Období nejistoty je zpět. I tak analytici shrnují nejnovější dění ve Spojených státech amerických, kde v pátek Nejvyšší soud rozhodl, že prezident Donald Trump překročil své pravomoci, když za účelem uvalení dovozních cel na většinu zemí světa použil Zákon o mezinárodních nouzových ekonomických pravomocích z roku 1977. Tamní úřady přestanou tyto cla vybírat v úterý 24. února.
Samotný šéf Bílého domu, pro něhož celní tarify představují jednu z klíčových součástí jeho politiky, opatření soudu záhy, poněkud nepřekvapivě, velmi tvrdě zkritizoval. Zároveň zdůraznil, že najde jiné cesty, pomocí nichž by mohl cla nadále určovat i bez souhlasu amerického Kongresu. Hned v sobotu proto uvalil novou desetiprocentní celní přirážku na zboží ze všech zemí světa, a to na základě využití článku 122 Obchodního zákona z roku 1974. Ještě tentýž den navíc na své sociální síti zveřejnil příspěvek, podle kterého se tato cla zvýší dokonce na 15 procent.
Považujete nyní USA za důvěryhodného obchodního partnera?
Trumpova nová metoda má ovšem jeden zásadní háček. Podle zmíněného článku 122 může prezident uvalit cla pouze na 150 dní, poté je opět nezbytný souhlas Kongresu. Ministr financí Scott Bessent se v již v souvislosti s tím nechal slyšet, že administrativa bude hledat trvalejší způsob, jakým by šly tarify uvalit. To ale v praxi znamená, že celní politika USA bude i nadále velmi nejistá, což značně komplikuje situaci firem ze všech koutů planety.
„Mnoho otázek o tom, co by se mohlo v budoucnu stát, zůstává nezodpovězeno. Existuje přitom velká únava z neustálých změn cel, nedostatku jasnosti a jistoty, a tedy i cen, které si společnosti mohou účtovat za zboží od zákazníků v USA. Firmy jsou zkrátka frustrované a podrážděné neustálými změnami celní politiky,“ řekl pro BBC William Bain, vedoucí obchodní politiky Britské obchodní komory.
Co bude s uzavřenými dohodami?
Velkou neznámou mimo jiné je, jaká cla se budou nově vztahovat na státy, které si s Washingtonem v uplynulých měsících vyjednaly vlastní bilaterální dohody. To se týká třeba Spojeného království, jež na rozdíl od mnoha dalších čelilo pouze desetiprocentní celní sazbě.
Jeden z úředníků Trumpovy administrativy v pátek podotkl, že novému 15procentnímu clu podle článku 122 budou čelit všichni bez rozdílu. A k tomuto názoru se přiklonil i Paul Ashworth, hlavní ekonom pro Severní Ameriku ve společnosti Capital Economics. „Nová sazba se uplatňuje podle paragrafu 122 zákona o obchodu z roku 1974, který výslovně uvádí, že jakékoli clo musí být uplatňováno nediskriminačním způsobem. To znamená, že nová sazba pravděpodobně ovlivňuje rovněž dříve uzavřené dohody,“ objasnil.
Bílý dům ovšem jeho tezi vzápětí vyvrátil, když zveřejnil prohlášení, podle kterého „bude své právně závazné dohody o vzájemném obchodu nadále dodržovat“. V současné chvíli proto nezbývá než konstatovat, že o tom, jaká cla se na jednotlivé země při obchodování s USA budou vztahovat, nemají jasno ani odborníci.
Britská obchodní komora každopádně odhaduje, že pokud by k navýšení celní sazby o pět procent skutečně došlo, narostly by náklady na cla u zboží dováženého ze Spojeného království do USA o dvě až tři miliardy liber (55 až 83 miliard korun). „To představuje zásadní faktor, který může mnohé podniky odradit od obchodování na úrovni, jíž aktuálně na americkém trhu mají. Nejistota je přitom obzvláště silná v oblastech, jako jsou potraviny a nápoje, textil, průmyslové zboží a elektrospotřebiče,“ doplnil Bain.
Budou se firmám vracet peníze?
Rozhodnutí amerického nejvyššího soudu o nezákonnosti Trumpových cel přináší nejistotu také ohledně toho, zda budou muset Spojené státy vrátit peníze, které země vybrala na poplatcích od dubna loňského roku. Soud se o této problematice přímo nezmínil, takže odborníci očekávají ze strany jednotlivých podniků smršť žalob.
„Refundace zrušených cel je pro americký federální rozpočet skutečně vážnou hrozbou. Jde totiž až o 130 miliard dolarů (téměř 2,7 bilionu korun), o které by se firmy mohly s americkou vládou soudit. To by dále zvýšilo tlak na rozpočet, a tedy i na růst úrokových sazeb na dlouhém konci americké výnosové křivky,“ vysvětlil Dominik Rusinko, hlavní ekonom Patria Finance.
Rozhodnutí soudů o případném vrácení peněz bude tak či tak během na velmi dlouhou trať. „To vytváří další právní i smluvní nejistotu a zároveň to staví dodavatele a zákazníky do extrémně obtížné situace, když se snaží určit, kdo bude nakonec za celou situaci odpovědný. Každopádně to bude nákladný a potenciálně zdlouhavý proces, jehož řešení by mohlo trvat roky,“ shrnul Tim Doggett, ředitel Fóra obchodních asociací ve Spojeném království.
Nutno dodat, že vedle výše aktuálních cel se v posledních hodinách vedou debaty i o jejich samotné legálnosti. Jak totiž upozornil Rusinko, článek 122 byl původně navržen jako nástroj pro řešení problémů s platební bilancí v době kolapsu Brettonwoodského systému. „Doba fixních směnných kurzů je však dávno pryč a Spojené státy dnes zjevně nečelí fundamentálnímu problému s platební bilancí, což by mohlo vést k napadení i tohoto typu cel u amerických soudů,“ popsal hlavní ekonom Patria Finance.
Dají firmy USA vale?
Je zřejmé, že kombinace všech výše uvedených faktorů přináší podle řady odborníků obrovskou míru nejistoty, která má potenciál poškodit nejen firmy z celého světa, ale především americké spotřebitele. Jednotlivé podniky by si totiž své působení na takto „rizikovém“ trhu mohly rozmyslet.
„Firmy se stále více zaměřují na diverzifikaci obchodu a soustředí se třeba na evropský trh či na rychle rostoucí indicko-pacifické trhy. I to přitom může být trvalý důsledek výkyvů, které jsme v obchodní politice USA v poslední době zaznamenali,“ uzavřel Bain.
