Začalo to vloni jako izolovaný regulační experiment v Austrálii. Nyní se však tento trend virálně, tedy jak se v kontextu sociálních sítí sluší a patří, šíří i do ostatních koutů světa, Evropou nevyjímaje. Zemí, které chtějí dětem a teenagerům zabránit v nekonečném „scrollování“, přibývá – včetně Česka. Děje se tak v rámci širší vlny odporu proti používání chytrých telefonů dospívajícími, kterým někteří kritici přičítají zhoršující se duševní zdraví mladé generace a „epidemii závislosti na obrazovkách“, píše list The Wall Street Journal (WSJ).
O omezení přístupu dětí k aplikacím jako TikTok, Instagram či YouTube se v současnosti diskutuje od Paříže po Nové Dillí. Někde už se tyto restrikce už zavádějí, přičemž podle odborníků jde o zlomový okamžik v debatě o regulaci sociálních sítí a zároveň možnou překážku v přísunu nových uživatelů pro technologické firmy.
Souhlasíte se zákazem sociálních sítí pro děti a mladistvé?
V Kalifornii na západě USA mezitím probíhá civilní proces týkající se možných škod na duševním zdraví teenagerů, v němž se hájí vlastník Instagramu, společnost Meta Platforms, i provozovatel YouTube, kterážto platforma pro změnu patří firmě Alphabet. Šéf Mety Mark Zuckerberg argumentuje, že cílem firmy je nabídnout lidem něco užitečného, nikoli je učinit závislými. Rovněž odmítá kritiku, že se k displejům snaží přitahovat právě děti.
Napilno nicméně v poslední době měli také právníci TikToku a Snapu, kteří museli vyvracet nařčení, že jsou tyto sociální sítě návykové a způsobují psychické potíže. Těm se celý spor podařilo urovnat ještě před zahájením procesu.
Evropské plány
V evropských zemích se navrhované věkové hranice liší, obecně se však pohybují mezi 14 a 16 lety. To platí i o Česku, kde často zaznívá názor, že dětem by sociální sítě měly být zpřístupněny až od patnácti. Různé iniciativy tímto odrážejí rostoucí politickou vůli řešit otázku, zda za nárůstem úzkostí, depresí a sebepoškozování stojí právě masové používání Instagramu, Facebooku a dalších platforem, respektive chytrých telefonů jako takových – a zda je jejich zákaz správnou odpovědí.
Dle kritiků algoritmy sociálních sítí personalizují obsah podle chování uživatele, v důsledku čehož mohou mladé lidi uzavírat do škodlivého online prostředí. Zároveň poukazují na dopady nadměrného používání telefonů a notifikací na spánek a zdravý vývoj mozku.
Z výsledků studie z USA i Evropy, na kterou se WSJ odkazuje, vyplývá, že většina teenagerů používá sociální sítě denně. Ve Francii má účet na některé z nich 93 procent žáků nižších ročníků středních škol. Ve Spojených státech pak na denní bázi podle Pew Research Center navštěvuje YouTube, TikTok a Instagram většina mladých ve věku 13 až 17 let a zhruba pětina je na nich aktivní „téměř neustále“.
První zákazy a ostrá slova politiků
První zemí, která v prosinci přístup osobám mladším 16 let zablokovala, je Austrálie. Opatření následně vedlo k deaktivaci milionů účtů. Nedlouho poté představili podobný zákon ve Francii, kde tamní parlament zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, a to ještě před začátkem nového školního roku. A přidávají se i další, v čele se Španělskem a Německem, potažmo Velkou Británií, kde se k tématu chystají zahájit veřejnou konzultaci.
„Zkušenosti z Austrálie však ukazují, že děti velmi rychle nacházejí cesty, jak omezení obejít, a to přes VPN, falešné údaje nebo pomocí starších sourozenců,“ uvádí pro Euro.cz Jan Mareš z Katedry podnikání Fakulty podnikohospodářské VŠE. Řešením by podle něj bylo přenést odpovědnost z rodin na platformy a technologické firmy.
Kritika zákazů
Zástupci některých organizací zaměřených na digitální práva a technologických společností tvrdí, že věkové zákazy jsou hrubým nástrojem, který může mít i opačný efekt. Podle nich by tak teenageři byli odstřiženi od kontaktů a vzdělávání a zároveň by mohlo dojít k jejich přesunu na menší aplikace s menšími bezpečnostními zárukami. Současně argumentují tím, že přímá souvislost mezi sociálními sítěmi a zhoršeným duševním zdravím není jednoznačně prokázána, a snaží se zdůrazňovat, že na trhu existují věkově přizpůsobené verze služeb s omezením obsahu, zpráv či živého vysílání a s rodičovskými nástroji.
Podle viceprezidenta Asociace tvůrců a online médií (ATOM) Petera Sládečka se celá debata o plošném zákazu sociálních sítí pro děti stala atraktivním politickým tématem, jež se posouvá do roviny emocí a kde je hlas odborníků upozaďován. „Rizika používání sociálních sítí musíme otevřeně pojmenovat a přiznat si, že se netýkají jen nejmladší generace. Jsou projevem hluboké změny v produkci, šíření a konzumaci obsahu napříč společností. Je to masivní kulturní posun přicházející s rozvojem technologií a jeho součástí se stává i rozvoj a používání umělé inteligence,“ doplňuje pro naši redakci.
Spíš než plošný zákaz, který v očích teenagerů může paradoxně zájem být na síti pouze a jen zvýšit, je podle kreativního ředitele agentury Fairy Tailors Marka Nieslanika lepší najít způsob, jak dotlačit technologické giganty k tvorbě opravdu efektivních (nejen PR proklamovaných) bariér přímo v rámci sociálních sítí. Algoritmus distribuce obsahu pro mladé uživatele by měl být nastaven citlivěji a více tlumit toxická témata. Jejich soukromí by mělo být automaticky více chráněno a v rámci vlastní publikace by je síť měla aktivně informovat o možných dopadech na jejich soukromí.
O nutnosti zvyšování digitální gramotnosti u dětí i rodičů hovoří rovněž psycholog Tomáš Morávek: „Neměli bychom se soustředit na zavádění nějakých plošných zákazů. Role rodičů nemusí být jen ta, že něco zakazují, ale mohou se stát průvodci dětí ve spletitém světě sociálních sítí a internetu.“
Také Sládeček se kloní k alternativě v podobě intenzivního vzdělávání napříč populací a efektivního využívání již existujících nástrojů pro regulaci na úkor celoplošných zákazů. „Regulačních nástrojů mají státy povětšinou dostatek i díky iniciativám EU. Například Digital Services Act, který Česko stále neimplementovalo, nám dává možnost platformám jasně vymezit pravidla, aniž bychom experimentovali s demonstrativními zákazy na úrovni jednotlivých států, riskovali data uživatelů a v konečném důsledku odvedli pozornost od podstaty problému,“ uzavírá.
