Tomáš Heller: Ekonomické sankce proti Rusku nestačí

29. dubna 2014, 11:00 - Tomáš Heller
29. dubna 2014, 11:00

Poslední dobou se zdá, že je Evropa proti ruské agresi bezbranná. Kromě bezzubé diplomacie tu není nic, co by přinutilo ruského velmože k návratu domů. Každým dnem se dá očekávat další ukousnuté sousto, které se připojí ke Krymu. Jedinou zbraní, kterou Evropa hrozí, jsou ekonomické sankce.

Ekonomika: zbraň současné Evropy

Rusko je ekonomicky sedmnáctkrát slabší než Evropa a USA a není pravda, že bychom byli závislí na ruském plynu. Evropská spotřeba je na ruské zásoby odkázána pouze z 28 procent, a jelikož byla mírná zima, máme plné zásobníky. A blíží se léto, kdy plyn de facto nepotřebujeme. Nedostatek plynu nás tak pár let nemusí trápit. Nejsme to „my“, kteří bychom byli energeticky odkázáni na vůli Moskvy. To ona je odkázaná na Evropu.

Bez prodeje plynu a ropy se ruská ekonomika zastaví, a co více, bude i výrazně klesat. Energetická závislost na Rusku je jenom mýtus, kterým se putinovská strategie pokusila nakazit Evropu a zbytek světa. Nyní je potřeba ukázat, že se Evropa nebojí. Navzdory své humanisticko-ekonomické povaze by měla jasně deklarovat, že jsme autonomní částí světa, která se nezalekne. Nahánění hrůzy na nás nesmí platit, jinak zaspíme a všichni si dobře pamatujeme, jaké následky to nese.

Momentálně máme plyn na tři roky dopředu, možnost dovozu z jiných zemí (břidlicový plyn z USA) a eventualitu vlastních evropských těžeb. Ruský plyn a ropu nepotřebujeme.

Historická zkušenost a pojetí člověka

Ekonomická zbraň je jedna z logických, pokud přihlédneme k evropské povaze. Jeví se, že nejvyšší hodnota, která je v Evropě uznávaná, je právě ta ekonomická. Hlavním problémem, který je všem Evropanům vlastní, je závislost na ekonomice. Ta už nám neslouží jako pouhý ukazatel, ale i jako hodnotitel úspěchu, životní úrovně, prakticky všeho. Všechno se přepočítává na peníze a bez peněz v dnešní Evropě nic nejde.

V tom je důležitý rozdíl mezi Evropou a Ruskem. Rusko se sice snaží přiblížit ekonomickému mainstreamu, který ovládá evropský kontinent, ale nemá za sebou humanisticko-osvícenské období, které ekonomickému boomu v Evropě předcházelo. Proto se může jevit, že je Rus sice pohlcený ekonomikou, ale rozhodně ne tolik jako Evropan, pro nějž je HDP všeobsahujícím ukazatelem úspěchu. Rusové nikdy neměli shodné povědomí o etice, morálce a právu jako Evropané, nezažili na sobě myšlenkový dopad Velké francouzské revoluce, která Evropě tyto hodnoty vštípila do prazákladu smýšlení.

Evropan má ale jednu velkou výhodu – díky humanisticko-osvícenským ideálům má vybudovaný systém novodobé demokracie, což je vlásek, na němž drží evropské hodnoty. Na hodnoty se ale novodobý Evropan neptá a často mu stačí kouzelné slůvko demokracie, pod nímž si většinou mnoho nepředstaví. Zjednodušeně řečeno, kvůli tomu, že nevíme, co chceme, pak nevíme, kdo jsme.

Poslední dobou se proto čím dál více ukazuje jako naléhavá otázka obrody evropských hodnot a nutnosti rozvinutí morálky, práva a etiky. Bez humanitního základu směřují naše kroky k nihilismu.

Máme rozdílné povahy

Ruská a evropská identita se od sebe diametrálně liší. Jako příklad uveďme bitvu u Stalingradu, v níž se ukázalo, že hodnota lidského života je v ruském pojetí úplně jiná než v Evropě. Ruská bojová morálka se ukázala během bitvy jako všeobětující, hodnota jednotlivého lidského života nehrála roli. Bylo jedno, kolik lidí zemře, hlavně pokud sovětské vojsko zvítězí. U Stalingradu zemřelo 1,1 milionu sovětských vojáků a je známo, že ruští důstojníci stříleli do vlastních řad, pokud vojáci ustupovali.

Díky těmto střípkům lze pochopit ruské hodnoty, které jsou založeny na nacionalismu a na ne-humanistickém pojetí člověka. Za ruskou identitou stojí lidské životy, které jsou bezcenné ve srovnání se „spásnou“ myšlenkou, že ruský národ je legitimní k rozšiřování svého území a k udržení moci jakýmkoliv způsobem.

Riziko dalšího morálního dilematu

Jaká jsou pak rizika ekonomických sankcí? Největším rizikem je právě fakt, že Rusko nehledí na člověka jako na jedinečnou bytost. Proto existuje reálná možnost, že pokud uplatníme ekonomické sankce, Rusko vymezí své finanční prostředky výhradně nebo téměř výhradně na armádu a opomene „obyčejné občany“. To může způsobit četné problémy obyvatelstvu, které se efektivně nevzbouří, protože Putin dokáže svou moc udržet a disenty umlčet. Peněžní prostředky se centralizují v armádním rozpočtu a kapsách „vyvolených,“ kteří budou držet svou moc stůj co stůj.

Nebude to pak Rusko, které budou mrzet sociální ztráty ruských občanů. Bude to Evropa, která získá další morální kocovinu: nejdříve nepomohla zabezpečit situaci a nečinně přihlížela ukrajinské zkáze, pak sankcemi uvrhla do bídy ruské obyvatele. Proto se obávám, že ekonomické sankce by neměly být jediným prostředkem, jímž bude Evropa bojovat. Evropa by si měla především připomenout své hodnoty a oživit ideály, které ji pomáhaly formovat. Pak se může rozhodnout, jaké kroky udělá.

Autor je studentem oboru Transkulturní komunikace


Čtěte také:

Gazprom: Spory s Ukrajinou mohou ohrozit dodávky plynu do Evropy

USA a EU rozšiřují sankce vůči Rusku. Slabé, zareagovaly ruské trhy

První citelná sankce? Německo zastavilo vývoz zbraní do Ruska

Kreml drží trumf proti sankcím: nepostradatelné palladium

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče