Na vysoké škole studovala Anna Skřivánková ekonomii. Nikdy ji ale příliš nebavila, a tak posléze „zakotvila“ ve zcela jiném oboru, a sice v nutričním poradenství a sportovní diagnostice. Že se bývalá úspěšná krasobruslařka nakonec stane novou ředitelkou rodinné jazykové agentury, kterou povede spolu se svým bratrem Roderikem, nečekala. Stály za tím spíše okolnosti – a také skutečnost, že k otcově firmě měla vztah už jako malá.
Sázka na tradiční „management z vnější“, zakladateli Skřivánka tak úplně nevyšla, protože se dlouhou dobu nedařilo adaptovat na změny v oboru. Pavlovi potomci proto byli nuceni sáhnout po rozsáhlé transformaci firmy, jejíž výsledek se v tuto chvíli stále utváří – a zatím vypadá nadějně.
Omlouvám se, že začínám tak zhurta, nicméně nedá mi to. Pojďme prosím trochu rozebrat aktuální situaci ve vašem oboru. Jak moc se podnikání v oblasti překladů a tlumočení za ty tři dekády proměnilo?
Anna Skřivánková: Podnikání v oboru se proměnilo markantně hned několikrát, respektive vždy je to tak jednou za dekádu. Vždy to byl zvrat, který s sebou přinesl jisté obavy a očekávaní a který pro firmu vždy znamenal výzvu, kterou Skřivánek naštěstí pokaždé ustál.
Roderik Skřivánek: V této dekádě bych já jako největší výzvu viděl příchod umělé inteligence. Naše firma tím naštěstí nebyla úplně překvapena, jelikož počátky AI zasahují mnohem dále než do doby prvních LLM modelů typu ChatGPT.
S umělou inteligencí jsme začínali již v roce 2014, bez používání machine learningu (strojového učení, pozn. red.), takže firma na to byla částečně připravená a samozřejmě se tomu dále snažíme adaptovat.
K té umělé inteligenci se ještě vrátíme. Já bych se teď chtěl pozastavit u toho, že ještě předtím, než jste do vedení firmy nastoupili vy dva, svěřil ji váš otec někomu jinému. Můžete toto období prosím z vašeho pohledu trochu přiblížit?
AS: Bylo to zhruba od roku 2015. Ve firmě se udály změny, které napomohly k jejímu dalšímu fungování. Došlo na změnu struktury a situace na trhu vypadala příznivě – bylo hodně projektů a tendrů, do nichž jsme se hlásili a některé z nich vyhráli. Na základě tohoto úsilí se povedlo firmu v dalších letech zastabilizovat a dovést ji k lepším výsledkům a vyššímu růstu.
Tak proč tedy vlastně přišla ona změna?
Změna přišla, protože se otec rozhodl ukončit spolupráci s generální ředitelkou Bronislavou Chudobovou. V době „hojnosti“ v letech 2016 až 2021/22, kdy byl management zvyklý, že se daří a nepřemýšlel moc o tom, že projekty skončí, respektive že vyprší smlouvy na tendrech. Nikdo neřešil období, které nastane, když nebude náhrada. Následně nastala krize v oboru s rozmachem AI, což v kombinaci s nepřipraveností značně ovlivnilo stav firmy na všech frontách.
Otec už do firmy znovu nastoupit nechtěl a zároveň ani nechtěl podstupovat složitý výběr vhodného kandidáta na tuto pozici. Tudíž se uchýlil k odvážnému rozhodnutí nabídnout pozici mně. A já ji se zvídavostí, respektem a nervozitou přijala.
Redakce Euro.cz oslovila Bronislavu Chudobovou prostřednictvím datové schránky s žádostí o vyjádření. Paní Chudobová do doby publikace článku (v úterý ráno) nezareagovala.
Co byla první věc, kterou jste učinili ve chvíli, kdy jste rodinnou firmu přebrali?
AS: Já sama jsem do té doby ve firmě vůbec zainteresovaná nebyla, respektive jen hodně okrajově. Roderik v ní byl zainteresovaný mnohem víc, protože v ní byl na rozdíl ode mě na stáži.
Každopádně, myslím si, že se nám podařilo více se sblížit se zaměstnanci. Také jsme společně s tatínkem vymýšleli nové uspořádání firmy, nová pravidla, strukturu a celkové směřování do budoucna, protože se tehdy (v roce 2023 a 2024) z ekonomického hlediska firmě nedařilo, v důsledku čehož byla situace docela naléhavá.
RS: Každá generační odměna představuje velkou změnu. A i pro nás to byla velká změna. Ale myslím si, že nás to (se sestrou) hodně sblížilo. Najednou jsme spolu začali mnohem více komunikovat, mnohem více jsme se vídali a řešili důležité věci, což samozřejmě vylepšilo i náš sourozenecký vztah.
Aby neodmítla nabídku jen proto, že se jí bála
Chodíte si dodnes k otci pro radu? Respektive jaká je nyní jeho role poté, co firmu předal právě vám?
AS: Pro rady si k němu určitě chodím. Občas se naše názory hodně liší, ale zároveň mnohdy od něj dostanu jiný, zajímavý pohled na věc – vždy totiž uměl člověka inspirovat a přinutit ho se zamyslet nad alternativním řešením, čehož si na něm hodně vážím.
RS: Snažíme se tatínkovy rady a postřehy využívat co nejvíce. V našem okolí je to za mě ten nejzkušenější člověk, jakého známe. Navíc je to vystudovaný ekonom, takže umí dát takový ten „bigger picture“, umí se na věci dívat s větším odstupem (tím spíš když teď není zapojen do každodenních záležitostí) a vidět trh z jiného úhlu pohledu.
Anno, ještě se vrátím k vám. Z toho, co říkáte, mi plyne, že vy jste původně ani nečekala, že byste se mohla do firmy takovýmto způsobem zapojit…
AS: V takovéto roli jsem to opravdu nečekala. Na druhou stranu, už několikrát v minulosti se mi vyplatilo zkusit věci, které byly nečekané nebo které jsem tak úplně v plánu neměla. Navíc jsem si říkala, že jak pro mě, tak pro firmu je to velká příležitost.
Je to úplně jiné, než když pracujete pro jiného zaměstnavatele nebo na nějakém jiném projektu. Je to naše rodinná firma. Je to firma, ve které můj tatínek strávil spoustu času a kterou sám vybudoval. A já tu nabídku nechtěla odmítnout jen proto, že jsem se toho bála.
Sice jsem chvíli studovala ekonomii, ale ta mě ve skutečnosti nikdy nebavila. Nakonec jsem si vybrala jiný obor – a jsem ráda za to, že jsem si ho vybrala –, zároveň si ale uvědomuju, že kvůli tomu nemám ty zkušenosti, které bych k této práci potřebovala.
RS: Celé je to o tom, že firma nese naše jméno, je součástí naší rodinné identity. Už když jsme byli malí, tak jsme na rodinných obědech a sešlostech často řešili, co se uvnitř děje, co je nového, jak se vyvíjí a tak podobně. Takže k ní oba máme velmi blízký vztah. Je to vlastně naše taková srdcová záležitost.
Jak máte nyní ve firmě rozdělené role? Kdo má hlavní slovo?
AS: Hlavní slovo mám já, protože jsem přeci jen ve firmě aktivnější, docházím na porady a komunikuju s týmem. Ale ono to spíše vyplynulo ze situace, není to nic, co bychom si dopředu nějak nastavovali.
Oba dva máme i jiné aktivity než jen naši firmu, Roderik navíc bydlí v zahraničí a studuje a k tomu má ještě další práci, takže to máme nastavené tak, že právě já mám hlavní slovo. Každopádně vždy je to po diskuzi i s týmem ve firmě. Nejedná se o rozhodnutí doma od stolu, ale spíš o rozhodnutí firemní na mítincích.
Roderiku, co se vašeho bydlení v zahraničí týče. Ono to vlastně může být i docela dobré v tom smyslu, že si alespoň nepřenášíte problémy domů. Je to tak?
RS: Vlastně ano. Stále se mohu podílet na směřování firmy, ale zároveň ty každodenní problémy jdou spíše nejdřív na Aničku, takže ano, určitá malá výhoda v tom je.
AI v současnosti ještě tlumočníka nahradit neumí
Pojďme zpět k problematice umělé inteligence. Jak vy osobně AI vnímáte? Umíte si představit, že by vás, respektive překladatele a tlumočníky mohla v horizontu například pěti let zcela nahradit?
AS: Já si to představit nedokážu. Myslím si, že spolupráce s překladateli a tlumočníky je natolik úzká a v mnoha odvětvích, jako je třeba medicína nebo právo, i natolik odborná, že se to v současnosti bez lidí, respektive odborníků zkrátka neobejde. Je potřeba, aby se na to daný odborník podíval a vše zhodnotil. V tomto ohledu nás tedy umělá inteligence nenahradí.
