Američtí prodejci zbraní profitují na mexické válce s drogovými kartely

19. dubna 2015, 09:10 - Tomáš Nídr
19. dubna 2015, 09:10

Na houstonském předměstí Friendswoodu se v boudě pár desítek metrů od kostela ozývají rány. Texasané s ochrannými brýlemi a sluchátky se tu snaží trefit siluetu mužské postavy. Tato zastřešená střelnice Best Shot Range spojená s obchodem s puškami a pistolemi patří Mattu Flemmingovi, který mi mezi zvuky výstřelů vysvětluje, proč liberální texaské normy na držení zbraní nemají žádný vliv na krveprolití v sousedním Mexiku.

V Mexiku jenom za posledních osm let v narkoválkách zahynulo na sto tisíc lidí. Většinu zabila kulka, byť je v zemi téměř nemožné si legálně pořídit revolver, natož samopal.

Žádné privilegium, ale právo

„To je přesně ono. V Texasu si lze koupit zbraň bez komplikací, ale na ulici se tu nestřílí. V Mexiku to nejde, a přesto se tam vraždí na potkání. Rozdíl tak není ani tolik v pravidlech, jako v ochotě daná pravidla respektovat,“ tvrdí Flemming, zatímco se kolem nás tvoří hlouček, který mu přizvukuje. Pak za jejich souhlasného mručení dodává větu, která je mantrou všech lidí ve zbrojním průmyslu: „Nevraždí přece zbraně, ale lidé.“

Flemming vysvětluje: „Zatímco u vás v Evropě nebo v Mexiku je nošení zbraní privilegium, pro nás je to základní právo, které nám vzniká narozením. Zakladatelé USA ho vepsali do druhého dodatku ústavy a nedá se omezovat nějakými regulacemi. Jako občané máme právo mít zbraně, abychom mohli bránit rodinu třeba i před státní mocí, pokud by přestala plnit vůli lidu. Nenecháme si vzít své právo jenom proto, aby se politici cítili lépe, že něco dělají,“ říká vlastník gunshopu za přikyvování svých zákazníků.

Jako občané máme právo mít zbraně, abychom mohli bránit rodinu třeba i před státní mocí… Nenecháme si vzít své právo jenom proto, aby se politici cítili lépe, že něco dělají.

Ze skupiny se ozve, že by mexická vláda měla naopak všem poctivým občanům zbraně rozdat, aby si to s těmi zločinci konečně mohli vyřídit sami, když je policie nedokáže ochránit. Takový argument mimochodem zaznívá při každé střelbě na amerických školách, když vyšinutí jedinci zabijí desítky svých spolužáků. Kdyby prý učitelé měli revolver pod katedrou, mohli by pachatele zneškodnit dříve, než by se dopustil masakru.

Do debaty se vmísí obtloustlý soudce, který nechce být jmenován: „Jediné řešení je postavit na hranici neprodyšnou zeď. Oni nám sem pak nebudou vozit drogy a my jim zbraně.“ Je jedním z mála, který nezavírá oči před faktem, že mexická galerka se bez obtíží vyzbrojuje u severního souseda.

My nic, my jen obchodníci

V Texasu je to totiž ohromně jednoduché. Stačí do obchodu poslat nějakého místního obyvatele staršího 21 let, který nemá zápis v trestním rejstříku. Prodejce si podle řidičáku danou osobu, která nemusí mít nic na způsob zbrojního průkazu, prověří u policie. „Pokud tam není zanesen jako nevhodný držitel zbraně, dostanu povolení k prodeji. Do deseti minut je vše hotové,“ říká Flemming s tím, že si úřady ponechávají jen informace o počtu nákupů daného zákazníka; nikdo nesleduje, kolik kusů a jakého typu nakoupil. Jak dodává, ani nákup třeba dvaceti zbraní najednou ve „státě osamělé hvězdy“ nebudí podezření.

I tahle pofiderní kontrola odpadá ve chvíli, kdy se nový majitel pušky rozhodne prodat ji někomu dalšímu. Zbraň je jeho majetkem, takže si s ní může dělat, co chce. Stát mu do toho nemůže mluvit. Přeprodej secondhandových pistolí a pušek je běžná součást takzvaných gunshow, které se pravidelně konají po celých USA. Kriminálníkům tak stačí sehnat si několik „bezúhonných“ občanů, kteří jim nakupují a přeprodávají palnou sílu podle objednávky.

Jediné řešení je postavit na hranici neprodyšnou zeď. Oni nám sem pak nebudou vozit drogy a my jim zbraně.

Nicméně šedesátník Flemming, který do otevření střelnice před pěti lety pracoval v IT byznysu, odmítá, že by jeho podnik vydělával na nákupech mexických zločinců. „Kartely se přece nebudou zdržovat sháněním jednotlivých zbraní v našich obchodech nebo po gunshow. Nakoupí ve velkém v Číně nebo v Rusku. Nebo si je seženou za úplatek od vlastní armády či ve Střední Americe,“ říká přesvědčeně.

