Existují obory, na které se vzhledem k jejich povaze a náročnosti práce dlouhá desetiletí nahlíželo jako na ryze mužské, či snad lépe řečeno „spíše mužské“ záležitosti. Ať už šlo o oblast těžařství, ocelářský průmysl, důlní průmysl, opravy aut, instalatérství, stavařinu a tak podobně. S nástupem automatizace a dalších moderních technologií, díky nimž se dané profese staly fyzicky daleko méně náročné, než jak tomu bylo ještě v druhé půlce minulého století, je nicméně takovémuto „škatulkování“ konec. Což je dozajista dobře, neboť to po celém světě dává možnost vyniknout stovkám tisíc žen, jež by se dříve v daných oborech nejspíš neuchytily.
Že něžné pohlaví má rozhodně co nabídnout třeba právě oblasti stavebnictví, již řadu let ukazuje mimo jiné zmíněná česká pobočka německé společnosti Hochtief, v jejímž vedení, respektive na vedoucích pozicích jednotlivých oddělení, mají žen hned několik.
Jsou podle vás kvóty na podíl žen ve vedení velkých firem dobrým řešením?
„Jsem přesvědčena, že zastoupení žen ve vedení firem je velmi důležité, protože kromě jiného organizacím přináší prokazatelnou přidanou hodnotu. Za klíčové ale považuji spíš systematické vytváření takových podmínek, které ženám umožní se na těchto pozicích přirozeně uplatnit, než zavádění povinných kvót,“ říká naší redakci Kateřina Kopecká, jež má v Hochtiefu na starosti veškerou personalistiku.
Věří, že aby ona i další ženy mohly být úspěšné, měli by politici a úřady přijít s flexibilnějšími pracovními modely, zajistit dostupnou péči o malé děti a více podporovat profesní rozvoj. „Zavádění kvót může být navíc vnímáno jako administrativní krok, který neřeší podstatu věci. Skutečná změna musí vycházet z postupné proměny firemní kultury a širšího společenského nastavení,“ míní šéfka HR v Hochtiefu CZ.
Jak si mezi muži vydobýt respekt?
Právě vzhledem ke skutečnosti, že stavebnictví bylo dlouhé desítky let považováno za převážně mužskou záležitost, nemají to ženy působící v oboru nikterak snadné. Své o tom ví i Tereza Maninová, jež v Hochtiefu „kroutí“ již dvanáctý rok. Autorizovaná inženýrka pro pozemní stavby do společnosti nastupovala na pozici technolog–přípravář, postupem času se ale vypracovala přes stavbyvedoucí až na místo vedoucí montáží ocelových konstrukcí a opláštění.
„Vydobýt si respekt je náročný proces, který vyžaduje kombinaci odbornosti, psychologické odolnosti a přímého jednání. Žena v tomto prostředí čelí výzvám a svoji pozici si musí obhájit,“ přiznává narovinu.
„Ve výsledku platí základní principy: zda držíte slovo, dokážete se za svůj tým postavit a zároveň uřídíte výsledek stavby. Jakmile řemeslníci a montéři zjistí, že jim svým vedením práci usnadňujete a umíte řešit problémy, předsudky jdou stranou,“ doplňuje Maninová, jež má ve společnosti na starost mimo jiné přípravu staveb, včetně technologických postupů, dále pak zajišťování subdodavatelských nabídek, kontrolu projektové dokumentace, dozor nad stavebními investicemi, předávání a přebírání stavenišť a řadu dalších činností.
Která ze zakázek, na nichž během své dosavadní kariéry v Hochtiefu pracovala, byla pro ni tou vůbec nejtěžší? „Nejtěžší a zároveň nejzajímavější byl projekt skladové haly H10 v Bezděčíně. Hala svou rozlohou zabírá plochu dvou hektarů. Na takto velké stavbě se ukáže, jak důležitá je koordinace subdodávek a včasný návoz materiálu. Zpoždění jedné dodávky okamžitě vyvolá dominový efekt na navazující profese,“ objasňuje.
