Česká republika má za sebou hospodářsky turbulentní roky. V letošním Indexu prosperity a finančního zdraví si ale připsala dosud nejlepší výsledek v pilíři Stav ekonomiky. Osmé místo v rámci Evropské unie potvrzuje, že tuzemské hospodářství zůstává relativně odolné a v mnoha ohledech nadprůměrné. Vyniká komplexní strukturou, vysokou mírou robotizace i relativně nízkým zadlužením, a to navzdory rozsáhlým investicím posledních let.
Porovnání s Polskem nebo Slovinskem nicméně ukazuje, že v některých ohledech má Česko co dohánět. Za solidními makroekonomickými čísly se skrývá dlouhodobý problém závislosti na průmyslu a subdodavatelském postavení v rámci evropských výrobních řetězců. A právě tato kombinace může v příštích letech brzdit další směřování k nejvyspělejším státům EU.
Ekonomika, která těží z průmyslu
Česká ekonomika se dlouhodobě orientuje na průmysl, exportní výkonnost a otevřenost vůči zahraničnímu kapitálu. Tento model se velmi osvědčil hlavně po vstupu do Unie – umožnil rychlý růst, zvyšování mezd i životní úrovně a postupné přibližování se západoevropským státům.
Stav české ekonomiky
Jak ale upozorňují analytici, situace se mění a zavedený systém dnes naráží na své limity. „ČR je stále hodně průmyslově zaměřená, navíc převažují tradiční obory, zejména automobilový průmysl. Je to poměrně malá země s vysokou přítomností zahraničních investorů fungující jako subdodavatel velkých nadnárodních společností,“ potvrzuje pro Euro.cz Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS.
Zatímco průmyslová orientace byla v minulosti konkurenční výhodou, dnes se stále častěji projevuje jako brzda. Česká ekonomika zůstává výrazně závislá na cyklických odvětvích a na rozhodnutích zahraničních mateřských firem, které si ponechávají klíčové know-how, značky i finální marže.
Bez přidané hodnoty
Jedním z hlavních problémů zdejšího hospodářství je nízký podíl domácí přidané hodnoty na vývozu. Přestože Česko patří k technologicky vyspělým výrobcům a má vysoký podíl hi-tech exportů, konečný ekonomický přínos zůstává omezený. Zisk, duševní vlastnictví i strategické řízení totiž často končí v zahraničí. „ČR chybí dostatek domácích šampionů, kteří by se soustředili na výzkum a vývoj, a tím i směřovali i ke zvýšení podílu zboží a služeb s vyšší přidanou hodnotou,“ přiznává Dufek.
Pouze o objem prostředků, které stát a firmy do inovací vkládají, však nejde: „Problém kvalitativního posunu české ekonomiky není primárně o tom, že stát věnuje víc peněz na výzkum a vývoj, ale že tyto investice přinesou materializované výsledky v podobě počtu patentů a úspěšně realizovaných komerčních řešení,“ doplňuje analytik s tím, že bez větší provázanosti mezi inovacemi a byznysem zůstane Česko spíše montovnou než tvůrcem finálních produktů.
V mezinárodním srovnání si Česká republika vede velmi dobře v míře robotizace, zejména ve zpracovatelském průmyslu. To je ostatně jeden z důvodů, proč ekonomika dokáže zůstat konkurenceschopná i při rostoucích mzdových nákladech. Ani zde však nejde o samozřejmý výsledek strategického rozhodování jako spíše o reakci firem na tlak přicházející z trhu práce.
„Stupeň robotizace je dán mimo jiné cenou lidské práce. Firmy primárně řeší, kdo se v té které funkci vyplatí více – zda pracovník, nebo robot. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou pak do značné míry dány mzdovou úrovní,“ objasňuje Dufek. Zároveň podotýká, že pokud technologie nahrazují zaměstnance pouze v nízkomaržových činnostech, stávající ekonomické neduhy se tím nevyřeší.
Výhodou je stabilní trh práce
Co se samotného trhu práce týče, ten má Česká republika stále jeden z nejsilnějších v Evropě – i navzdory skutečnosti, že letos v lednu míra nezaměstnanosti poskočila na hranici 5,1 procenta, tedy nejvýše za posledních devět let. V celkovém kontextu každopádně platí, že firmám se pracovníků nadále nedostává.
„Trh práce je stále velmi silný. V roce 2025 nezaměstnanost vzrostla na 4,4 procenta, což je meziročně o 0,6 procentního bodu více, přičemž letos očekáváme, že se podíl nezaměstnaných stabilizuje na úrovni 4,6 procenta,“ vypočítává pro Euro.cz analytička Raiffeisenbank Tereza Krček. Řešení přitom vidí v hlubší strukturální změně. „Český trh by se měl lépe připravit na ekonomiku služeb a na kvalifikovanější pracovníky,” uzavírá.
