Švédské město Kiruna, které se nachází na severu země daleko za polárním kruhem, je známé především díky svému dolu na těžbu železné rudy. Asi 40 kilometrů od centra se ale nachází i další místo s velkým významem pro celou Evropu – vesmírné centrum Esrange provozované Švédskou kosmickou společností (SSC).
Z nenápadného areálu bylo od 60. let 20. století vypuštěno více než 600 raket, které sloužily pro vědecký výzkum nebo k testování vesmírných letů. V posledních letech je ale v Esrange rušněji než dříve. Počet startů totiž postupně narůstá, díky čemuž zde byla před třemi lety zprovozněna i nová startovací rampa. Vedení SSC navíc plánuje, že z Kiruny v nejbližších letech odstartuje rovněž první satelit. Státní vesmírná agentura už na tom intenzivně spolupracuje s jihokorejskou společností Perigee a americkou firmou Firefly, jíž se loni podařilo přistát na Měsíci.
„V současnosti budujeme další infrastrukturu, která je specifická pro raketu Alpha od Firefly. To zahrnuje různé systémy pro doplňování paliva a zabezpečení,“ potvrzuje pro BBC Katarina Lahtiová z divize orbitálních startů a testování raket v SSC.
Počet satelitů vzroste na 50 tisíc
Za aktuálním rozvojem švédského kosmického centra stojí hned několik faktorů. Především v posledních letech dochází k boomu soukromých vesmírných společností, které vyrábějí stále více satelitů, jež mají uspokojit rostoucí poptávku po internetovém připojení, komunikaci a mapování Země. Vhodných lokalit pro jejich starty přitom na celém světě není mnoho, což zvyšuje poptávku právě po místech, jako je Esrange.
„V současné době obíhá kolem Země přibližně 10 tisíc satelitů. Očekáváme ale, že během několika let jejich počet dosáhne přibližně 40 až 50 tisíc,“ vysvětluje ředitel pro rozvoj obchodu SSC Mattias Abrahamsson s tím, že k dalším důležitým skutečnostem patří třeba nová dohoda mezi USA a Švédskem o ochraně technologií umožňující americkým společnostem posílat do kosmu pokročilá zařízení právě z této skandinávské země.
Kosmodromy na ostrovech i na moři
Švédské kosmické centrum u Kiruny není rozhodně jediným perspektivním kosmodromem na Starém kontinentu. V poslední době jejich počet roste, zatímco stávající areály od jihu až po sever Evropy jsou zároveň rozšiřovány či doplňovány o novou infrastrukturu.
Že evropský vesmírný průmysl stojí na prahu nového boomu, dokonale ilustruje například azorský ostrov Santa Maria, kde působí společnost Atlantic Spaceport Consortium, která získala vůbec první licenci k provozování kosmodromu v Portugalsku. Z lokality, jež byla zvolena i díky nízké hustotě leteckého a námořního provozu, by měly první orbitální mise odstartovat už na konci letošního roku.
Dánská společnost EuroSpacePort zase plánuje vybudovat první komerční kosmodrom pro vertikální starty raket na námořní platformě v Severním moři, asi 50 kilometrů od nejbližšího pobřeží. I v tomto případě by mělo k prvnímu startu dojít už letos. A pozadu nechtějí zůstat ani ve Velké Británii, takže na skotských Shetlandských ostrovech vzniklo první licencované vertikální odpaliště SaxaVord.
Asi nejperspektivnější je ale aktuálně norský kosmodrom Andøya, který se nachází na odlehlém ostrově asi 300 kilometrů za polárním kruhem. Už letos v březnu by z něj měla odstartovat 28metrová orbitální raketa Spectrum od německé společnosti Isar Aerospace. Pokud se tento záměr skutečně vydaří, bude to znamenat obrovský pokrok pro celý evropský kosmický průmysl.
Evropa to musí zvládnout sama
Kromě rostoucího počtu privátních satelitů je potřeba za rozvojem vesmírných center hledat i další neméně důležitý důvod, a sice posílení kontinentální soběstačnosti. Měnící se geopolitická a bezpečnostní situace ve světě přiměla evropské lídry usilovat o dosažení větší nezávislosti nejen na Američanech, ale zejména Rusech, z jejichž odpaliště v Bajkonuru se zdejší společnosti zcela stáhly kvůli invazi na Ukrajinu.
„Ze strategického hlediska je velmi důležité mít v Evropě kapacitu pro vypouštění raket na oběžnou dráhu Země. Musíme to zvládnout sami i bez dalších zahraničních partnerů,“ uvádí Abrahamsson z SSC. Že se jedná ve skutečnosti o nutnost spíše než o cokoliv jiného, si myslí i Hermann Ludwig Moeller, ředitel Evropského institutu pro vesmírnou politiku. „Kosmodromy budou v budoucnu jako námořní přístavy, takže jich budeme potřebovat více. A to nejen kvůli očekávanému většímu provozu, ale i kvůli posílení naší odolnosti,“ uzavírá.
