Proč je Sládek správný prezidentský kandidát

Holec 20. června, 14:27  -  Petr Holec
20. června, 14:27

První přímá prezidentská volba začala špatným vtipem: v internetových anketách zvítězil Tomio Okamura, jenž do té doby bavil lidi vtipy o špinavých trenkách a koňských penisech. Přízeň tisíců lidí ho nakonec rozhodila natolik, že to fakt zvedl. A i když stále ještě nesedí na Hradě, protože měl už při prezidentské volbě menší problémy s formalitami, jak se mu stává, vyhrál nejdřív suverénně senátní volby a poté přivedl do sněmovny svou bandu jménem Úsvit.

Teď se o prezidentství hlásí další podobný kandidát, s nímž bychom se určitě nenudili. Sám o sobě říká, že je pacient. V inzerátu v MF DNES se nám představil a rovnou nás taky požádal o peníze na kampaň jistý Igor Sládek, jehož styl nápadně připomíná Okamuru. Prý emigroval, pak se po listopadu 1989 vrátil do Česka, něco vydělal a teď zjistil, že naše země potřebuje napravit.

A samozřejmě taky pevnou ruku, jak se zdá ze Sládkových mediálních vyjádření i stylu komunikace, jež trochu připomíná jeho jmenovce doktora Sládka. Pamatujete ještě? I to byla slušná legrace! Pevnou ruku ostatně kdysi sliboval i Okamura, ten pak ovšem pevně (vy)vedl spíš jen státní peníze za poslanecké mandáty. Takže vlastně svým způsobem doopravdy ukončil velký český „bordel“, jak sliboval.

Prezidentem se sice místo něj nakonec stal Miloš Zeman, legrace ale na Hradě nechybí ani s ním. Zvlášť po nástupu jeho komunikačního gurua Jiřího Ovčáčka se stal špatný vtip i ze Zemanova prezidentství. Knor, Pazderková i Pavlásek, ti všichni jsou jen pouhými imitátory. Opravdový stand-up probíhá nonstop na Hradě!


Přečtěte si další komentáře autora:

Triumf marnosti

Miloš Zeman konečně přizná barvu

Můžou Češi být úspěšným národem?


Vlastně to není ani tak prezidentství, co předvádí Zeman. Spíš jen za vlastní peníze zažíváme velkou osobní jízdu starého muže, který ještě naposled v životě potřeboval aspoň nějaké publikum. Vedle ní pak probíhá i brutální uspokojování východních obchodních zájmů jeho chlebodárců. Pacienti jsme spíš my.

Na demokracii bývá nejlepší, že přeje i bláznům. Podívejte se na mnohé volební kandidátky a najdete v nich tolik lidí, kteří by nad sebou sami potřebovali odbornou pevnou ruku, až začnete přemýšlet o čínském modelu výběru politických kádrů. Ostatně k němu nemá daleko ani Zeman a nejen když se rozpovídá v čínských médiích. Právě on dokazuje, že si vlastně na Hradě můžete dělat, co chcete. Ostatně stejně je tak velký, že nikdo moc ani netuší, co tam většinu času děláte.

Právě Sládek přesně zapadá do prezidentského vzorce, který politici nechtěně stvořili po hanebné druhé volbě Václava Klauze a jemuž později dali jasnější nebezpečné kontury Okamura se Zemanem. Proto Sládkovi fandím a dokonce už se mu chystám poslat menší příspěvek na kampaň. Doufám totiž, že po jeho vítězství bychom konečně tuhle ústavně nejvyšší a suverénně i nejzbytečnější politickou funkci zrušili. Proč si nepřiznat, že prostě umíme pivo a sem tam hokej, ale prezident nám moc nejde?

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče