„Je na Marsu život?“ ptá se legendární David Bowie v jedné ze svých nejslavnějších písní. Možná ano, možná ne. Možná tam byl a jednou opět bude. Ale ani to není jisté. Sen amerického miliardáře, a nejen jeho, totiž dost možná nemusí být tak reálný, jak se v poslední době zdálo, neboť zmíněný „prachový“ problém je mnohem zásadnější, než jaký představují zatím nespolehlivé rakety, samotná cesta vesmírem či biologické limity člověka.
„Půda na Marsu je toxická. Je tvořena velmi jemným prachem, který bude všude. Dostane se do vody, do jídla i do lidského těla,“ varuje astrofyzik a popularizátor vědy Adam Becker.
Skrytá hrozba pro budoucí osadníky
Marťanský prach se bude podle Beckera nevyhnutelně zachytávat na skafandrech astronautů a při každém návratu zvenčí se dostane do obytných prostor. Jakmile lidé na naší sousední planetě vybudují základny, bude téměř nemožné zabránit tomu, aby tento jemný materiál postupně kontaminoval celé prostředí. Ani podzemní habitaty, které jsou často navrhovány jako ochrana před kosmickým zářením, problém nevyřeší.
Právě tento fakt zásadně změnil Beckerův pohled na možnost kolonizace rudé planety. „Tohle byla věc, která mě vyvedla z přesvědčení, že na Mars skutečně poletíme,“ doplňuje s tím, že prach je přitom jen jednou z dlouhé řady překážek.
Samotná cesta vesmírem by podle současných odhadů trvala zhruba šest až devět měsíců, během nichž by posádka byla vystavena zvýšené dávce kosmického záření i dlouhodobému pobytu ve stavu beztíže. Po přistání by pak osadníci museli čelit velmi slabé gravitaci, atmosféře prakticky nevhodné k dýchání a mimořádně složitému úkolu vybudovat trvale obyvatelnou kolonii.
Optimismus naráží na realitu
Přepravu nákladu i prvních osadníků do soběstačného města na rudé planetě má dle Muska zajistit raketa Starship. Aby mohlo lidstvo na Marsu trvale přežít, musí zde založit celé kolonie, myslí si výstřední podnikatel. V minulosti rovněž hovořil o takzvané terraformaci čtvrté planety Sluneční soustavy, tedy o její přeměně tak, aby svými podmínkami připomínala Zemi a byla vhodnější pro život – toho by podle něj bylo možné dosáhnout například uvolněním plynů zachycených v polárních ledových čepičkách.
O tom, že kolonie na Marsu „není teoreticky nemožná“, je dle serveru Business Insider přesvědčen i astronom Alexei Filippenko z Kalifornské univerzity v Berkeley. Zároveň ale dodává, že její vybudování bude mnohem obtížnější a potrvá podstatně déle, než si šéf SpaceX představuje: „Také není vůbec jisté, zda se podaří překonat některé zásadní překážky, včetně těch biologických – například porod a vývoj člověka v prostředí s nízkou gravitací.“
Život pod povrchem
Musk je podle Filippenka ve svých odhadech příliš optimistický a dostatečně nezohledňuje množství technických problémů. Připomíná například chybějící hustou atmosféru nebo absenci magnetického pole, které by Mars chránilo před částicemi slunečního větru. Právě ty mimo jiné přispívají ke vzniku a šíření jemného prachu.
Podobný názor zastává i Becker, který tvrdí, že na rudé planetě jednoduše není dostatek materiálu k vytvoření atmosféry vhodné pro člověka a neexistuje žádný rozumný způsob, jak takové množství vzduchu a vody dopravit ze Země, aby tam bylo možné žít bez skafandru, byť jen dočasně. Může tak v nejlepším případě sloužit coby vzdálená vědecká základna, nikoli jako nový domov lidstva.
„Navíc by skutečný život na sousední planetě vypadal mnohem méně romanticky, než bývá zobrazován ve vizích budoucnosti. Žilo by tam pár desítek lidí v podzemních tunelech, kteří by téměř nikdy nevycházeli ven, což by bylo neuvěřitelně depresivní,“ uzavírá Becker.
