavující národ podle markogermánů vlastně neexistuje, načež se mu dostane odpovědi: „Ve stanovách nic takového nemáme. Další otázka.“

Hofer také mimo jiné věří na konspirační teorii o kondenzačních stopách „chemtrails“ a parlamentu při interpelacích sdělil svou pseudovědeckou teorii jejich vzniku a působení: „Od běžných kondenzačních stop jsou jasně odlišitelné. Vznikají ze směsi aluminiového prachu a vodnatých baryových solí. Dohromady vytvářejí elektrické pole (…) Když jsou na nebi, obyčejně klesá teplota a nebe zůstane několik dní podivně pošmourné. Během té doby moc neprší.“

V politických názorech je pak Hofer stoprocentně „modrý“ (barva FPÖ), politický program strany posledních devět let konec konců pomáhal formulovat. V případě vstupu Turecka do EU nevylučuje odchod Rakouska z Unie. „Od prezidenta Turecka pochází věta, že minarety jsou kopí islámu. A já nechci islamizaci Rakouska,“ říká. Obvykle ještě dodá: „Zde končí má tolerance.“ A po něm opět laskavý úsměv na tváři.

To jej dosti odlišuje od Zemana a spol. na severu a na východě, s nimiž se jinak shodne skoro ve všem. Sto let od rozpadu Rakouska­ ­Uherska se jeho bývalé koruny v rytmu stejného valčíku opět připravují na válku s Turky.

Norbert Hofer svými slovy
Já nevyhrožuji! Jestli jsem připraven odvolat vládu Pro případ, že vláda nefunguje, máme tuto možnost v ústavě. Ale já věřím, že takový krok nebude nutný. Už samotná skutečnost, že je tu aktivní spolkový prezident, který říká: Toto mohu učinit, dost věcí ovlivní. Já nevyhrožuji. To se ke mně nehodí. Je to prostředek, po němž bych sáhl v krajní situaci. (Kurier, březen 2016)
Padal jsem k zemi jako kámen Byl jsem těsně před přistáním, když jsem s paraglidem vletěl do turbulence. Padák mi nad hlavou sklapl a měl jsem ho pod sebou. Pak už nebyla žádná šance. Padal jsem z 15 metrů k zemi jako kámen. Pád trvá 1,5 vteřiny, ale připadalo mi to jako věčnost. Je neuvěřitelné, kolik myšlenek člověku během té chvilky proběhne hlavou. Třeba: Teď jde o přežití. Nebo: Musím všechno napnout. Zlomil jsem si několik žeber a obratlů. Od úplné paraplegie mě zachránilo jedno malé nervové spojení. (Die Woche, leden 2016)
Buď už zticha, říkal jsem si. Nejhorší byl pro mě soused na nemocničním pokoji ve Štýrském Hradci. Měl takový zvyk jevit se velmi důležitým. Neustále telefonoval a já si pro sebe říkal: Buď už konečně zticha. Proč mě můj kolega na pokoji tak rozčiloval? Protože byl stejný jako já před nehodou. Najednou jsem viděl svůj obraz v zrcadle, připadal mi hrozný. Bylo to veliké poznání. (Kurier, březen 2016)
Nechci přesolenou polévku. Svoboda je naším největším darem. Co tím myslím – hinduista by mi neměl bránit v tom, abych si dal tafelspitz (hovězí se zeleninou). Když mám toto právo zaručeno, soužití funguje. S přistěhovalectvím začínáme mít problém. Při pokračování současného trendu budeme mít v roce 2050 mezi čtrnáctiletými lidmi většinu muslimů. A já neznám jedinou zemi, v níž muslimská většina mírumilovně a tolerantně koexistuje s křesťany. Kdo si váží svobody, musí být připraven svobodu bránit (…) Vnímám přistěhovalectví jako sůl v polévce. Určité množství soli se dá snést. Ale my nejsme přistěhovalecká země v klasickém slova smyslu, která přetrvává jen díky přistěhovalectví. V minulých letech k nám nepopiratelně přišlo mnoho pilných a přičinlivých lidí, ale také spousta takových, kteří tyjí ze sociálního státu. (Wiener Zietung, únor 2016)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče