Jiní dostali licenci i na nedokončené solární elektrárny, zatímco nás chtějí trestat za drobné nedodělky v řádu desítek tisíc korun, stěžuje si byznysmen Zdeněk Zemek.
Zdeněk Zemek patří mezi veterány soukromého podnikání v Česku. Podnikat začal pod hlavičkou družstva hned v lednu roku 1990. Během 90. let se zaměřil hlavně na obor hutnictví, postupně zprivatizoval železárny ve Veselí, Hrádku a Chomutově. V další fázi se jeho podnikatelské impérium rozrostlo o provozování autobusové dopravy a lázeňství.
Navzdory širokým podnikatelským aktivitám se však Zdeněk Zemek „mediálně proslavil“ jinak, a sice aktivním zapojením do solárního boomu let 2009 a 2010. Od té doby jej pronásledují pochybnosti, zda své fotovoltaické parky dokončil řádně a včas. V této souvislosti se nejvíc hovoří o dvou elektrárnách, jež vyrostly v průmyslové zóně u Chomutova.
| Zdeněk Zemek (66) |
|---|
| • Vystudoval VŠE v Praze a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Před rokem 1990 pracoval v různých provozních funkcích ve Slováckých strojírnách a v Železárnách Veselí. |
| • Od roku 1990 podniká, zaměřuje se hlavně na obory hutnictví, zelené energetiky, dopravy a lázeňství. V současnosti vlastní například podniky Ferromet, ČSAD autobusy Plzeň, ČSAD Vsetín, ČSAD Invest a z jedné poloviny též lázně Royal Spa či Lázně Velké Losiny. |
| • Má čtyři děti, nejstarší synové Zdeněk a Alexandr se aktivně podílejí na řízení Zemkových firem. |
| • Je lokální patriot, finančně podporuje Nadaci Moravské Slovácko a Galerii Ježi Úprky v Uherském Hradišti. Od roku 2007 je spoluvlastníkem fotbalového klubu 1. FC Slovácko a financuje fotbalovou akademii pro děti a mládež. |
Vrchní soud v Olomouci znovu začal projednávat kauzu vašich elektráren Zdeněk - Sun a Saša - Sun. Připomeňme, že před dvěma lety udělil Krajský soud v Brně osmi obžalovaným vysoké tresty odnětí svobody i finanční pokuty. Jak odvolací soud podle vás dopadne?
Jdeme do toho s jednoznačným očekáváním. Máme pravdu, nejsme zloději, nikoho jsme nepodvedli. A když neuspějeme u vrchního soudu, nevzdáme se. Víme o případech, kdy lidé svůj spor vyhráli až u Ústavního nebo Evropského soudu.
Připomeňme, že mezi souzenými jsou i vaši synové Alexandr a Zdeněk Zemkovi...
Verdikt krajského soudu je nesmyslný. Moji synové ty elektrárny ani nevlastnili, vystupují zde jen v roli jednatelů. Mimochodem, za výkon této funkce pobírali jeden tisíc korun měsíčně. Naopak my jsme poškození. Firmy Zdeněk - Sun a Saša - Sun jsou ve stamilionových ztrátách, protože nám operátor trhu OTE neprávem přidělil nižší výkupní cenu vyrobené elektřiny – navzdory tomu, že elektrárna byla dokončena včas a dodávala proud do sítě. Přesto v naší kauze padly vyšší tresty než v kauze elektrárny u Držovic na Prostějovsku, která neměla ke konci roku 2010 osazený ani jeden solární panel.
Aby těch problémů nebylo málo, tak vašim elektrárnám Zdeněk - Sun a Saša - Sun odebral Nejvyšší správní soud loni v dubnu licenci a s ní i nárok na zvýhodněnou výkupní cenu. Přece jen to musí být kritická situace, když došlo k znehodnocení investice za více než jednu miliardu korun...
Bohužel vždy to záleží hlavně na lidech. Rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou v každém senátu jiné. Naše elektrárny se naneštěstí dostaly k devátému senátu, který licence vždy odebírá. Ostatní senáty většinou rozhodují ve prospěch majitelů fotovoltaik. Dodnes nechápeme, co jsme vlastně měli porušit. Na začátku prosince jsme měli vše hotové, a přesto nám amatéři z Energetického regulačního úřadu (ERÚ), kteří přišli 20. prosince na kontrolu, licenci nevydali. Našel jsem nepropojené kablíky! To vyřkl Rostislav Krejcar z ERÚ při obhlídce našich solárních elektráren v Chomutově. A tento výkřik spustil lavinu.
