Plovoucí školy i města uprostřed oceánu. Architekti odpovídají na klimatickou změnu inovativními stavbami na vodě - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

Plovoucí školy i města uprostřed oceánu. Architekti odpovídají na klimatickou změnu inovativními stavbami na vodě

,
  • Stoupání mořské hladiny je dle klimatologů nevyhnutelné – za sto let se může úroveň světových oceánů posunout až o dva metry, což by připravilo o domov téměř 200 milionů lidí

  • Architekti se na tuto neveselou budoucnost snaží připravit výstavbou budov, které odolají povodním a poskytnou přístřeší klimatickým uprchlíkům

  • Jejich projekty většinou umožňují bydlení v záplavových zónách nebo revitalizují kvůli povodním opuštěné prostory

Tím, že pokračující klimatické změny mohou způsobit zvedání mořské hladiny, extrémní počasí a častější povodně, nás vědci straší už léta. A jejich slova potvrzuje výskyt teplotních i srážkových rekordů všude na světě. Počet přírodních katastrof se za posledních dvacet let zdvojnásobil. Severozápad Evropy pravidelně sužují povodně, které z živelných pohrom přináší většinou nejhorší ztráty na životech. V Americe se zase často vyskytují bouře, naposledy velká voda postihla Brazílii. Asie na tom není lépe – kromě přirozených monzunových dešťů zde řádí tajfuny, jako například Rai v prosinci na Filipínách a v Číně.

Klimatologové si též myslí, že do konce století mořská hladina stoupne o 60 centimetrů až dva metry. To znamená, že za třicet let stovky milionů obyvatel pobřeží přijde o své domovy. Do roku 2100 se obydlí 199 milionů lidí ocitnou pod hladinou. V moři zmizí celá města, především v nízko položených oblastech Číny a Indie nebo Vietnamu. Ale problém nemá jen Asie – dle grafu slaná voda zaplaví i okolí Temže v Londýně nebo část povodí Amazonky v Brazílii.

„Pokud se naše výsledky nepletou, tak se pobřežní komunity napříč světem musí připravit na obtížnější budoucnost, než jsme dosud předpokládali,“ varují autoři studie. Jiná studie zase přišla na to, že pokud svět neudělá nic pro to, aby se stoupání hladiny zpomalilo, v roce 2100 by mohly pobřežní záplavy způsobit škody v hodnotě 20 procent celosvětového HDP.

Kam s ním? Obyvatele La Palmy trápí všudypřítomný vulkanický popel, mohl by se použít na stavbu nových obydlí i jako hnojivo

Obyvatelé měst se přirozeně povodně obávají, a tak mění způsob, kterým se města staví. Architekti přizpůsobují své návrhy vodě, ať už se jedná o houbová města, udržitelné materiály, nové technologie nebo domy, jež se dají snadno obnovit.

Zachraňte turistická centra

Nebezpečí povodní se nevyhnulo ani Mekce hippies, kalifornskému San Franciscu. Poškodit jej totiž mohou jak přílivové vlny, tak zemětřesení. Velká voda by poničila řadu jeho památek, včetně třeba slavné čtvrti Embarcadero. Proto původem londýnské architektonické studio Heatherwick umístilo svou vizi ‚Zátoky‘ právě tam. Tento futuristický projekt se má stát novým sociálním centrem, ekologickým parkem a zároveň chránit oblast před záplavami. Jedná se vlastně o konstrukci, která propojí opuštěná mola na pobřeží – včetně Pier 31-33, která zůstala nevyužita od zemětřesení Loma Prieta v roce 1989.

O tisíce kilometrů dál, u hranic polárního kruhu na norském ostrově Manhausen, vyrostla série chatek na kuřích nožkách. Postavili je tam členové ateliéru Snorre Stinessen Arkitektur, kteří přizpůsobili jejich konstrukci tak, aby odolaly jakémukoli extrémnímu počasí. Jakkoliv jejich balanc na chůdách působí nebezpečně, jsou umístěny přesně podle výšky vln a předpokládaného vzestupu hladiny. Chatky tvoří součást ekologického komplexu Manhausen Island Resort, jenž vlastní polárník Børge Ousland. S výhledem na Barentsovo moře se v jednom domečku může ubytovat až pět lidí. Stěny chat tvoří bytelné dřevo chráněné před slanou vodou vrstvou hliníku.

Shakespearovi potomci na kuřích nožkách

Baca Architects ve Spojeném království se vody také nebojí. Dokonce se na vodní stavby specializují. Navrhují domy poblíž vodního živlu nebo dokonce stavby, které se zanořují pod hladinu. Jejich nejproslulejším dílem se stal dům Amphibious House na břehu Temže v Marlow. Aby se budova ubránila záplavám, stojí napůl na zemi a napůl pluje. Když hladina stoupne, plave jako loď v doku.

Pozadu nezůstali tito stavitelé ani ve Shakespearově rodišti. Developeři ve Stratfordu nad Avonou vybudovali dle jejich návrhu rezidenční čtvrť na povodňové pláni. Domy na Shipston Road totiž stojí na pilířích, a pokud místo zalije řeka, prostě proteče pod nimi. Jen se sklepy majitelé těchto jedenácti obydlí musí oželet. Šéf Baca Architects, Richard Coutts, tvrdí, že zmíněný model domu spolehlivě brání jeho vytopení a dá se udržitelně produkovat ve velkém.

V odpovědi na rostoucí míru urbanizace pobřežních oblastí ohrožených klimatickou změnou se další anglické architektonické studio – Grimshaw – spojilo se stavitelskými kolegy z Nizozemí, konkrétně firmou Concrete Valley, aby společně navrhli levné a zároveň vůči povodním odolné bydlení. Výsledkem jsou plovoucí modulární stavby. Tyto betonové pontony lze odlít jako jeden celek a dovybavit je třeba solárními panely.

Studujte na lodi!

Firma BIG vlastněná architektem Bjarke Ingelsem se dívá ještě dál do budoucna. Navrhla totiž celé plovoucí město, jež pojme až 10 tisíc nájemníků. Oceanix, jak se obec bude jmenovat, poskytne útočiště těm, kdo přijdou o domov kvůli stoupajícímu moři. Ulice budou víceméně sestávat z jednotlivých umělých ostrovů, jež se na sebe nalepí jako domy na vesnici. Ke dnu je přichytí kotvy. BIG tento koncept předvedl světu už v roce 2019 a tehdy sliboval, že kulaté sídliště bude plně soběstačné – mělo by mít solární střechy, podvodní farmy pro chov ryb a pěstování řas nebo takzvané zero waste odpadové systémy.

Nejvyšší obytný mrakodrap v San Franciscu se naklání a propadá. Millennium Tower zoufale volá po rekonstrukci

V rodném Dánsku však Ingels myslí i na studenty. Vytvořil pro ně levné ubytování na obří lodi. To se skládá z devíti nákladních kontejnerů postavených na sobě v kruhové struktuře mající na střeše zahradu. Do dříve nevyužitého přístavu v centru Kodaně se tak mohou nastěhovat mladí lidé.

V Kodani se nachází rovněž projekt ateliéru SLO – The Soul of Nørrebro. Tento systém jezírek a potoků má nejen vypadat hezky na pohled a lákat místní k procházkám, pořádání akcí a odpočinku, ale hlavně sloužit k čištění dešťové vody a jejímu odvádění z města. Společnost slibuje, že jej dokončí v roce 2024.

Podobně už v dánské metropoli realizovala náměstí Sankt Kjelds a Bryggervangen. Obě místa v sobě rovněž shromažďují dešťovou vodu, a ta pak zalévá rostliny, připívající k biodiverzitě města. Zeleň má zároveň za úkol čistit městský vzduch od smogu a nabídnout jeho obyvatelům místo ke zklidnění. Od své realizace v roce 2016 projekty sesbíraly několik ocenění a přeměnily devět tisíc čtverečních metrů asfaltu v přírodní oázu.

Napravit spoušť po tajfunu. A po lidech

Stejně jako v severní Evropě uvažují obyvatelé i v té jižní. Španělský ateliér Aldayjover vytvořil v meandru řeky Argos 62 akrový park. Oblast dříve zůstávala nevyužitá, jelikož místo trpělo na povodně a neustále bylo rozbahněné. Nyní však architekti tvrdí, že místní mohou v meandru opět pěstovat užitečné plodiny, procházet se nebo si hrát po dobu 95 procent roku, a to díky jejich krajinářské práci. Řeka si suchou zem nárokuje jen v období povodní.

Podobně se snaží městští plánovači zvelebit i oblast přístavu Hafen v Hamburgu. Revitalizaci 160akrového brownfieldu komplikuje skutečnost, že se zachází v záplavové zóně řeky Labe. Studio KCAP ho však chce do roku 2025 přeměnit z opuštěné ruiny v živé společenské centrum. Budovy staví nad mořem na osm metrů vysoké sloupy, protože co se týče povodní, člověk si nemůže být jistý ničím…

Projekty KCAP sahají až do Číny. Společně s krajináři z firmy Felixx se jim povedlo vybudovat systém tří hrází dlouhých dohromady 130 kilometrů, který nazvali East Dike a slouží k opravě pobřeží Dapengu. To je poloostrov mezi Pekingem a Šen-čenem, jenž v roce 2018 těžce postihl tajfun Mangkhut. Hráze proto dodatečně brání erozi, bouřím a odvádí přebytečnou vodu, aby udržely obyvatele poloostrova v bezpečí.

Loď se ke studiu prostě hodí…

Všechny dosavadní stavby se však ale zatím týkaly pouze městských rezidentů v rozvinutých státech. Přitom během povodní trpí nejvíce právě chudší oblasti. Například slum Makoko v Nigérii nabízí pouze a jen bydlení v chatrčích, které jsou provizorně postaveny na vratkých nohách uprostřed komunity na březích laguny Lagos. V roce 2013 tam studio NLÉ vypustilo na vodu plovoucí školu, nicméně ta vydržela jen tři roky, než vítr a déšť zničily její dřevěnou konstrukci.

Pokojíček jako kajuta. Architekti z Prodesi/Domesi navrhli nad hladinou Vranovské přehrady chatu, kde si majitelé připadají jako na lodi

Proto se stavitelé poučili a místo toho, aby se v rozvojové oblasti snažili sehnat materiál, co drsné podmínky ustojí, přeměnili „Makoko Floating Systém“ v technický plán, jenž lze podle potřeby obnovovat znovu a znovu. A to už mělo úspěch i ve světě – podobné školy tak dnes plují ve čtyřech státech včetně, zatím posledních, Kapverdských ostrovů.

Škola Etania Matakana v malajsijském Beufortu se pro změnu nachází v záplavové oblasti na břehu monzuny pravidelně rozvodňované řeky. Nebezpečí jejího vyplavení vyřešila nezisková organizace BillionBricks tak, že do základů zabudovala odolné lodní kontejnery a na nich vystavěla několik lehkých tříd se dřevěnými stěnami. Moduly vodě odolají, a navíc je v nich, jak tvrdí místní, příjemný chládek. Budova je v provozu už dva roky a zatím jí prošlo 350 dětí. Možná jsou mezi nimi i další nadějní architekti.