Čas krvácení finančních obrů

17. července, 12:10  -  Daniel Deyl
17. července, 12:10

Důslednější regulace a technologická konkurence tlačí finanční domy ke zdi.

Chcete-li si dopřát rychlý vhled do budoucnosti investičního bankovnictví, podívejte se na sekci nabízených volných míst na internetové stránce JPMorgan Chase, v současnosti největší banky planety. Minulý týden poptávala zhruba 120 obchodníků a lidí do výzkumu, z toho jen asi 30 v domovském New Yorku. Zato v technologiích hledala přes dva tisíce lidí. Standardním požadavkem je zaslat životopis, profil na sociální síti LinkedIn a adresu účtu na Twitteru.

Vypadá to spíš jako náborová stránka firmy ze Silicon Valley, nikoli z Wall Street. Právě tam směřuje vývoj, jejž bankovnictví předpovídá deník The Wall Street Journal. Co postihlo kdejaký byznys od hudebního průmyslu přes trh s módním oblečením až po média, čeká i banky: nemilosrdná fragmentace masového trhu a s ní proměna institucí, které až dosud udávaly takt své branži (a tím potažmo velké části veškerého světového byznysu).

„Obchodování se přesune do hedgeových fondů. Běžnou kancelářskou práci, a dokonce i základní výzkum zastanou stroje. Alokaci kapitálu, dosud těžiště bankovního poslání, budou provádět firmy specializované na správu aktiv, penzijní fondy a státní (suverénní) fondy,“ píše americký list v rozsáhlé analýze jevu, jejž nazývá krizí bankovní identity.

Zostření konkurence

Nejde jen o investiční, nýbrž i o retailové bankovnictví. „Nevidím žádný filozofický důvod, jenž by říkal, že PayPal není banka,“ řekl Frank Rohde, šéf technologické firmy Nomis Solutions, která pomáhá finančním domům nastavovat ceny spotřebních produktů. „Nabízí vám účet, platební aplikaci a půjčku,“ citoval jej The Wall Street Journal.

„Banky mají před sebou období mimořádně ostré vnější konkurence,“ tvrdí server Bankinnovation.net, jenž se takovými věcmi zabývá, „banky a kvazibanky, které začnou na zelené louce zcela digitálně, ovládnou značnou část trhu. Bude záležet na tom, nakolik budou současné banky ochotny angažovat se v oboru fintech. Ti neochotní nebudou mít šanci.“

Rizikový kapitál a fintech sektor v USA (mld. USD)
Rok Počet finančních transakcí Hodnota investic
2010 107 0,514
2011 153 0,975
2012 222 1,5
2013 336 1,9
2014 468 4,7
2015 424 7,6
2016 (jen Q1) - 4,9

Zdroj: Wired

Ochota je přitom jedna věc, schopnost věc zvládnout druhá. Podle letošní studie konzultační firmy PricewaterhouseCoopers si je 61 procent bankéřů vědomo příchodu „seizmických“ změn v jejich oboru, ale jen 20 procent jich je na takové změny připraveno. Příčiny oněch změn nejsou zdaleka jen technologického původu: svou roli hraje vzestup státem řízeného kapitalismu, jak to vidíme především na příkladu Číny, a změna očekávání ze strany zákazníků bank, jejichž pověst zásadně utrpěla za globální finanční krize. Suma sumárum před sebou máme sektor, v němž se schyluje k vydatnému krvácení obrů.

Ještě před osmnácti lety to vypadalo právě obráceně. „Naše společnost bude tak diverzifikovaná a bude působit v takovém množství různých oblastí, že budeme schopni ustát jakékoli nevyhnutelné otřesy,“ prohlásil hrdě Sanford Weill v dubnu roku 1998. Jeho pojišťovna Travelers Group se právě sloučila s finančním domem Citicorp a vytvořila něco, čemu se začalo říkat „finanční supermarket“, tedy firmu, na kterou jste narazili kdekoli, kde se tak či onak mihla vaše hotovost. (Však také dlouho nezůstala vaše, což je koneckonců hlavním posláním každé banky.)

Ústup z pozic

V historii bankovnictví má zmíněná fúze zvláštní místo coby začátek éry, která považovala velikost a rozvětvenost finančního ústavu za jeho jednoznačné plus.

Expanze byla hitem dne a ti nejrozpínavější hráči z tohoto období jsou dnešními obry – JPMorgan Chase, Goldman Sachs, Wells Fargo, Citigroup, UBS, Credit Suisse, Deutsche Bank a další.


Přečtěte si rozhovor týdeníku Euro s šéfem České spořitelny:

Největší problémy? Hazard a porno, říká šéf spořitelny


Po krizi začal ústup z pozic, nejprve pozvolný. V roce 2008, jak uvádí zpráva firmy McKinsey & Co. analyzující činnost deseti největších globálních bank, měly tyto ústavy pobočky v průměrně 65 zemích světa. V roce 2015 to bylo 55 zemí. (A to, podotýká The Wall Street Journal, zpráva společnosti McKinsey nebere v potaz právě Citigroup, jež letos zveřejnila plán na odchod z retailového bankovnictví v nejméně dvaceti zemích světa.) Nyní tempo zrychlilo. Banka Barclays prodává svá aktiva v Africe; HSBC zavřela od roku 2011 nejméně třiaosmdesát poboček; například z Brazílie letos odejde docela.

To je ústup geografickou optikou; banky ale zároveň opouštějí řadu činností, které nejsou dostatečně ziskové. Jestliže před krizí průměrná hodnota ROE (rentabilita vlastního kapitálu) deseti bank pod McKinseyho drobnohledem činila 14 procent, od roku 2009 dál je to jen sedm procent. Loňská hodnota ROE u banky Goldman Sachs čítala jen 5,6 procenta – méně než u komunálních služeb, komentoval to Wall Street Journal.

Protichůdná regulace

Souvisí to se zostřenými regulačními požadavky. Na přetřesu je znovu koexistence investičního bankovnictví (jehož role v globální finanční krizi nadzvedla nejvíce obočí) s bankovnictvím retailovým.

Volání po rozčlenění největších bank, jako jsou JPMorgan Chase, Citigroup, je běžnou součástí letošní americké prezidentské kampaně. Noví šéfové velkých bank předkládají investorům restrukturalizační plány, ale třeba v případě Deutsche Bank, Barclays a Credit Suisse (to vše za posledních dvanáct měsíců) narážejí na stížnost, že nejdou v ořezání aktivit dostatečně daleko.

Zdroj: Silicon Valley Bank, Wall Street Journal

Je to samozřejmě trochu paradoxní situace. Expanzi na přelomu tisíciletí vyvolal především tlak investorů očekávajících prima výnosy; dnes si titíž investoři stěžují, že nerozumějí nekonečně komplikovanému účetnictví. K tomu připočtěme tlaky, které nemají s účetní stránkou věci co do činění.

Například ve Spojených státech se retailové banky musejí vyrovnat se zcela protichůdnými regulačními požadavky: jeden z nich omezuje riziko zvyšováním kapitálové přiměřenosti a druhý velí půjčovat rizikovým skupinám podle rasového klíče (viz předchozí graf). Přitom právě politický tlak na prodej hypoték domácnostem, u nichž se dalo očekávat, že budou mít problémy se splácením, patřil k motorům hypoteční krize z let 2007 až 2008. Ani bankéři, pro mnoho lidí hlavní viníci krize a ekonomického zla obecně, to nemají jednoduché.

Regulace dopadá na banky i v Evropě. Čtěte:

Na výhody zapomeňte. Banky hojí miliardové ztráty z plateb kartou

Čtěte dále:

Timothy Murphy z MasterCard: PIN nahradí selfíčko

Wall Street opět v kurzu? O práci v bankách roste zájem


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče