V 19. století proudili lidé z celého světa na Nový Zéland hledat zlato, tamní naleziště přilákala tisíce dobrodruhů. Dnes se „zlatá horečka“ vrací v jiné podobě, a to jako investiční programy pro superbohaté, kteří si chtějí v zemi zajistit trvalý pobyt. Hlavní lákadla? Politická stabilita, izolace od zbytku světa, životní styl, krásná příroda – a nově i možnost vlastnit luxusní dům za miliony dolarů.
Premiér Christopher Luxon totiž tento týden podle Business Insideru prolomil dlouholetý zákaz prodeje domů cizincům. Držitelé takzvaného Active Investor Plus víza známého také jako „zlaté vízum“ si budou moci koupit či postavit jednu rezidenci v hodnotě alespoň pěti milionů dolarů (více než 105 milionů korun). Jde o zásadní změnu postoje, který byl praktikován od roku 2018 kvůli obavám z prudkého růstu cen nemovitostí.
„Tato změna představuje kompromis mezi těmi, kdo nechtějí otevřít trh zahraničnímu vlastnictví, a snahou přilákat investory s vysokým jměním tím, že prohloubíme jejich vztah k naší zemi a pomůžeme tak růstu ekonomiky,“ řekl Luxon.
Podmínky ale zůstávají i nadále tvrdé. Žadatel musí investovat minimálně pět milionů novozélandských dolarů (přes 61,5 milionu korun) do „více rizikových“ investic držených po dobu tří let, nebo deset milionů dolarů (zhruba 123 milionů korun) do bezpečnějších aktiv, které je ovšem nutné držet celých pět let. Od dubna, kdy vláda pravidla zmírnila, podalo žádost přes 300 zájemců, což by podle premiéra mohlo do ekonomiky přinést až tři miliardy novozélandských dolarů (téměř 37 miliard korun).
Od politiky k apokalyptické pojistce
Koho novozélandská pobídka láka nejvíce? Poněkud nepřekvapivě Američany. Téměř polovina nových žádostí – konkrétně 129 z celkových 308 – pochází podle vládních dat právě z USA. Motivace je přitom různá. „Slovo Trump jako důvod, proč se chtějí přestěhovat, padne zpravidla během prvních tří vět,“ říká pro Business Insider Stuart Nash, bývalý ministr a spoluzakladatel concierge firmy Nash Kelly Global, která bohatým klientům pomáhá nejen s vízy, ale i s hledáním domů, škol nebo lékařů.
Někteří Američané vnímají Nový Zéland jako bezpečný „bunkr na konci světa“. Díky své odlehlosti, stabilní demokracii a relativně bezpečnému prostředí je považován za ideální útočiště v době globálních krizí. Například spoluzakladatel sítě LinkedIn Reid Hoffman kdysi ostrovní stát na druhém koutu planety popsal coby pojistku proti apokalypse. „Nový Zéland leží na konci světa a chvíli trvá, než se sem dostanete,“ dodává Nash s tím, že pro bohaté „preppery“ (člověk, který se aktivně a systematicky připravuje na krizové situace a katastrofické scénáře) je země doslova vysněným útočištěm.
Nutno nicméně podotknout, že jen kvůli strachu z apokalypsy lidé na Nový Zéland nepřijíždějí. Části movitých cizinců se zamlouvá i místní životním styl. Konkrétně například město Queenstown se profiluje jako „dobrodružná metropole světa“, kde lze ráno hrát golf, odpoledne lyžovat a večer ochutnávat vína z vinic, které jsou vyhlášené po celé jižní polokouli.
„Nový Zéland má po celém světě zaslouženou pověst skvělého místa k životu a my chceme rozvíjet naši ekonomiku,“ konstatuje premiér Luxon s tím, že povolením vlastnit pouze jeden luxusní dům si jeho země udrží kontrolu nad trhem s bydlením a zároveň přiláká více kapitálu, talentů a globálních kontaktů.
Globální závod o elity
Je potřeba zmínit, že Nový Zéland není zdaleka jediným státem otevírajícím dveře superbohatým. Z „golden visa“ se stává podle Business Insideru globální loterie o elity, v níž soupeří hlavně země Blízkého východu, a sice ruku v ruce s tím, jak se vlády napříč celým Perským zálivem potýkají s klesajícími příjmy z ropy, což urychluje jejich diverzifikační snahy.
Třeba Omán nedávno spustil desetiletý program pro investory od 520 tisíc dolarů (téměř 11 milionů korun), zatímco Spojené arabské emiráty jdou ještě dál. Podle Henley Private Wealth Migration Report 2025 tato blízkovýchodní země jen letos přiláká kolem 9 800 milionářů, což představuje největší příliv expatů na světě. Děje se tak i díky pobytovému režimu, daňovému prostředí a politické stabilitě. Trvalý pobyt od 213 tisíc dolarů (necelých 4,5 milionu korun) nabízí i sousední Saúdská Arábie, přičemž vlastní varianty vázané na nemovitosti mají i Bahrajn a Katar.
Evropa oproti tomu své programy spíš postupně zpřísňuje. Portugalsko zrušilo možnost koupit byt a namísto toho vyžaduje investici do fondů od 585 tisíc dolarů (přes 12,3 milionu korun), v Řecku pak laťka pro vstup přes realitní investice dosahuje hodnoty dokonce takřka jeden milion dolarů (necelých 20 milionů korun).
Samostatnou kapitolou jsou Spojené státy. Prezident Donald Trump navrhl vlastní „gold card“ za pět milionů dolarů (více než 105 milionů korun), která by nabízela zelenou kartu i cestu k občanství. Řada analytiků nicméně o výhodnosti tohoto programu pochybuje, a to nejen kvůli jeho vysoké ceně, ale i skutečnosti, že v Evropě nebo na Blízkém východě peníze putují do investic, nikoli jen do státní kasy.