Anna a Roderik Skřivánkovi
My v portfoliu služby s umělou inteligencí již máme, včetně AI tlumočení. A i když pro to tu a tam využití najdeme, má to zároveň spoustu negativ, a proto je často lepší spolupracovat s lidským tlumočníkem.
Jaká jsou ta konkrétní negativa? Na co umělá inteligence v dnešní době ještě nestačí?
AS: Určitě je to třeba lokalizace vysoce specializovaného textu. Umělá inteligence nedokáže zcela vychytat kulturní rozdíly. V případě AI tlumočení zase může například selhat technika. Navíc kvalita AI tlumočení rozhodně nedosahuje takové kvality jako v případě lidského tlumočníka, chybí odbornost výstupu. Čili, možná tam jednou také dospějeme, ale rozhodně ne dnes.
Souhlasíte, Roderiku?
RS: Já věřím, že v každé velké změně je i velká příležitost. Myslím si, že trh se určitě změní, ale zároveň věřím, že velcí hráči se dokážou adaptovat. Bude zde velký tlak na cenu, na kvalitu i na rychlost zpracování. Klient na těchto faktorech lpí neustále a jazykové agentury na nich musejí neustále pracovat.
Na začátku jsme zmiňovali, že vaše agentura má pobočky v 17 zemích světa. Můžete mi říct, která z nich byla z hlediska expanze, respektive z hlediska proražení na trhu tou nejtěžší?
AS: Pokusů o proražení v zahraničí bylo hodně. Mimo jiné i v Číně, kde jsme ale právě zjistili, že kulturní rozdíly a rozdíly v komunikaci obecně jsou natolik velké, že to zkrátka nepůjde. Mít tam pobočku prostě nedávalo smysl – byť několik klientů z Číny, potažmo z Asie máme.
RS: Naše expanze většinou probíhaly přirozeným způsobem. Dařilo se nám v daných zemích nacházet zkušené lidi, kteří tam naše podnikání rozvíjeli se svým vlastním lokálním know-how. To znamená, že firma je v zahraničí relativně decentralizovaná a vedení jednotlivých poboček si spoustu věcí řeší samo.
Co je mi známo, Skřivánek pomáhá, nebo minimálně v minulosti pomáhal, s překlady třeba i Netflixu a dalším streamovacím platformám. Můžete jmenovat nějaký konkrétní film či seriál, na kterém se vaše agentura podílela? Na který jste nejvíce pyšní…?
AS: Asi bych vypíchla sérii o F1 (Drive to Survive, pozn. red.), v rámci níž jsme pomáhali s marketingovými materiály. Pro celou naši firmu bylo opravdu zajímavé se na něčem takovém podílet.
Teď už bohužel tato spolupráce nepokračuje, protože se každý rok musíte účastnit nových výběrových řízení, kde je obrovský tlak na cenu. Zároveň se proměnila i situace na trhu, hodně firem si podobné věci dělá samo, mají na to své interní lidi, takže získávat podobné zakázky je čím dál složitější.
Tím nechci říct, že by bylo nereálné takovéto zakázky získat. Jde spíše o to najít si k nim cestu.
Jak vás tak poslouchám, nedá mi to se nezeptat. Kde vidíte váš obor za pět let?
AS: To je celkem těžké predikovat. Předpokládám ale, že větší firmy budou mít více projektů, a naopak menších překladatelských agentur ubude.
Pro Čecha je složitá například francouzština
Kolik jazyků ovládáte vy sami?
AS: Čtyři pět. Záleží, co považujete tím něco ovládat…
Ovládat jazyk za mě znamená umět se bez problémů dorozumět.
AS: Francouzsky a německy se domluvím, japonsky se učím, angličtina je samozřejmostí. Slovensky rozumím velice dobře, na rozdíl od spousty mých vrstevníků.
RS: Já ovládám čtyři jazyky a teď se učím pátý, a to srbštinu.
Jelikož bydlím v Rakousku, musím perfektně ovládat němčinu. Pak je tu samozřejmě angličtina, což už je dnes jakýsi standard, už jako dítě jsem se naučil francouzsky a také se učím srbsky.
A pomáháte někdy vy sami s překlady a tlumočením?
AS: Přiznám se, že my dva materiály nepřekládáme ani netlumočíme. Jednou jsem sice na veletrhu v Brně, když bylo potřeba, tlumočila, ale to byla opravdu jen výjimka, jelikož jsem zrovna byla k ruce.
RS: U mě platí to samé. Jednou jsem si vyzkoušel, jaké je to tlumočit týden v Maroku, a to z francouzštiny do angličtiny. A musím říct, že to bylo opravdu náročné, i psychicky.
Jaký jazyk je na naučení nejtěžší?
AS: Pro každou národnost je to něco jiného. Například pro Čechy je podle mě náročné naučit se francouzsky, ačkoliv mají ten jazyk v oblibě. Ale ono taky jde o to, kdy se ten jazyk rozhodnete učit. Když je to ještě v útlém věku, tak to samozřejmě jde mnohem lépe. Obecně vzato jsou ale podle mě těžké na naučení hlavně asijské jazyky, protože jsou velmi odlišné.
Základem je umět vysvětlit lidem, kam jako firma směřujeme
Jak byste zhodnotili uplynulý rok z hlediska ekonomických výsledků vaší firmy?
AS: Loňský rok se nesl ve znamení stabilizace. Jak interní, tak ekonomické. Šlo především o udržení stávajících výsledků a práci na projektech, které by je letos měly vylepšit.
RS: Minulý rok byl divoký. A také ztrátový (finanční výsledky za rok 2025 společnost v obchodním rejstříku dosud nezveřejnila, za rok 2024 vykázala ztrátu 7,17 milionu korun při takřka 208milionových tržbách, pozn. red.). Už jenom kvůli tomu, že se ve firmě odehrála spousta událostí a probíhala velká restrukturalizace. Implementovali jsme úplně novou strukturu, vytvořili jsme svěřenecký fond, do kterého jsme firmu vložili, abychom zdemokratizovali proces rozhodování a tak dále.
Osobně bych řekl, že na další rok je výhled pozitivnější a finanční výsledky by měly být lepší než vloni.
A s jakými konkrétními plány jste vstoupili do letošního roku? Co všechno si od něj slibujete?
AS: Slibujeme si od něj rozhodně pozitivní vývoj. Na projekty, na kterých nyní pracujeme, jsme se dlouho těšili a doufáme, že se bude jednat o dlouhodobou spolupráci. Myslím, že se nám tento koncept, v rámci něhož nenabízíme pouze překladatelské služby, ale i technické zázemí, grafické služby, DTP služby a vlastně celý komplexní balíček, docela osvědčil. Opravdu vidíme potenciál v nabízení komplexní služby, není to už pouze o překladu, ale o celém propojení doplňkových služeb, které by jinak klient musel nakupovat zvlášť a mít více starostí s více dodavateli. My jsme schopni zajistit kombinaci uzpůsobenou na míru klientovi, která obsahuje mnohem více než jen překlad, nese v sobě například grafické služby, SEO optimalizace pro webové stránky+ překlad, překlad+ post edit + grafické úpravy, nebo například i digitalizace materiálů – tam jsme si také potvrdili, že máme na to dodat kvalitní práci zpět klientovi.
Zároveň dochází k rozšiřování portfolia jako takového. Máme vzdělávací centrum, v rámci něhož organizujeme AI kurzy, spolupracujeme s advokátní kanceláří, která nám pomáhá školit i některé věci týkající se práva… Je toho hodně. Máme v plánu více rozvíjet vzdělávací centrum pro veřejnost, kde přibude více kurzů a bude kanál na YouTube, kde budeme prezentovat aktuální témata. Můžete se těšit například na video zabývající se kyberbezpečností.
RS: Firma se přesouvá z reaktivního přístupu na proaktivní. Anička je ve firmě takřka každý den, komunikuje s klienty i zaměstnanci, objíždí jednotlivé pobočky. Zkrátka se celému našemu byznysu snaží dát trochu lidštější přístup.
AS: Ve skutečnosti jsem byla až překvapená, jak moc záleží na tom, aby tým byl motivovaný a věděl, kam směřujeme. A aby věděl, že jsou ve vedení lidé, kterým na tom záleží. Nikdy to není jen o jednom člověku, ale o celém týmu lidí, kteří se navzájem dokážou motivovat a inspirovat – ať už je to v rámci jedné pobočky nebo mezi jednotlivými zeměmi.
Chtěla bych na závěr říct, že věci nejsou vždy růžové, občas se objeví překážky, které testují naší odolnost a flexibilitu, ale to je to, co nás prověřuje a každý den zlepšuje. Vytváří to lepší vazby mezi lidmi a dělá to celý proces více naplňující. Kdybych se měla vrátit zpět a rozhodnout se, zda do toho jít znovu anebo si vybrat například kariéru nutriční poradkyně, rozhodně bych neměnila.
ČLÁNKY DO MAILU