Simon Klinga. To jméno si zapamatujte. Je totiž dost dobře pravděpodobné, že v příštích letech ho uslyšíte čím dál častěji. V dobrém. A oprávněně. Dost možná se totiž jedná o jeden z největších mozků, jaké Česko za hodně dlouhou dobu vyplodilo.
Simonovi je sice pouhých 17 let, ovšem i když je to ještě stálestředoškolák, má za sebou úspěchy, jaké mu může závidět leckterý renomovaný vědec. Ne snad proto, že se letos dostal do prestižního výběru časopisu Forbes 30 pod 30, ale především z toho důvodu, že spolu s kamarády ze školy (a pár dalšími lidmi) sestrojil funkční satelit, který se nyní nachází na oběžné dráze Země a na který bude z Dolních Břežan u Prahy střílet laserem.
Co tím vším sleduje? Vlastně se tak jen snaží docílit toho, aby jednoho dne pomohl tuto zemskou orbitu vyčistit od kosmického smetí, tedy od úlomků z jiných vesmírných satelitů, potažmo satelitů samotných, které jsou nefunkční a které by se mohly dostat na kolizní dráhu s jinými lidmi sestrojenými kosmickými předměty.
O žádné Hvězdné války se nejedná
O tom, co mladý Simon a jeho kolegové ze studentského projektu dělají, se již v médiích psalo. Ne všude to však naneštěstí bylo dostatečně vysvětleno. „Někdo to mohl pochopit tak, že máme satelit, se kterým se přiblížíme za jiný satelit a začneme na něj zezadu střílet laserem. Jenže tak to opravdu není,“ směje se.
„Naše družice funguje ve skutečnosti jako terč, který se pohybuje na oběžné dráze a na který my ze Země budeme pálit laserem. Jedná se o testovací satelit o rozměrech 10 krát 10 centimetrů, tedy o takzvaný cubesat, díky kterému můžeme vyzkoušet, jak moc je naše technologie efektivní a jestli dokážeme to, co si od ní slibujeme,“ říká a pokračuje: „Náš LASARsat má na sobě jakousi zlatou parabolu, která dokáže tuto energii z laseru koncentrovat do svého středu, respektive ji svést na testovací materiál uvnitř paraboly – v našem případě se jedná o nylon –, na kterém následně sledujeme jeho odpařování. To nám umožní dokonalou zpětnou vazbu o reakcích, které na satelitu probíhají.“
Řečeno jinak, o žádné Hvězdné války, kdy jedno zařízení střílí ve vesmíru laserem na druhé, se rozhodně nejedená. „My bychom sice od nás z Česka mohli střílet i na ostatní satelity, jenže ty nám žádnou zpětnou vazbu nedají. LASARsat to umí, a až jeho testování dokončíme, budeme mnohem moudřejší a budeme už tou dobou vědět, jak pracovat s ostatními (nefunkčními) satelity a jak je z oběžné dráhy ,sestřelovat‘, respektive postupně roztavovat a tím je navádět bezpečně do atmosféry, kde následně shoří,“ doplňuje pro úplnost Klinga.
Satelit vynesla Muskova SpaceX
LASARsat kolem Země obíhá od loňského prosince. Na oběžnou dráhu ho dopravila raketa Falcon 9 americké společnosti SpaceX vlastněné miliardářem Elonem Muskem.
„V praxi to funguje tak, že my jsme sestrojili satelit, předali ho jedné firmě a ta ho odvezla přímo do SpaceX, kde si ho její lidi převzali a naložili na raketu. Díky svým standardizovaným rozměrům se tento cubesat uloží do takzvaného deployeru, tedy boxu umístěného přímo na raketě. No a když pak raketa dosáhne požadované výšky, otevřou se jakási dvířka a satelit se vypustí do vesmíru,“ popisuje průběh mise Klinga s tím, že LASARsat létá ve výšce 500 kilometrů na zemským povrchem a pohybuje se zhruba pětadvacetkrát větší rychlostí než kulka vystřelená z pistole.
Ke „střílení“ na satelit hodlá jeho tým vyžívat laserů českého výzkumného centra HiLase, které se nachází ve vzpomínaných Dolních Břežanech jižně od Prahy. Hledat je na noční obloze bude ale zbytečné, neboť se jedná o infračervené světlo, které je pro lidské oko neviditelné. Testování má probíhat zhruba tři roky, což je současně i odhadovaná životnost jejich LASARsatu. Poté by dle nynějších plánů chtěli Klinga a spol. vypustit do vesmíru další družici, jež má být větší a výkonnější, a tedy i poskytne více relevantních dat.
Být ready, až bude potřeba
Nápad, s nímž Klinga v trochu pozměněném konceptu před časem oslnil porotu mezinárodní soutěže NASA Conrad Challenge konané v americkém Houstonu (tehdy se zabýval možností „restartovat“ pomocí laseru nekomunikující, leč stále funkční družice – pozn. red.), směřuje k jedinému cíli. Mít k dispozici technologii, bez níž se lidstvo časem neobejde. Technologii, která z jeho týmu udělá jakési kosmické popeláře, kteří se budou starat o to, aby na zemské orbitě, kde se nyní nachází zhruba 10 tisíc větších i menších satelitů, nedošlo k rozvoji takzvaného Kesslerova syndromu.
„Tento jev spočívá v tom, že se jednotlivé satelity, respektive úlomky z nich začnou srážet v čím dál větším množství, čímž dojde k dominovému efektu, který může způsobit obrovské škody,“ objasňuje mladý Čech. Přiznává, že přesnou hodnotu byznysu s vesmírným odpadem vyčíslit nedokáže, technicky vzato je ale přesně taková, jakou mají všechny družice a satelity, které se na oběžné dráze nacházejí, a služby, jež poskytují.
„Představte si, že by se začaly navzájem srážet. Najednou bychom měli problémy s výpadky internetu, GPS signálu, hůře by se nám předvídalo počasí a tak dále. Drtivá většina příjmů, které firmám a agenturám z kosmonautiky plynou, pocházejí právě z toho, co se děje na oběžné dráze,“ podotýká.
„Samozřejmě to není tak, že by se všechny ty družice posrážely ze dne na den a přestaly fungovat,“ uklidňuje Klinga. Zároveň však vypočítává, že například jen zmíněná SpaceX je už dnes schopna vysílat do vesmíru přes 60 družic týdně, a tak se šance na rozvoj Kesslerova syndromu zvyšují více než kdy dřív: „Odhady, kdy to začne být opravdu velkým problém, se různí. Podle některých mámě něco kolem 10 let. A až se to stane, chceme být ready.“
Český Shledon Cooper
Za oněch deset let bude Simonovi teprve sedmadvacet. Pakliže se mu jeho současné plány a sny naplní, bude tou dobou čerstvým absolventem některé z prestižních amerických univerzit. Zda se bude jednat o Harvard, Stanford či MIT, teď samozřejmě netuší, ví však, že to na některé z nich rozhodně chce zkusit.
Jestli na takové studium má? Otázka zcela bezpředmětná. Navzdory svému věku totiž mluví jako člověk s desítkami let zkušeností, který by snad jen s opravdu malou mírou nadsázky mohl o vesmíru na lecjaké vysoké škole z fleku přednášet. Vše, co se o této vědní disciplíně dozvěděl, našel jednoduše na internetu. Není to zásluhou nějakého konkrétního okamžiku nebo zhlédnutí sci-fi ve stylu Star Wars, Star Treku či Hvězdné brány. Nic takového, vesmír jej prý fascinuje již od dětství.
„Vlastně jsem nikdy neviděl ani jeden díl Teorie velkého třesku, ačkoliv mně tu a tam někdo z kamarádu řekne, že jsem jako Shledon,“ přiznává s úsměvem. Podobný dojem ze setkání se Simonem nabyla i naše redakce, Simon oblíbenou ústřední postavu z amerického sitcomu skutečně připomíná – tedy pochopitelně v dobrém smyslu slova.
Jestli se i on jednoho dne, podobně jako sám Sheldon, dočká Nobelovy ceny, je nyní ve hvězdách. Ambice jeho LASARa, který technicky vzato je stále pouze a jen neziskovkou, vesmírných rozměrů rozhodně dosahují, a pakliže se tento potenciál podaří naplnit, bude se o něm za pár let opravdu psát široko daleko. Což zní o to impozantněji, uvědomí-li si člověk, že se jedná o projekt party extrémně talentovaných středoškoláků (a pár dalších lidí včetně Jana Spratka z Pražského planetária, jenž jim dělal mentora na soutěži v NASA – pozn. red.), kteří se dali dohromady přes internet.
„LASAR vznikl jednoduše tak, že jsem na svém Instagramu zveřejnil „stroríčko“, jestli se se mnou někdo nechce zúčastnit právě té soutěže v NASA, která mě zaujala, načež se mi přihlásila spousta spolužáků, z nichž jsem několik vybral a vytvořili jsme tým, který tu soutěž v americkém Houstonu nakonec vyhrál,“ vzpomíná Klinga.
Zda se projektu vůbec zúčastnit, prý zvažoval „celých pět minut“: „Říkal jsem si, jestli to není až příliš velké sousto. Tím spíš když jsem viděl všechny ty lidi, kteří byli do soutěže zapojeni, včetně několika astronautů. Pak jsem to ale prostě odklikl a bylo to.“
Vesmír pro všechny
Jestli se sám někdy do vesmíru podívá, Simon aktuálně neřeší. Přiznává, že by se mu tak splnil dlouholetý sen, ovšem pokud se to nestane, zoufat prý nebude. „Veškeré úsilí, které do své práce vynakládám, vynakládám proto, abych jednoho dne mohl mít také nějaký impakt na to, co všechno v Česku v rámci vesmírného průmyslu dokážeme. Bohatě mi tedy bude stačit, když se nám podaří náš projekt dotáhnout do konce a vytvořit zde firmu s takto velkou přidanou hodnotou,“ tvrdí.
„Přidanou hodnotu LASARu mimo jiné je, že tu zároveň vytváříme velice perspektivní tým lidí, kteří budou v budoucnu umět stavět satelity a další vesmírná zařízení. Jak totiž dokládá třeba příklad Brna a tamních vesmírných firem, Česko rozhodně má na to stát na poli kosmonautiky a celého kosmického odvětví velice významným hráčem. Jen si to musíme začít uvědomovat. Musíme tohle myšlení v sobě dokázat probudit a také pro to něco udělat,“ konstatuje Klinga.
Pomoci by tomu podle něj mohl i potenciální let teprve druhého českého, respektive československého kosmonauta do vesmíru. Mise Aleše Svobody na Mezinárodní vesmírné stanici by dozajista vyvolala velký zájem široké veřejnosti o zdejší vesmírné technologie a vše, co je s vesmírem spjaté, soudí mladý student. Za ještě důležitější faktor nicméně považuje právě onu změnu českého mindsetu.
„Tou největší překážkou za mě je, že lidé nevěří, že je něco takového možné. Češi jsou skvělými mozky například v oblasti jaderné energetiky, ale co se vesmíru týče, zde už si tolik nevěří. A to zcela zbytečně. Je potřeba uvěřit tomu, že Češi mohou posílat své astronauty do vesmíru, je potřeba uvěřit tomu, že čeští studenti mohou do vesmíru posílat satelity, je potřeba uvěřit tomu, že se české firmy mohou podílet na vytváření součástek, které se používají na vesmírných raketách. Až si tohle uvědomíme a uvěříme tomu, pak v sobě odemkneme obrovský potenciál, který v nás je. Nás všech,“ burcuje Klinga.
„Ač se to totiž nezdá, kosmonautika ve skutečnosti není jen pro lidi s technickým vzděláním. Dnes už to není jen o armádních pilotech, inženýrech či konstruktérech, kosmonautika je i o lidech, kteří se zabývají právem, ekonomií, psychologií a celou řadou dalších vědních disciplín,“ zdůrazňuje s tím, že jedním z projektů, který jemu osobně pomohl v USA nejen v rámci NASA Conrad Challenge navázat kontakty, byla i Moonshot Platform českého umělce a choreografa Yemiho A.D. „Jejím cílem přitom není nic jiného než napojit mladé lidi z Česka z nejrůznějších oborů na jejich zahraniční kolegy a vrstevníky, se kterými mohou sdílet své vlastní zkušenosti a přiučit se tak něčemu novému. A to je nejen v profesním životě nesmírné cenná věc,“ uzavírá mladík.
