Vzpoura malých pivovarů skončila, přichází čas příměří

Malé a velké pivovary postupně nacházejí společnou řeč. Spojení jim může pomoci i uškodit, éra vzájemné rivality je však u konce.

V době, kdy internetový prodej dosáhl puberty a bylo jasné, že nejde jen o přechodný jev, bylo zajímavé pozorovat reakce kamenných obchodníků. Původní výsměch a pohrdání vystřídala ignorance, protože „si přece nebudeme parazitovat na vlastním zajetém byznysu“. Až se zpožděním jim došlo, že tak jednoduché to nebude a postupně si začali ke kamenným prodejnám pořizovat i nepostradatelný online. Kdo zaspal, už to nedohnal a nyní čelí pomalému, ale jistému úpadku.

Nejinak tomu bylo i na opačné straně barikády. Nejeden internetový obchodník dnes provozuje fyzický obchod, protože něco si zkrátka zákazníci chtějí pořád osahat a bez nabídky osobního kontaktu by se prodejci připravovali o byznys. Obě branže splynuly a dnes už není jasné, kde jedna začíná a druhá končí.

Téměř identický vývoj můžeme aktuálně pozorovat v úplně jiném odvětví, které je českým spotřebitelům možná mnohem bližší. Cestu k sobě pomalu nacházejí malé pivovary a nadnárodní giganty. Ve středu oznámené převzetí Pardubického pivovaru tuzemskou dvojkou Staropramen spadající do světového koncernu Molson Coors je toho příkladem, i když vše odstartovalo už dříve.

Původně se přitom situace na trhu podobala vztahu klasických prodejců a e-commerce. Stejně jako ti, kteří byli nespokojení se službami obchodních řetězců, uvítali digitální alternativu, tak si i nadšenci znechucení unifikovanou nabídkou velkých pivovarů začali vařit v malém pivo podle svých představ.

Mnohem větší konkurenti nad minipivovary původně mávali rukou a považovali je za marginální záležitost. Poukazovali na procentuálně malý výstav, v čemž měli pravdu. Tvrdili, že počet minipivovarů se zastaví na třech stovkách a pak začnou pomalu vymírat, v čemž pravdu neměli.

Především však zcela podcenili, do jaké míry náhlá pestrost rozmazlí zákazníka. Brzy bylo jasné, že éra “europiva” skončila a velké pivovary musely začít přemýšlet, jak se k menším konkurentům postavit. Jednou z prvních reakcí byla před pár lety reklamní kampaň Gambrinusu, který považoval za nutné postavit falešný minipivovar Patron, aby ukázal, že se od něj zase tak moc neliší.

Konopný polibek: německý pivovar připravil pivní mix s THC

Zároveň však i vlastníci malých pivovarů pochopili, že narazili na své limity, a pokud chtějí dál růst, pomoc větší konkurence se jim hodí. Když velcí přišli s nabídkou spolupráce, kývli. Naplno se to projevilo letos v podobě partnerství Budějovického Budvaru s řadou menších producentů.

A včera přibyl i zmíněný nákup pardubického výrobce, jehož součástí je i mikropivovar Arnošt. Podle prohlášení vedení Staropramenu zůstane většina aktivit zcela oddělená a Smíchováci budou Pardubičákům mluvit do práce co nejméně, aby neohrozili regionální unikátnost.

Mimochodem, Staropramen už dříve začal vařit ve svém regionálním Ostravaru nejrůznější speciály a distribuovat je po republice, což byla také určitá reakce na minipivovarnickou konkurenci. Segment velkých, středních i malých pivovarů se zkrátka začíná prolínat.

Kam to všechno povede? Optimisté věří v symbiózu, která pomůže velkým k větší pestrosti a zlepšení pověsti u spotřebitelů, malým k růstu. Skeptici naopak tvrdí, že se koncerny neudrží, podlehnou pokušení a ty, kteří jejich slibům uvěří, znivelizují k obrazu svému, a tedy zničí. Kdo bude mít pravdu, se teprve uvidí, možná se nakonec v jednotlivých případech potvrdí obě možnosti. Válka trpaslíků s obry je však u konce a obě strany zasedly k mírovým vyjednáváním.

Čtěte další texty Jana Brože