S Michaelou do Bangladéše

 Páral 02. listopadu, 13:32  -  Pavel Páral
02. listopadu, 13:32

Když maminky vysvětlovaly dětem, že stejnou chybu dělá dvakrát za sebou jen hlupák, malí sociální demokrátci zřejmě zlobili a neposlouchali.

Jinak si těžko vysvětlit nový předvolební hit vládní ČSSD z pera Michaely Marksové-Tominové. Její projekt navyšování mateřské a rodičovské, plošné zvyšování přídavků na děti a porodného a další sociální výdobytky pro rodiny s dětmi dost silně připomínají Paroubkovu rozdávačnou smršť orientovanou na identickou sociální skupinu v roce 2006.

Pro spravedlnost dodejme, že si tenkrát v tom rozdávání přisadili i opoziční občanští demokraté. Po příchodu krize v roce 2008 to museli z vládních lavice hodně nepopulárně řešit a nadlouho jim to ublížilo. Uvidíme, zda budou tentokrát trochu prozíravější.

Posedlost rozdáváním cizích peněz a rozrušováním standardní rodiny jako základní jednotky civilizované společnosti je sociální inženýrce Marksové vlastní zřejmě od útlého mládí. To ovšem neznamená, že by se společnost neměla její obsesi konečně začít bránit.


Přečtěte si další komentáře autora:

Tvůj byrokrat tě uzdraví?

Volební řízení státního dluhu

Tohle není právní stát


Argumentem pro tuto politiku je údajně to, že se zvýší porodnost a lidé to tak chtějí. Kdo by také nechtěl peníze zadarmo, že? Ono i s tou porodností je to trochu jinak. Navýšení dávek ji skutečně zvedá, ale vždy jen velmi dočasně, a navíc v jisté konkrétní sociální struktuře, což je poměrně zásadní.

Nová marxistická politika navíc posiluje plošné dávky nepodmíněné ekonomickou aktivitou a jde tak proti dosud uplatňovanému trendu. Posiluje tak porodnost v sociální skupině, kde se rodí už dnes silně nadprůměrné množství dětí, protože je to pro tyto osoby jediná cesta, jak si zvýšit své výhradně sociální příjmy. A děje se tak beze změny už v několikáté generaci, což přesvědčivě demonstruje fakt, že pracovní schopnost se tak nějak dědí a přejímá od rodičů.

Ona budoucí prosperita národa totiž nestojí jen na samotném počtu každoročně narozených dětí, ale také na tom, aby se z těch dětí stali vysoce produktivní čistí daňoví poplatníci, kteří budou schopni uživit nás, budoucí seniory v poproduktivním věku.

Ministryni práce důvěřuje 27 procent občanů. Jak si stojí ostatní politici?

Lidé věří Babišovi stále více, na chvostu žebříčku je Kalousek

Porodnost v takové Bangladéši je jistě dostatečná, ale že by garantovala dlouhodobou finanční stabilitu štědrého sociálního státu, se tak nějak neukazuje. Nakonec posilování nejrůznějších plošných dávek pro rodiny s více dětmi k takovému cíli bezesporu nevede.

Nedávno zesnulý přední český sociolog Ivo Možný označoval tuto politiku jako eugeniku naruby. Je to sice politicky nekorektní, ale naprosto přesné. Není totiž jedno, jestliže zvyšuji porodnost ale přitom se zhoršuje poměr mezi narozenými budoucími IT experty, biotechnology, přesnými mechaniky, obráběči kovů či inženýry přes vodní stavby vůči borcům sedícím ve Varnsdorfu u výherního automatu tak dlouho, dokud do něj nenasypou veškeré dávky a nepřispějí tak senátoru Valentovi na kafe. To pak můžeme ty důchodce rovnou stěhovat do Bangladéše.


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče