Umístit se na stupních vítězů na olympijských hrách představuje pro mnoho sportovců splnění celoživotního snu. Jejich mimořádné výkony ale samozřejmě mají i značný finanční aspekt, protože se ziskem medailí je spojený slušný peněžní zisk. Letos to přitom platí ještě více než kdy dříve, jelikož medaile z Milána a Cortiny d’Ampezzo budou vůbec nejdražší od konání prvních novodobých olympijských her v Aténách v roce 1896.
Za výše uvedeným tvrzením stojí především aktuálně prudce rostoucí hodnota drahých kovů. Od poslední olympiády v Paříži konané před rokem a půl se spotové ceny zlata podle CNN zvýšily o 107 procent, zatímco v případě stříbra je nárůst dokonce 200procentní.
To znamená, že už jen díky použitým kovům mají zlaté medaile z letošní zimní olympiády hodnotu kolem 2 300 dolarů (zhruba 47 tisíc korun), což je více než dvojnásobek toho, na kolik vyšly v době konání her v Paříži. Hodnota stříbrných medailí činí takřka 1 400 dolarů (asi 29 tisíc korun), tedy asi třikrát více než posledně.
Medaile jsou výrazně těžší
Ačkoliv cena více než 700 medailí, které budou v Miláně a Cortině uděleny, je na první pohled vysoká už nyní, ve skutečnosti by mohla být ještě podstatně vyšší. Už více než sto let totiž na olympiádách platí známé rčení, že „není všechno zlato, co se třpytí.“
V praxi to znamená, že ve zlaté medaili je z celkových 506 gramů její hmotnosti pouze šest gramů ryzího zlata, zbytek je, poněkud paradoxně, vyroben ze stříbra. Podobné je to rovněž s bronzovou medailí, která je z naprosté většiny vyrobena z mědi. Ačkoliv má tedy hmotnost 420 gramů, kvůli použitým kovům má každý kus hodnotu pouze asi 5,6 dolaru (přibližně 116 korun).
Zlaté medaile byly naposledy vyrobeny čistě ze zlata na olympijských hrách ve švédském Stockholmu v roce 1912. Tehdy ovšem vážily pouhých 26 gramů, tedy zhruba 20krát méně než v současnosti. Jejich aktuální hodnota by tedy byla i po započtení inflace stále o něco menší než u medailí, které budou předávány letos.
Většina olympioniků medaili neprodá
Jak je asi všem jasné, hodnotu olympijských medailí rozhodně neurčují jen kovy, z nichž jsou vyrobeny. Mnohem větší cenu pochopitelně mají pro sběratele, a to i z toho důvodu, že se jedná o opravdovou raritu, kterou je poměrně těžké získat. Většina olympioniků si totiž samozřejmě medaile nechává, jelikož pro ně mají velkou citovou hodnotu.
„Olympijské medaile se mohou prodat jako sběratelské předměty za mnohem více peněz, než jaká je jejich výrobní cena. Třeba v roce 2015 jsme prodali zlatou medaili z olympijských her ve Stockholmu v roce 1912 za 19 tisíc liber (asi 700 tisíc korun),“ řekl Dominic Chorney, vedoucí oddělení starých mincí v londýnské aukční síni Baldwin's.
Odměny pro české sportovce zůstávají stejné
Kromě cenných medailí se úspěšní olympionici z mnoha zemí světa mohou těšit i na finanční odměnu, kterou dostanou od „svého“ státu či olympijského výboru. A výjimkou v tomto ohledu pochopitelně nejsou ani Češi.
Vrátí-li se sportovci domů se zlatem na krku, čeká na ně, podobně jako při minulých třech olympiádách, 2,4 milionu korun. V případě druhého a třetího místa to pak je 1,8, respektive 1,2 milionu. Co se paralympioniků týče, ti měli původně získat plnou odměnu pouze za svůj nejcennější kov, za každou další medaili se měla částka o 50 procent snížit. Nakonec ale nový ministr sportu Boris Šťastný po kritice veřejnosti od toho záměru ustoupil, píše web ČT sport.
V pořadatelské Itálii jsou odměny o něco vyšší. Zlatí olympionici získají 180 tisíc eur (téměř 4,4 milionu korun), na stříbrné medailisty čeká 90 tisíc (přibližně 2,2 milionu korun), kdežto ti s bronzem si vyslouží celkem 60 tisíc eur (necelých 1,5 milionu korun).
