Přehrada jako taková příslušela do katastrálního území Albrechtic. Nacházela se na severozápad od obce Desná v nadmořské výšce 806 metrů a po katastrofě z ní zůstaly jen trosky. Roku 1996 toto místo získalo k 80. výročí oné události status kulturní památky, zároveň zde byla vybudována naučná stezka.
Stavbu provázely všelijaké potíže
Myšlenka zbudovat v okolí Desné vodní dílo vyvstala poté, co v druhé polovině 19. století zasáhla oblast série povodní, z nichž ta nejničivější se krajem prohnala v červenci roku 1897. V reakci na to vznikl na popud místních návrh na stavbu několika přehrad v Jizerských horách, přičemž v roce 1904 bylo za tímto účelem v Dolním Polubném zřízeno Vodní družstvo.
Návrh byl nejdříve vypracován firmou zaměřující se na výstavbu železničních tratí z Tanvaldu do Kořenova, což vyvolalo pochybnosti o jeho způsobilosti u Zemské komise. Ta trvala na posouzení skutečným vodohospodářem. Za hlavního projektanta stavby byl posléze zvolen Wilhelm Plenkner. Projekt soustavy tří přehrad dostal definitivně zelenou roku 1908, přičemž stavět se začalo na podzim o další čtyři roky později.
Nakonec byly nicméně namísto tří přehrad postaveny jen dvě – jedna na Bílé, druhá na Černé Desné. Obě propojovala štola určená k případnému přepouštění vody mezi nádržemi. Stavba na Bílé Desné se však potýkala s různými nesnázemi, mimo jiné jejím poškozením vydatnými dešti nebo proškrtáním rozpočtu v důsledku vypuknutí 1. světové války.
Na počátku všeho byl pouhý pramínek vody
Zkolaudování přehrady proběhlo v listopadu roku 1915, kdy v čele kolaudační komise stál stavební dozorce Karel Podhajský. Dle dochovaných snímků bylo v té době dílo na Desné už zčásti napuštěné, přičemž celkově mělo být schopno pojmout až 400 tisíc kubických metrů vody. O dalších deset měsíců později se ale vše zcela zvrtlo.
Přestože ani tou dobou ještě nebyla přehrada plně napuštěna – voda dosahovala ve skutečnosti dvou třetin kapacity nádrže –, v pondělí 18. září začalo být zřejmé, že je se stavbou něco špatně. Osudného dne o půl čtvrté odpoledne zaznamenali lesní dělníci pramínek vody vytékající z hráze a upozornili na něj hrázného. Ten o situaci zpravil Vodní družstvo, od nějž dostal příkaz otevřít uzávěry, které měly sloužit k postupnému odtoku vody.
Hrázný šel záhy pokyn splnit, ale dokončit jej už nestačil. Po půl hodině se totiž otvor rozšířil do té míry, že z něj voda tryskala proudem a začala s sebou strhávat kameny. Následoval propad dlažby a zřícení mostu. Úplně se hráz protrhla zhruba ve tři čtvrtě na pět odpoledne. Uvolnila přitom mohutnou masu vody dosahující výšky vzrostlých stromů.
Řada místních se evakuovat nestačila
Valící se vlna do sebe pojala i přilehlé bahno a kamení, jako první přitom smetla nedalekou pilu s navezenými kládami a vyvrácenými stromy, které ji učinily ještě ničivější. Nejhůře ovšem postihla samotnou Desnou. Ta sice byla o protržení hráze a nutnosti evakuovat obyvatele informována, jenže pouhých půl hodiny předem, a tak mnozí ves vyklidit nestihli. Vodní masu utlumil až náraz na železnici v dolní části obce, odtud se pak voda rozptýlila dále do krajů.
Povodňová vlna způsobila rozsáhlé škody na majetku, poničila či zcela zničila desítky domů a zapříčinila smrt 65 osob. Kromě toho 95 rodin připravila o domov a přes tisíc lidí o práci, jelikož mezi vodou zpustošenými budovami byly také místní brusírny skla a další podniky. Následky po sobě zanechala v Tanvaldu, Držkově či Železném Brodě, ale i ve značně vzdálené Mladé Boleslavi, kde se hladina řeky Jizery vzápětí zvedla o 20 centimetrů.
Za tragédii nebyl nikdo odsouzen
Přestože bylo vyšetřování zahájeno bezprostředně po události, soudní jednání se protáhlo na roky. Mezi obžalovanými figurovali stavební dozorce a ředitel stavebních prací. Nakonec ale nikdo odsouzen nebyl, ačkoli sám Podhajský, účastnící se kolaudace, si krátce poté vzal život.
Ze zjištění soudních znalců vyplynulo, že přehrada byla zbudována na nevhodném místě. Tedy jinými slovy, hlavní problém nepředstavovaly stavební nedostatky jako nevhodný těsnicí materiál či nedostatečné zhutňování, nýbrž skrytá geologická porucha hluboko v podloží. Firma Stavební geologie a geotechnika posléze vypracovala v roce 1996 analýzu, která určila jako podstatný faktor podílející se na protržení přehrady právě erozi půdy. Vedlejší přehrada na řece Černá Desná byla po tomto incidentu vypuštěna.
Dodnes se z protrženého vodního díla dochovala pouze šoupátková věž, zbytky hráze a podzemní štola. Ta dříve sloužila k odvodu vody do sousední nádrže Souš, nyní v ní přezimují netopýři. Místo se zároveň stalo vyhledávaným cílem turistů.
Zdroje: plus.rozhlas.cz, mesto-desna.cz, stoplusjednicka.cz, protrzena-prehrada-bila-desna.ceskehory.cz
ČLÁNKY DO MAILU