Grónsko, které je největším ostrovem na naší planetě, si asi většina lidí představuje jako nekonečnou pustinu pokrytou sněhem a ledem. Téměř veškerý život v této dánské autonomní oblasti se soustředí jen na několik převážně přímořských měst a vesnic, takže není divu, že na území 28krát větším než Česká republika žije jen něco málo přes 50 tisíc lidí.
Navzdory právě uvedenému se Grónsko v poslední době stále častěji dostává do centra pozornosti celého světa. Americký prezident Donald Trump se totiž opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že chce, aby se území stalo součástí Spojených států. Dánská vláda sice jeho požadavky mnohokrát odmítla, přesto ale takovou možnost nelze zcela vyloučit.
Poptávka po minerálech rychle roste
K důvodům, proč Trump o Grónsko tolik stojí, patří jednak strategická poloha ostrova mezi Evropou a Spojenými státy, ale především fakt, že se v této části světa nachází velké zásoby mnoha důležitých nerostných zdrojů a surovin. Konkrétně jde třeba o prvky vzácných zemin, kritické minerály a také fosilní paliva.
Asi nejperspektivnější by přitom byla těžba kritických minerálů, které jsou obzvláště důležité pro přechod na čistou energii, jelikož se z nich vyrábí vše od baterií pro elektromobily až po větrné elektrárny a solární panely. Odborníci podle BBC odhadují, že poptávka po nerostných zdrojích se do roku 2040 zvýší zhruba čtyřnásobně, přičemž její uspokojení bude velmi složité.
„Zásoby kritických minerálů v dolech v jiných regionech začínají postupně docházet. Právě díky tomu se ložiska v Arktidě stávají stále zajímavějšími,“ uvádí Anne Merrildová, vedoucí oddělení udržitelnosti a plánování na Aalborgské univerzitě. Dánská odbornice ale zároveň upozorňuje, že vytěžení „grónského podzemního pokladu“ rozhodně nebude jednoduché.
Stále chybí podrobné geologické mapy
Problémů, které případnou těžbu v Grónsku značně komplikují, je celá řada. Tím prvním je například skutečnost, že ostrov nemá dostatečně podrobné geologické mapy, jelikož jejich vytváření komplikuje extrémní počasí a složitý terén. Mapování navíc na ostrově naplno začalo až po druhé světové válce, přičemž po prvních 20 letech geologové zjistili, že stávajícím tempem bude jejich práce hotová za zhruba dvě století.
Od té doby vytvářeli mapy Grónska v podstatně menším měřítku, přičemž svoji práci dokončili teprve na počátku nového tisíciletí. Následně se opět zaměřili na podrobnější mapy, ale v současnosti mají stále detailně zdokumentováno jen asi čtvrtinu celého ostrova. Tedy jinými slovy, je velmi pravděpodobné, že mnohé z nejperspektivnějších lokalit pro těžbu se dosud identifikovat nepodařilo.
Současně na druhou stranu platí, že i na některých již zevrubně zdokumentovaných slibných místech je nejprve nutné provést podrobný průzkum, který potvrdí, zda těžba dává ekonomický smysl. „Průzkum nerostných surovin ale patří mezi nejnáročnější a nejrizikovější podniky související s těžbou. Ze zhruba stovky projektů se totiž jen jeden může proměnit v důl,“ vysvětluje Simon Jowitt, ředitel Centra Ralpha J. Robertse pro geologii na Nevadské univerzitě v Renu.
Staré doly poškodily životní prostředí
Mezi další obvyklé komplikace, které je v případě Grónska potřeba zvážit, je třeba fakt, že největší ostrov světa má velmi špatnou infrastrukturu, jelikož mimo města nevedou téměř žádné silnice ani železnice. „Doprava v Grónsku rozhodně není snadná – obvykle se uskutečňuje lodí nebo vzduchem, nikoli autem. Nedostatek kvalitní infrastruktury přitom pro těžební průmysl představuje obrovskou výzvu,“ dodává Jowitt.
Náročným úkolem je pak i samotné zpracování vytěžených materiálů, neboť prvky vzácných zemin jsou obvykle součástí jiných minerálů. „Takováto ložiska se velmi obtížně zpracovávají, a někdy jsou navíc úzce spjata s uranem nebo s jinými prvky, které ani nechcete či dokonce nemůžete těžit,“ objasňuje Kathryn Goodenoughová, hlavní geoložka Britské geologické služby.
Její slova se vztahují i k nedávno schválenému grónskému zákonu, jenž omezuje množství uranu v těžených horninách. Ostrovní parlament k němu přistoupil kvůli předchozím špatným zkušenostem s těžbou, která způsobila značné škody na životním prostředí. Poblíž tří starých dolů v jižním Grónsku totiž vědci našli vysoké hladiny těžkých kovů, a to jak ve vodě, tak i v tělech pavouků, ryb a mlžů. Obnovu poškozeného životního prostředí navíc značně zpomalují chladné teploty a také nízká slanost vody.
Gróňané těžbu spíše podporují
Navzdory všem výše popsaným překážkám existují i faktory, které by naopak mohly masovější těžbu v Grónsku značně urychlit. Firmám výrazně pomáhá především globální oteplování, díky němuž tají ledovce, což vede ke vzniku nových cest napříč Severním ledovým oceánem, které mohou usnadnit transport vytěžených kritických minerálů.
Vůbec nejzásadnější ale pravděpodobně je, jaký názor budou mít na těžbu sami Gróňané. Podle dosavadních průzkumů ji většina obyvatel kategoricky neodmítá, požadují však, aby z ní měli prospěch. „Lidé vidí těžbu jako příležitost a velmi rádi by se podíleli na jejím rozvoji, byli spoluvlastníky a byli součástí plánování jednotlivých projektů,“ shrnuje Merrildová, která v Grónsku sama vyrostla.
Druhým velmi podstatným faktorem pak bude rovněž to, jak vážně myslí Donald Trump své snahy o převzetí ostrova, a zda se nakonec spokojí „jen“ s tím, že Spojené státy získají v Grónsku větší vliv. Na tyto otázky ale dnes nezná odpověď asi vůbec nikdo.