Neméně zajímavý je ale podle ní i probíhající realizace výstavby teplárny v Mladé Boleslavi pro tamní Škodovku. „Projekt, jehož cílem je kompletní přechod z uhlí na stoprocentní biomasu, v sobě spojuje extrémní technologické výzvy a posouvá náročnost koordinace, odbornosti a technologických postupů na nejvyšší úroveň,“ hrdě hlásí.
Začínala v montérkách
Na další velice pozoruhodné zakázce v současnosti pracuje Mirka Čeňková, která z pozice vedoucí útvaru obchodní činnosti řeší probíhající rekonstrukci čáslavského letiště. Tamní základna je domovem českého taktického letectva, jež v nadcházejících letech čeká rozsáhlá modernizace, kdy stárnoucí stíhačky Jas-39 Gripen nahradí americké stroje F-35. Právě kvůli nim nyní celý areál prochází kompletní proměnou.
Příliš z toho, co se v Čáslavi aktuálně odehrává, Čeňková poodhalit nemůže, zdůrazňuje nicméně, že žen podílejících se na transformaci tohoto letiště je ve skutečnosti hned několik. Což je pro ni vlastně tak trochu netradiční, protože na střední studovala obor Údržba a provoz kolejových vozidel a ve třídě byla jako žena jediná.
„Studium v převážně mužském kolektivu nebylo jednoduché, ale nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych obor vzdala. Přístup, že když se do něčeho pustím, nevzdám to, mě provází dodnes,“ dodává Čeňková, jež má za sebou i praxi strojvedoucího a práci v montérkách u soustruhu či motorů. Dnes, s inženýrským titulem z materiálového inženýrství, které vystudovala na Fakultě stavební při brněnském VUT, se ve svém životopise může vedle proměny čáslavského letiště chlubit třeba i účastí na výstavbě Centrálního depozitáře Náprstkova muzea, rekonstrukci Divadla na Vinohradech či přestavbě slavného obchodního domu Kotva.
Může být hůř, ale i lépe
Beáta Jánošová, vedoucí útvaru obchodního oddělení, má v posledních týdnech a měsících pořádně napilno. V důsledku války na Blízkém východě a krize kolem Hormuzského průlivu řeší především to, jak moc se drahá ropa propisuje do cen ve stavebnictví a jaký dopad to na Hochtief CZ a jeho aktuální projekty bude vlastně mít.
„U některých stavebních materiálů jsme zaznamenali skokové zdražení, přičemž výrazně se zvýšily i náklady na dopravu a logistiku. V rámci přípravy nabídek dokážeme aktuální situaci na trhu do určité míry zohlednit, zásadním problémem ale zůstává obtížná predikovatelnost dalšího vývoje. Právě tato nejistota dnes představuje klíčový faktor, který musíme v kalkulacích zohledňovat. A odráží se to i v přístupu subdodavatelů, kteří často potvrzují platnost svých cenových nabídek pouze na týdny, v některých případech dokonce jen na dny,“ přibližuje Jánošová.
„Vedle cenové volatility se potýkáme také s výkyvy dostupnosti některých materiálů. V minulosti se to týkalo například polystyrenu, podobně citlivé jsou ale i další produkty navázané na ropné vstupy, jako jsou asfaltové směsi, plastové výrobky, izolace nebo stavební chemie. Pokud se takové výpadky projeví v průběhu realizace stavby, mohou ovlivnit nejen konečnou cenu, ale i termín dokončení, který bývá smluvně vázán na sankce,“ podotýká.