Licenci jste získali až po druhé kontrole, doslova v posledních hodinách roku 2010. Ale i toto rozhodnutí úředníků ERÚ bylo sporné.
Už při první kontrole jsme měli od stavebního úřadu povolení ke zkušebnímu provozu, dodávali jsme proud do sítě. Na stavbě za více než miliardu korun zůstávaly drobné nedodělky za 30 tisíc korun. Tehdy bylo až patnáct stupňů pod nulou, takže nebylo možné zasypat všechny výkopy, a tak podobně. Jinde na Chomutovsku získávali investoři licence v době, kdy nám stavem dokončenosti elektráren nesahali ani po kotníky. Přesto jsme dodnes terčem kriminalizace ve stylu „tys tam neměl jeden šroubek, zavřeme tě na několik let do vězení
Situace je ale přece poněkud závažnější. Vyšetřovatelé zjistili, že elektrárny Saša - Sun a Zdeněk - Sun získaly licenci na základě padělané revizní zprávy.
Pravda je taková, že v licenčním spise se objevila fotokopie zprávy hlavního stavbyvedoucího z 6. prosince. Na základě hrubé neznalosti pracovníků ERÚ jsme museli dodat novou revizní zprávu. O tu jsme požádali firmu, která nám elektrárny stavěla na klíč. Odpovědnost tedy padá na dodavatele. Je to zcela zbytečná kauza, na tyto elektrárny jsme měli celkem jedenáct revizních zpráv. Nehledě na to, že revizní zprávy jsou v daném případě naprosto nadbytečné. Výrobky s certifikací CE, což jsou mimo jiné i solární panely a měniče, nepodléhají další revizi. To je podobné, jako kdyby v nově postaveném hotelu revizní technik rozebral a zkontroloval každou ledničku a televizi.
Solární dravci Chrenko a Fast opět nakupovali. Získali největší Zemkovu elektrárnu
Neškodí vám, že je kauza Saša - Sun a Zdeněk - Sun spojena s kontroverzní osobou bývalé předsedkyně ERÚ Alenou Vitáskovou, která si svým jednáním nadělala řady nepřátel?
Nechci mluvit za paní Vitáskovou, ale mohu říci, že se cítí stoprocentně nevinná. (Vitásková vinu odmítá - pozn. red.) Není pravda, že se s paní Vitáskovou dobře známe a že z toho důvodu mi pomohla s udržením licence. Potkali jsme se jen jednou zcela náhodně na jedné společenské akci a podruhé na ERÚ, když jsem úředníkům vysvětloval okolnosti dokončení obou elektráren. Úřad je tu proto, aby lidem pomáhal, ne aby je likvidoval. V žádném jiném oboru podnikání se nestává, že by úředníci likvidovali firmy v hodnotě stovek milionů korun.
Napadá mne několik firem, na které zaklekl finanční úřad. Raději změňme téma. V samém závěru loňského roku jste prodal svou největší solární elektrárnu ŽV - Sun. Co máte v plánu? Potřebujete finance na jiné byznysové příležitosti?
Ano, elektrárnu ŽV - Sun jsem prodal Janu Chrenkovi, z kterého se stal jeden z největších vlastníků fotovoltaických elektráren. Co mě k tomu vedlo? Každý si myslí, jak je to podnikání při výkupní ceně 12 korun za kilowatthodinu výnosné, ale zapomíná na to zásadní. Investiční náklady před osmi lety dosahovaly sto milionů korun za megawatt a ekonomická návratnost se ztrácí v nedohlednu. Když to řeknu na rovinu, získané peníze z prodeje použijeme na výstavbu fotovoltaických elektráren v Maďarsku. Jednalo by se o investici mezi jednou a dvěma miliardami korun.
Neobáváte se, že v Maďarsku budete mít nakonec podobné problémy jako v Česku?
Technologie za posledních deset let výrazně zlevnily, investiční náklady klesly šestkrát. Dnes se v Maďarsku vyplatí stavět i při výkupní ceně okolo 2,5 koruny za kilowatthodinu. Současně se objevují záložní bateriové systémy, s nimiž dohromady dává fotovoltaika větší smysl. Připravujeme pilotní projekt, kdy vjedné z našich firem nainstalujeme solární panely spolu se záložními bateriemi.
