Menu Zavřít

Když hořela Dukla: Požár v dole v Havířově si před 65 lety vyžádal 108 mrtvých

Důl v Dolní Suché
Autor: Wikimedia Commons, podle licence: Public Domain

Letos uplynulo 65 let od jednoho z největších důlních neštěstí u nás. V pátek 7. července 1961 přišlo v Dole Dukla o život 108 horníků – nejmladšímu z nich bylo šestnáct, nejstaršímu sedmapadesát. Za vše mohl vypuknuvší požár, který se bez vědomí havířů začal šířit pod zemí, ale také celkové podcenění situace a zanedbání opatření zajišťujících bezpečný provoz. 

Hornictví představovalo jedno z důležitých průmyslových odvětví Československa, vykonávat tuto práci však nebylo ani jednoduché, ani bezpečné. Při práci hluboko pod zemí hrozila havířům různá nebezpečí, od výbuchů přes závaly až po únik plynu. Při důlních neštěstích zahynula spousta mužů. A jedno takové se přihodilo i v havířovském Dole Dukla.

Požár způsobil naprázdno běžící pásový dopravník

K tragédii došlo konkrétně v dole v Dolní Suché. Stál za ní nevědomky spuštěný pásový dopravník, jenž běžel naprázdno a jehož gumový pás se po nějaké době vznítil. Událo se to v 11. sloji při ranní směně, po obědě už tu nikdo nepracoval.

Zdroj: Youtube.com

V onen den se na odpolední směně sešlo přes 330 horníků, přičemž v osudné sloji číslo osm, kde havířům zatarasil cestu dým od požáru, jich byla necelá třetina. Ačkoli někteří zaznamenali zápach po spálené pryži už v půl čtvrté odpoledne, dispečerovi byla tato zpráva ohlášena až necelou hodinu poté. Revírník sice začal po příčině zápachu pátrat hned vzápětí, jelikož ale nic nezvyklého nezahlédl, vrátil se zpět ke své práci.

Poslední kontakt s 8. slojí proběhl okolo 18. hodiny

Lehce po páté hodině přivolal dispečer na pomoc záchranáře a se situací obeznámil další instituce. Ředitel podniku na místo dorazil o tři čtvrtě hodiny později, záchranný tým pak před půl šestou. Tou dobou se už kouř dostal až do porubu v 8. sloji. Že by havíři nacházející se ve sloji mohli být v ohrožení, ale nikomu nedošlo. 

Rozkaz zněl, aby se zdejší horníci dostali k vtažné jámě na třetí patro. To už se jim však nepodařilo. Přívod čerstvého vzduchu uzavřel valící se dým, uniknout se povedlo pouze dvěma osobám. Jejich revírník se naposledy ozval okolo 18. hodiny s tím, že zde několik lidí není schopných chůze. Vyslané čety, které se sem vzápětí odebraly, už ovšem nikoho živého nenalezly.

Vzestup a pád Poldi Kladno: Před druhou světovou válkou měl podnik pobočky v 39 zemích, vaz mu zlomila privatizace
Přečtěte si také:

Vzestup a pád Poldi Kladno: Před druhou světovou válkou měl podnik pobočky v 39 zemích, vaz mu zlomila privatizace

Mezitím se záchranářům podařilo sfárat do druhého a třetího patra, aby poskytli pomoc postiženým v 11. sloji a pokusili se oheň lokalizovat. To se sice podařilo – požár se v té době rozpínal do vzdálenosti 12 metrů –, jeho uhašení ale bylo velice komplikované a nakonec i neúspěšné, proto bylo po 23. hodině rozhodnuto o uzavření inkriminovaných úseků zazděním chodeb.

V dolech bylo horko ještě o týden později

Budování výbuchuvzdorných hrází záchranářům ztěžovala vysoká teplota a mizivá viditelnost. Šance na záchranu přítomných každopádně byla tou dobou už prakticky nulová. Nikdo nejevil známky života, navíc stále hrozilo vybuchnutí metanu. Horníci, kteří se v této sloji vyskytovali, zemřeli buď na udušení, nebo otravu kyslíkem uhličitým. 

Požářiště bylo kompletně uzavřeno až 9. července, první průzkum poté proběhl o týden později – stále za relativně vysokých teplot a snížené viditelnosti. Mrtvé, kteří v dole zůstali, průzkumníci nacházeli postupně. V druhé polovině srpna se pak započalo s odvětráváním důlních děl, jež bylo rozčleněno na tři etapy a v rámci něhož se postupovalo od 6. přes 5. až k 8. sloji.

Tragédie vedla ke zlepšení bezpečnostních opatření

Životy havířů měla na svědomí série několika pochybení. Ta spočívala v pozdním zahájení likvidace požáru a odvolání přítomných pracovníků z ohroženého úseku dolu. Horníci neměli do poslední chvíle ani potuchy o blížící se pohromě a někteří z nich si namísto urychleného opuštění místa ještě uklízeli nářadí. 

Situaci nepomohl ani fakt, že v pozici ředitele dolu působil politický funkcionář bez inženýrského vzdělání, který se nevyznal v důlních mapách a neměl povědomí o důlních prostorech. Záchranných prací se přitom tehdy účastnilo téměř 700 osob a k dispozici byl i vlastní krizový štáb. 

Pomník obětem důlního neštěstí na Dukle

Autor: Qasinka, CC0, via Wikimedia Commons

Důlní neštěstí v Dukle vedlo k zavedení technických a organizačních bezpečnostních opatření, která měla napříště podobné tragédii zabránit. Mezi ně patřilo zavedení nehořlavých pásů, nepřetržitého dozoru u nich či provedení rozvodu požární vody v dole. Tragickou událost připomíná pamětní deska, jež byla původně umístěná v areálu dolu a poté převezena do městské části Šumbark. Tématem se zabývá také dvoudílný film Dukla 61 od Davida Ondříčka. 

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, radioblanik.cz, zanikleobce.cz, patriotmagazin.cz, zdarbuh.cz

  • Našli jste v článku chybu?

Kvíz týdne

Kvíz: Nejen Hluboká či Karlštejn. Poznáte i méně známé české hrady a zámky?
1/12 otázek