Čtyřicátník Nelson Fesas, jehož firma Texas Weapon Systems v Austinu upravuje zbraně podle požadavku klientů, má za to, že mafie pořídí výzbroj nejjednodušeji po internetu: „Být jejich kápo, tak objednám jednotlivé a nekontrolované díly po webu. Ta část, kde mají sériové číslo, lze nahradit kusem plechu. S trochou cviku si to může složit každý.“ Podle něj je obviňování amerického zbrojního průmyslu z toho, že se obohacuje na mexickém neštěstí, značně přehnané, protože „narcos“ ve vzájemných střetech používají i granáty a protitankové střely, jež nejsou volně ke koupi ani nikde v USA.

Tomu se směje mexický vědec David Pérez Esparza. „Jejich použití je přes velkou publicitu těchto případů naprosto výjimečné. Američané mají problém si připustit, že občas ve světových problémech také hrají roli ‚bad boys‘,“ říká s tím, že statistiky podle výzbroje zabavené kartelům jasně ukazují, odkud do jeho vlasti proudí. V roce 2011 měly tři ze čtyř zabavených zbraní původ v USA.

Zejména na americkém středozápadě patří zbraně k životu od dětství. První pušky dostávají do ruky už velmi malé děti, u teenagerů jsou pak v některých oblastech naprostou samozřejmostí


Jeden obchod pro celou republiku

„Mafiáni se chovají kapitalisticky. Proč by nakupovali složitě někde v daleké cizině, když si zbraně mohou bez rizika a levně obstarat u sousedů? Do Mexika je mohou dostat stejnými cestami jako opačným směrem do USA dovezli kokain, heroin a marihuanu – tunely, ponorkami, letadly nebo schované v kamionech se spotřebních zbožím,“ říká univerzitní vědec z Monterrey, který se zaměřuje na zkoumání příčin násilí ve své vlasti. Ostatně cesta z USA je pro kontraband mnohem jednodušší, protože američtí pohraničníci si odjíždějících vozidel vůbec nevšímají. Podle odhadů sandiegské univerzity zabaví oni nebo jejich mexičtí kolegové jen 15 procent pašovaných zbraní.

Politolog Eugenio Weigend Vargas argumentuje: „Byznys s drogami u nás existuje přes sto let, stejně tak jako neřešené problémy s chudobou, prudkými sociálními rozdíly a korupcí. Přísná kontrola zbraní, které lze legálně po prověrkách koupit jen v jedné, armádou spravované prodejně v metropoli, funguje od roku 1972. Nic z toho tedy nevysvětluje náhlý prudký nárůst násilí na začátku nového tisíciletí. Ale v roce 2004 skončil v USA desetiletý zákaz volného obchodu s poloautomatickými zbraněmi.“

„Přesně od té doby jde jejich výskyt v Mexiku prudce nahoru a s nimi i počet vražd. V roce 2002 byly střelné zbraně použity u 42 procent ozbrojených zločinů, o deset let později u 78 procent,“ předkládá statistiku, kterou nashromáždil pro svou práci. Okamžitě dodává, že nechce na USA házet veškerou vinu za aktuální mexické problémy. Vše výrazně zhoršilo v roce 2006 rozhodnutí prezidenta Felipe Calderóna vyhlásit „narcos“ totální válku a poslat na ně armádu. Dnes navíc už na trhu s drogami není tolik „pracovních“ příležitostí, takže se činnost kriminálnických sítí „diverzifikovala“ a obrátila i k výběru výpalného, přepadům a únosům.

Jednostranná tvrdost. Američané pečlivě hlídají, co míří do USA. Propašovat kontraband opačným směrem je mnohem jednodušší, protože američtí pohraničníci si odjíždějících vozidel vůbec nevšímají. Podle odhadů sandiegské univerzity zabaví oni nebo jejich mexičtí kolegové jen 15 procent pašovaných zbraní


Výzbroj pro čtvrtmilionovou armádu

„Samozřejmě, že by si je kartely sehnaly i jinde, ale lepší kontrola obchodu se zbraněmi v USA, které jsou zároveň hlavním konzumentem z Mexika dovezených narkotik a také pračkou na černo vydělaných peněz, by nám alespoň krátkodobě v boji se zločinem pomohla,“ říká Weigend. Dokládá to oslabením dříve mocného tijuanského kartelu, který kvůli přísnějšímu dohledu na prodej zbraní v Kalifornii (některé jinde běžné typy si tu nelze koupit, při jednom nákupu obyčejných pušek se nedá pořídit více než jeden kus, odnést si ho lze až po deseti dnech od zaplacení) k nim nemá tak snadný přístup jako konkurenční mafie, které ovládají pašerácké stezky přes Texas, Nové Mexiko nebo Arizonu.

Po skončení rozhovoru posílá mailem studii univerzity v kalifornském San Diegu, která dokládá zvýšení prodeje zbraní v novém tisíciletí především ve státech na jihozápádě – tedy Mexiku na dosah. Tento podrobný dokument z března 2013 nazvaný Cesta pušky: Odhady nelegálního obchodu se zbraněmi přes americko-mexickou hranici uvádí několik zajímavých cifer.

Například vyčísluje, že za rok se propašuje 253 tisíc zbraní plus zásoby nábojů dohromady v hodnotě 127 milionů dolarů (3,2 miliardy korun). Pro srovnání o desetiletí dříve se tento odhad zastavil na 88 tisících kusech a čtvrtinové ceně. To představuje sice jen 2,2 procenta veškerého ročního amerického obchodu se zbraněmi, ale toto číslo získá na váze, když si uvědomíme, že naprostá většina v USA vyrobených pušek či pistolí se prodává v obřím množství spřáteleným vládám pro armádu a policii. Každopádně je zřejmé, že takový zájem vede i k otvírání nových gunshopů.

Američané mají problém si připustit, že občas ve světových problémech také hrají roli ‚bad boys‘.

Podle studie se jich v celých USA nachází 51 300 a jen na území čtyř států sousedících s Mexikem jich leží 6700. Sandiegští experti to efektně zdůrazňují přepočtem „dva obchody se zbraněmi na kilometr hranice“, ale číslo není tak působivé, když si uvědomíme, že Kalifornie a Texas jsou nejpočetnějšími státy USA, a tudíž je mezi nimi i mnohem více domácích střelců než jinde.

Dále studie odhaduje, že mezi Mexičany koluje 15,5 milionu zbraní, z nichž jen tři desetiny procenta jsou vlastněné legálně. Ani to nedělá z potomků Aztéků nijak těžce ozbrojenou společnost. Pro srovnání: v třikrát lidnatějších Státech je zbraní 218 milionů.

Výzbroje Made in USA v Mexiku stále přibývá, ale jeho politici na své americké partnery nijak netlačí, aby proti tomu zasáhli. „Před rokem byl v Tijuaně zadržen seržant Andrew Tahmooressi se třemi puškami v autě. Evidentně je chtěl prodat, ale hájil se, že je v kufru zapomněl. Místo abychom dosáhli jeho exemplárního potrestání, vydali jsme ho na naléhání do USA, kde z něj téměř udělali hrdinu,“ vzpomíná Weigend hořce na případ, který rozbouřil vzájemné vztahy.

Rychle a zběsile

Kšefty se zbraněmi nejsou hlavním tématem na nejvyšší úrovni. Prezidenti to při častých vzájemných setkáních sice zmíní, ale konkrétní kroky z toho neplynou, byť si Barack Obama za svého prvního mandátu kvůli tomu posypal hlavu popelem.

Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny se pomocí operace nazvané jako film o nepovolených automobilových závodech Rychle a zběsile snažil v letech 2009 a 2010 řetězec pašeráckého byznysu rozplést, ale jen si upletl ostudu. Přes své spolupracovníky v podsvětí pustil na černý trh dva tisíce zbraní, ale brzy je ztratil z dohledu. Postupně se vynořovaly na místech zločinů. Z nich vystřelenými kulkami bylo zabito 150 Mexičanů a také americký pohraničník. Majitelům obchodů se zbraněmi, kteří většinou podporují republikány, to dodalo munici proti nenáviděnému „komunistovi“ Obamovi, označovaného nyní kvůli této zpackané akci za hlavního dodavatele výzbroje latino mafiím.

Weigend nevyzývá k zákazu prodeje zbraní v USA, protože to by bylo naprosto nerealistické. „Ale pomohlo by třeba i to, kdyby se zboží v gunshopech mohlo platit pouze platební kartou, čímž by mohl být vystopován alespoň první článek řetězce,“ říká. Přitom však nevěří, že se to v dohledné době stane. Když Američany ke změnám v této oblasti nevyburcovala ani řada masakrů v jejich školách, těžko je k reformě donutí vraždy kdesi na jih od Rio Grande.

V USA sice po oněch tragédiích v posledním dvacetiletí vyrostla řada organizací, které se snaží dostupnost zbraní omezit. Ale nedokážou vzdorovat lobbistické a finanční síle Národní asociace držitelů zbraní. Ta politiky tlačí k tomu, aby výše zmíněný druhý dodatek ústavy napsaný před téměř 250 lety, kdy se pušky ještě ládovaly zepředu a kdy samopaly byly sci-fipředstavou, neohrožovaly žádné dodatečné normy. Weigend to glosuje s humorem: „Pro Američany je druhý dodatek prostě svatou krávou a na jakoukoli jeho kritiku reagují pohoršeně asi jako my Mexičané na zpochybňování počestnosti Panny Marie.“ l

Cestu podpořilo mexické ministerstvo zahraničí


Čtěte také:

Po Amazonu zkusila drony i mexická drogová mafie

Mexiko zadrželo šéfa brutálního drogového kartelu Zetas

Mexiko zadrželo drogového bosse Goméze, šéfa Templařských rytířů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče