Senátní a komunální volby mohou silně ovlivnit další směřování české politiky a přimět středopravicové strany, aby se spojily.
Při tomto způsobu jara se zdá být do podzimu ještě hodně daleko. Ale političtí matadoři dobře vědí, že do senátních voleb moc času nezbývá a letos v nich půjde o hodně. Horní komora parlamentu je u nás značně nepopulární a řada politiků včetně premiéra v demisi Babiše by ji nejraději sprovodila ze světa.
Nicméně je realitou, že v posledním volebním období Senát v řadě případů zafungoval jako pojistka a zabrzdil některé legislativní experimenty vlády. A s tou novou, extrémně levicovou, bude této jeho schopnosti vyplývající z méně stranicky svázaných postojů senátorů mimořádně zapotřebí. Už jen proto, že pragmatickou nití spojený tandem Babiš-Zeman v současnosti balancuje na hraně ústavního pořádku země a lze čekat, že to bude už jen horší.
Generálka pro pravici
Ve složení Senátu dojde po podzimních volbách nepochybně k zemětřesení. Výprask čeká především ČSSD, která obhajuje třináct mandátů z těch 27, o nichž se bude hlasovat, aje jasné, že o velkou část z nich přijde. Jisté také je, že nynější reálně fungující koalice ANO, KSČM a okamurovci Senát neovládne, ani kdyby vyhrála ve všech obvodech, v nichž se bude volit. Měla by stále jen 36 senátorů z jednaosmdesáti.
Zvadlé pomeranče. ČSSD zřejmě přijde o mnoho senátorských křesel
Výsledek hlasování především silně ovlivní další směřování politiky, už jen tím, že s velmi vysokou pravděpodobností dojde k dohodám středopravicových stran na společných kandidátech, což by zřejmě mohl být zárodek budoucích volebních koalic pro příští sněmovní volby za další tři roky, případně dříve. Zvláště pokud by tito společní kandidáti uspěli. Navíc vzhledem k tomu, že o Senát se pokusí i neúspěšní prezidentští kandidáti, mohou se v horní komoře objevit lidé s velmi vysokými politickými ambicemi.
Je zcela zjevné, že na pravé části voličského spektra je dohromady minimálně stejně tolik voličů, kolika v současnosti disponuje Babišovo ANO. Slabé zastoupení těchto stran ve sněmovně, potažmo omezený vliv na reálnou politiku jsou tedy dány roztříštěností a neschopností dohody. Boj o senátory je příležitostí, jak zjistit, že společný postup se skutečně vyplatí. Jen to nesmí být tak diletantské, jako byla marná a před volbami rozpadlá koalice lidovců se Starosty.
Spojenectví, které nevoní
Nebudou se ale volit jen senátoři, proběhnou i komunální volby, včetně voleb pražských. A tam jde také o hodně. ANO v současnosti ovládá Prahu a pět dalších krajských měst a určitě nebude chtít ztrácet. To se ovšem nemusí vůbec podařit, protože městským voličům spojenectví Babiše se Zemanem evidentně nevoní a zejména pražské zkušenosti s primátorkou ANO jsou tak tristní, že se obhájení výsledku z roku 2014 dá těžko očekávat. Od slavného podzimního vítězství ANO ne zcela nereálně sní o ještě slavnějším vítězství v předčasných volbách a tím směrem také doteď postrkuje českou politiku.
Nyní se tedy ukáže, nakolik zabírá Babišovo rozhazování desítek miliard ze státní kasy všem myslitelným zájmovým skupinám voličů (samozřejmě s výjimkou drobných podnikatelů). Pokud by se však ukázalo, že nefunguje podle představ a 101 mandátů by mělo zůstat v říši Babišových snů, touha po dalším všeobecném hlasování velmi rychle ochabne.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
ČLÁNKY DO MAILU