Pokud jde o české stavebnictví, tomu se dle jejího názoru aktuálně daří „spíš smíšeně“. Poptávka, zejména pak v oblasti veřejných investic a infrastrukturních projektů, je relativně stabilní, obor jako takový ale doplácí na zvýšenou nejistotu pramenící právě a především ze současných geopolitických událostí: „To z něj dělá méně předvídatelné odvětví než v minulosti, což se promítá jak do chování investorů, tak do přístupu stavebních firem.“
Na druhou stranu, co se problematiky ohodnocení týče, zde se řada věcí v uplynulých letech zlepšila. „Je to pozitivní trend, který odpovídá i rostoucí poptávce po kvalifikovaných pracovnících. Přesto ale mezi jednotlivými profesemi stále přetrvávají poměrně výrazné rozdíly. Nejvíce je to patrné u profesí manuálních a řemeslných. I když jejich mzdy rostou, často stále plně neodrážejí fyzickou náročnost práce, odborné dovednosti ani fakt, že se jedná o dlouhodobě nedostatkové profese. Naopak u vysoce specializovaných profesí, například zkušených manažerů, se odměňování pohybuje na konkurenceschopnější úrovni – i když i zde roste tlak na výkon a schopnost řídit rizika v čím dál složitějším prostředí. Celkově tedy lze říct, že stavebnictví se v oblasti odměňování posouvá správným směrem, ale k plnému dorovnání rozdílů mezi jednotlivými profesemi má stále ještě určitý prostor,“ myslí si Jánošová, která v Hochtiefu pracuje již dvacátým rokem a v současnosti vede tým o třinácti lidech.
Šibeniční termíny
Každý, kdo se ve stavařině pohyboval, ví, že jde o obor, který umí mít psychicky mnohdy až vyčerpávající – a to nejen z důvodu potřeby dodržování stanovených termínů, ale i kvůli tlaku na cenu a kvalitu provedení či důrazu na bezpečnost práce.
Šárka Kaislerová, která v Hochtiefu působí jako přípravář, v této souvislosti vzpomíná na jednu z nedávných zakázek, kdy společně s kolegy dostala za úkol zrealizovat projekt výstavby dobíjecích stanic pro nákladní automobily. „Od podpisu smlouvy do dokončení a připojení do distribuční sítě jsme měli pouhých 50 dní, což je z hlediska podobných staveb velmi krátký čas. Největší výzvou bylo zajistit v takto omezeném termínu veškeré technologické dodávky, koordinaci jednotlivých profesí a zároveň reagovat na nepříznivé klimatické podmínky, které se v závěru roku přirozeně promítají do průběhu stavebních prací,“ vyjmenovává Kaislerová, jež se od července stane novou vedoucí střediska zabývajícího se právě výstavbami dobíjecích stanic.
„Tlak na dodržení harmonogramu byl mimořádný také proto, že trafostanice musela být připojena do elektrické sítě ještě před koncem roku kvůli změnám vyplývajícím z nové legislativy,“ vysvětluje s tím, že samotnému připojení předcházela řada administrativních kroků a schvalovacích procesů, avšak nakonec se přeci jen vše zdárně stihlo.
Nebát se a říct si víc
Výše uvedené příklady jasně ukazují, že i v natolik maskulinním prostředí, jakým stavebnictví historicky bývalo, mohou ženy v dnešní době nejen obstát, ale i prorazit a těšit se z perspektivní kariéry. A to navíc na pozicích, kde by ještě před několika lety čekal asi málokdo.
Na druhou stranu, prostoru pro zlepšení a další vylepšování pracovních podmínek je stále více než dost – třeba i z hlediska takzvaného gender pay gapu, v kteréžto metrice patří Česko s průměrným 18procentním rozdílem ve prospěch mužů mezi nejhorší země EU.
„Rozdíly v odměňování mají podle mého názoru stále kořeny v historickém a společenském kontextu. Po dlouhou dobu byly ženy vnímány primárně v roli pečujících osob, což se promítalo do jejich pracovního života. Přestože se situace výrazně vyvíjí, určité stereotypy a vzorce chování přetrvávají,“ má jasno šéfka HR oddělení Hochtiefu Kopecká. Svoji roli podle ní každopádně hraje též individuální přístup, kdy ženy při vyjednávání o mzdě mnohdy požadují nižší odměnu, než jakou by mohly na základě svých znalostí a zkušeností získat.
„Proto je důležité posilovat jejich sebevědomí a podporovat schopnost aktivně si říkat o odpovídající ohodnocení. Současně je však nezbytné, aby i zaměstnavatelé přistupovali k této otázce systémově – transparentně nastavovali odměňování, pravidelně vyhodnocovali případné rozdíly a aktivně pracovali na jejich odstraňování,“ uzavírá.
