Český stát chce podpořit výrobce nadprůměrně dobrého zboží tím, že jim pomůže s propagací jejich značek kvality. Aby lidé věděli, že zboží takto označené nemá jen vlastnosti, které nutně musí mít, aby ho vůbec někdo mohl prodávat.
komentář
Stát začal tím, že mezi všemi možnými a nemožnými značkami našel první tucet takových, které lepší vlastnosti zboží zaručují. Poučen zkušeností se značkou Czech Made, která před deseti lety slavně a velkolepě odstartovala, aby bez potřebné marketingové podpory poměrně brzy zapadla, vyčlenil stát i nějaký ten milion na propagaci. Konkrétně milionů pět. Velké vlny se za takové peníze dělat nedají, ale něco si jistě připlatí i výrobci. Když všichni spojí síly, jistě dají dohromady dost peněz na trochu slušnější marketingovou ofenzívu. Taková je v podstatě myšlenka programu Česká kvalita. Stát se však umí chovat pěkně schizofrenně, a tak se zároveň s myšlenkou spolupráce se soukromým sektorem a zviditelnění dobrých výrobců prosadila i idea další. Dát značku kvality - s ambiciózním názvem Klasa - každému výrobci potravin, jehož produkty obstojí ve světle základních potravinářských norem - tedy například nebudou obsahovat škodlivé mikroorganizmy. Taková značka ale neříká nic jiného, než že daný výrobek není šmejd. Na Klasu hodlá státní kasa uvolnit už v příštím roce přinejmenším dvě stě milionů. Když se projekt osvědčí, třeba o rok později přispějí i výrobci. Co však bude znamenat, když domácí potravinářský nebo zemědělský produkt ministerskou značku mít nebude? Je to zmetek ohrožující zdraví, nebo se jeho výrobce jen zapomněl pro svou Klasu zastavit na ministerstvu? O moc víc totiž pro její získání nebude muset udělat.