Škoda že jsme i my Češi nepočkali, až solární panely zlevní na rozumnou úroveň...
Rozhodl jsem se stavět solární elektrárny ve chvíli, kdy nám po nástupu krize v roce 2009 klesla výroba v hutních závodech o 55 procent. Jen v Chomutově jsme měli 500 lidí, pro které jsme potřebovali najít práci. Našli jsme ji ve výrobě ocelových konstrukcí a na montáži solárních elektráren. Naivně jsem si myslel, že z fotovoltaiky bude nějaký výdělek, který investuji do modernizace hutí.
Má to ještě smysl, když zvážíme příliv hutní produkce z Číny, Ruska či Turecka?
Pravda je taková, že nás Čína likviduje dumpingovými cenami. Nejprve v Česku zlikvidovali obuvnictví a textilní průmysl, v tomto desetiletí přišlo na řadu hutnictví. V dlouhodobém horizontu nemáme proti nim šanci, ale to neznamená, že se ještě deset až patnáct let nemůžeme na trhu udržet. Nyní přežíváme jen díky tomu, že Evropská komise zavedla antidumpingová cla na řadu hutních výrobků z Číny.
Vláda chtěla oživit zájem o střešní solární elektrárny. Firmy ale o miliardy nestojí
Takže už jste spokojeni?
Nejsme, ani vloňském roce jsme nebyli v kladných číslech. Postihlo nás posílení koruny k euru z 27 na 25,50. Na vývozu zboží za sto milionů eur najednou proděláváme 150 milionů korun. Bohužel nemáme žádný unikátní produkt, který by neměl někdo jiný a u kterého bychom si mohli určovat cenu.
Na solárních elektrárnách spíše proděláváte, na hutnictví také. Zlepšuje vám celkovou bilanci aspoň podnikání v autobusové dopravě?
Podmínky jsou nastaveny tak, že bychom na základě smluv s krajskými úřady mohli mít přiměřený zisk až devět korun na jeden ujetý kilometr. Vládní nařízení to umožňuje, ale v praxi se to téměř nikde nedodržuje. Náš zisk se řádově pohybuje v desítkách haléřů na kilometr. To nikoho nezajímá. Ale když vláda vydala rozhodnutí o zvýšení platů řidičů autobusů o třicet procent, to jsme tu hned měli kontroly, jestli navýšení proběhlo.
Před zásahem vlády brali řidiči někde jen okolo 16 tisíc korun hrubého, s ohledem na náročnost profese tedy velmi málo.
Se změnou jsme souhlasili a mzdy zvýšili, ale myslíte, že se k nám hrnou stovky zájemců? Hlavní problém totiž není ve výši mezd, ale v tom, že na trhu chybí profese řidič-opravář. Jsme sice schopni zaškolit zájemce z jiných oborů, kteří do té doby měli jen řidičák na osobní auto, ale pak trneme hrůzou, jestli nezpůsobí nějaký malér. Chybí nám povinná vojenská služba, kde spousta mužů získalo řidičák na nákladní auto, najezdili potřebné kilometry a zároveň uměli mnohé opravit. Naše zaměstnance, kterých máme málo, nám navíc přetahují kamionoví dopravci.
Co se s tím dá do budoucna dělat?
Možná za patnáct dvacet let přijdou na trh autobusy bez řidičů, řízené navigačním systémem, ale ta doba je ještě hodně daleko.
V předchozích dvou letech se ve vašem firemním holdingu odehrál jakýsi úklid. Hutní závody nyní fungují pod značkou Ferromet, celou skupinu včetně dopravy a lázeňství zastřešuje Z-Group. Podle znaleckých posudků vychází hodnota vašich firem na zhruba tři miliardy korun. Cítíte se jako miliardář?
Oceněné to nemám, na žádné žebříčky nejbohatších u nás nehrajeme. Konsolidaci skupiny si vyžádaly banky, které hlídají, zda nepřeléváme peníze z jednoho oboru do druhého. Souběžně s tím slučujeme některé firmy, protože menší počet firem se lépe řídí a něco uspoříme na správních nákladech. Ferromet má stále dobrý zvuk ve světě, proto jsme mu dali přednost před původním názvem Z-Group Steel Holding. Ale mám také nevýrobní aktivity - fotbalový klub 1. FC Slovácko a galerie ve Veselí nad Moravou a v Uherském Hradišti.
Přečtěte si také:
ČLÁNKY DO MAILU