Praha a Brno patrně nestihnou nové územní plány do roku 2020. Platnost těch starých ale skončí.
Praha Karla IV. – velkolepé staveniště Evropy. Tak zní motto výstavy k 700. výročí narození panovníka, otevřené minulý týden v Muzeu hlavního města Prahy. Do muzea by měli jít povinně na exkurzi všichni pražští radní, zastupitelé a starostové. Třeba by se nakazili atmosférou středověkého města a vizionářskou politikou krále, z jehož urbanistických počinů žije Praha dodnes.
Když Karel IV. budoval Nové Město pražské a přidělil někomu pozemek, do dvou tří let musel být zastavěný, jinak mu ho zase vzal. Mělo to řád. A město rozhodně nerostlo tak nahodile a neefektivně jako v posledních dekádách.
Kdyby chtěla Praha pořádat podobnou expozici o současnosti, mohla by představit vizi města, které stabilizovaným lokalitám přináší klid a směruje rozvoj do území brownfieldů místo zabírání dalších polí na okraji. Vizi metropole, kde se rigidně nenařizuje každý metr výstavby a přitom umožňuje stavět tak, aby nebyl narušen charakter lokalit. Zároveň má poprvé jasnou představu, kde a jak stavět do výšky. Kdyby měl ovšem návštěvník dostat poctivou informaci, na konci výstavy by musel být panel s červeným vykřičníkem: Pozor, je to jen vize a má namále!
Řeč je o Metropolitním plánu – novém územním plánu města.
Líp už bylo
Na to je teď ostatně ta správná chvíle. Poptávka po nových bytech poháněná rostoucí ekonomikou a extrémně nízkými úroky hypotečních úvěrů začíná předhánět nabídku, ceny novostaveb nabraly dvouciferný růst, starší byty jim sekundují, logicky rostou i nájmy. A do budoucna to nebude lepší. Jestliže se v Praze jen letos prodá více než šest tisícovek nových bytů a ročně se jich povolí sotva tisícovka (v říjnu vydaly stavební úřady po celé Praze jen 13 stavebních povolení), něco tady nehraje.
Když teď začínají využívat pražské „bytové nouze“ developeři k tomu, aby veřejnosti srozumitelně vysvětlili vysoce odborné problémy a především ukázali prstem na krátkozraké politiky, dělají to celkem právem. Paradoxně oni stojí o to, aby Praha měla nový územní plán, více než vedení radnice. Vedle obstrukčního povolovacího procesu – v Praze trvá příprava rezidenčního projektu pět až osm let –, který předepisuje stavební zákon, jsou právě přežité územní plány měst tím, co rozvoj, a tedy možnost stavět byty umrtvuje.
Praha má 17 let starý územní plán, denverský městský designér Mark Johnson jej nazval mapou hanby. Plán prošel tisícovkami více či méně koncepčních změn, velmi často motivovaných osobním prospěchem politiků z éry Pavla Béma, a v podstatě uvalil stavební uzávěru na obří plochy v centru města o velikosti 950 hektarů.
Metropole nestíhají
Není to ale jen pražská bolest. Průměrná cena prodaného bytu v Brně oproti loňsku vyskočila o 400 tisíc na 3,4 milionu korun. „Hlavním problémem je brněnský územní plán, který novou výstavbu silně omezuje. Územní plán z roku 1994 již vyčerpal většinu vhodných ploch pro výstavbu,“ upozorňuje Asociace brněnských architektů a stavitelů. Důsledkem je odliv především mladých obyvatel za hranice města.
„V Brně by bylo potřeba více stavět. Jenže míst, kde by to šlo, mnoho není,“ souhlasí nový městský architekt Michal Sedláček. Jeho kancelář vypracovala harmonogram, podle něhož chce při vytváření nového plánu postupovat. Má tři scénáře. Ten optimistický předpokládá dokončení v roce 2022, pesimistický v roce 2026 a realistický je někdy mezi nimi. Vzhledem k tomu, že není ani jasné, kde by mělo stát v moravské metropoli hlavní nádraží, má před sebou úkol nelehký.
Praha je na tom o něco lépe. Metropolitní plán, na kterém se už čtyři roky pracuje, by mohl jít do veřejného projednání na podzim příštího roku. Pokud ovšem politici už nebudou předvádět trapné divadlo posledních týdnů, kdy odvolali uznávaného a oblíbeného ředitele Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) Petra Hlaváčka, protože odmítl odvolat jednoho uznávaného a neoblíbeného architekta, který stvořil Metropolitní plán. Načež se politikařením vyčerpaná Kancelář metropolitního plánu úplně rozpadla.
I pokud se ale práce opět rozjedou, je dost pravděpodobné, že Praha nový územní plán dřív než za pět let mít nebude. A to je problém. Platnost toho současného totiž skončí s posledním dnem roku 2020. Tak praví stavební zákon.
Nadělte nám dalších deset let
Nikdo nedokáže přesně říci, co bude znamenat, když se dvě největší česká města ocitnou za tři roky bez územních plánů. Jisté je, že by to paralýzu ještě umocnilo a stavební úřady by patrně přestaly rozhodovat úplně. „Případná absence platného územního plánu bude mít zásadní dopad na probíhající územní řízení,“ uvádí ministerstvo pro místní rozvoj. Přesto nepodpoří poslanecký pozměňovací návrh právě projednávané novely stavebního zákona, aby byla platnost současných územních plánů prodloužena do roku 2030.
„I termín roku 2020 je již výsledkem několikátého prodlužování. Domníváme se, že 14 let je dostatečně dlouhá doba na pořízení územního plánu i velkých měst, jakými jsou Praha nebo Brno,“ říká Vilém Frček z ministerstva pro místní rozvoj. Problém podle něho mají kromě Prahy a Brna jen tři další města, a to Nepomuk, Odry a Náměšť nad Oslavou.
Otázkou je, zda si zákonodárci dovolí nechat v tom Prahu a Brno vykoupat. Dalších deset let je ale přece jen trochu velký pardon. „Nepředpokládám, že by prošel takto vzdálený termín, ale dejme tomu rok 2025 by mohl být průchozí. Pokud to sněmovnou neprojde, vznikne patrně přechodné ustanovení, které nechá plán v platnosti, ale neumožní v něm provádět žádné změny. To by Prahu motivovalo k rychlému dokončení, protože stávající plán vyžaduje změny neustále,“ soudí Petr Hlaváček, bývalý šéf pražského IPR.
Praha snad ani těch deset let nakonec potřebovat nebude. „To, co se děje v Praze, vypadá jako katastrofa. Ale ono není – územní plán má totiž konečně pozornost, která mu náleží, a politici si začínají uvědomit jeho moc a potenciál. Debata sice postrádá důstojnost, bolí to, ale konečně se řízlo do rány,“ soudí Jan Jehlík, vedoucí ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT.
Územní plán je podle něj zkrátka jediný matrix, ve kterém se dají řešit v souvislostech všechny oblasti života města od zeleně přes dopravu, technickou infrastrukturu po školství, finance… Je tedy nejvyšší čas na další sérii.
ČLÁNKY DO MAILU