Pakliže v těchto dnech sledujete dění na probíhající zimní olympiádě, určitě jste si toho také všimli. Letošní Hry v Miláně a Cortině vypadají díky moderním technologiím docela jinak než ty předešlé. Organizátoři totiž ve snaze nabídnout divákům bezprostřední pohled na nejlepší sportovce světa nasadili po celé severní Itálii rozsáhlou flotilu dronů, jež jsou schopné se pohybovat i více než 170kilometrovou rychlostí a zaznamenat jejich výkony z mnohem atraktivnější perspektivy.
Tyto „létající kamery“ krouží zatáčkami rychlobruslařského oválu, drží se těsně za skeletonisty jedoucími ledovým korytem nebo se postupně snášejí dolů spolu s lyžaři brázdícími strmé svahy Dolomit. Cíl je přitom jediný: vtáhnout diváka co možná nejvíc do děje a nabídnout mu pohled, který byl ještě několik let nazpět de facto nemožný.
Ve zlomku vteřiny
Jak píše list The Wall Street Journal (WSJ), za každým dronovým záběrem stojí pečlivě vyškolený pilot. Jedním z nich je například Florian Blang. Sám by se na olympiádu jako lyžař nikdy nedostal, ovšem i tak zná, stejně jako oni, doslova každý metr tamních sjezdovek. Ostatně, není divu, na tyto dva únorové týdny se připravoval celé roky. „Chcete letět co nejníže a držet se co nejblíž, ale ty branky jsou velmi nebezpečné,“ přiznává každopádně.
Zimní olympijské hry 2026
Chyby se neodpouští, protože následky mohou být velmi vážné. Důkazem je incident z roku 2015, kdy při závodě Světového poháru v Itálii spadl dron na trať a jen těsně minul rakouského lyžaře Marcela Hirschera. Následoval okamžitý zákaz ze strany vedení Mezinárodní lyžařské federace (International Ski Federation), po němž používání dronů v přenosech nepřipadalo v úvahu. Touha po záběrech, které diváky dostanou do centra dění, nicméně nezmizela, ba naopak.
Kromě fanoušků volali po jejich návratu i sami sportovci, kteří si často stěžovali, že záběry ze statických kamer nikdy nemohou zprostředkovat skutečnou rychlost ani nebezpečí jejich disciplín. „Sportovci vždy říkají, že neukazujeme, jak je to rychlé, těžké a nebezpečné. A ptají se, proč to televize nedokáže,“ připomíná režisér Michael Sheehan, který koordinuje olympijské vysílání stanice NBC.
Dnes už takové záběry umožňuje technika za zhruba 150 tisíc dolarů (více než tři miliony korun) a především piloti s mimořádně rychlými reakcemi. Za každým záběrem sáňkaře projíždějícího zatáčkou či freestylového lyžaře ve výskoku totiž stojí zkušený operátor dronu s videobrýlemi na očích a joystickem v ruce, jenž má stejný cíl jako sportovec, kterého natáčí – být nejlepší na světě.
Podle Yiannise Exarchose, šéfa organizace Olympic Broadcasting Services, která za zprostředkovávání záběrů z Her zodpovídá, prošli všichni tito piloti dlouhým specializovaným tréninkem. „Netroufám si říct, že trénovali stejně jako sportovci, ale strávili tím opravdu mnoho dní,“ míní s tím, že někteří z nich navíc sportovní minulost skutečně mají.
Nervozita před startem
Samotného Blanga bavilo létání s drony už jako malého kluka. Nejprve vyzkoušel těžkopádné stroje první generace, určené k jednoduchým leteckým záběrům. Pak ale přišly lehké drony tištěné na 3D tiskárně z uhlíkového vlákna, které jsou schopné prudkých obratů a extrémních rychlostí. „Je to jako přesednout z obyčejného auta do formule 1,“ popisuje vlastní zkušenost s tím, že svůj současný stroj musí umět ovládat při extrémních rychlostech i ostrých obratech, aniž by utrpěla kvalita obrazu.
Na natáčení živých sportovních přenosů Blanga připravila mimo jiné práce při vytváření krátkých filmů a reklam. Jeho „pilotní CV“ je přitom více než pozoruhodné. Má za sebou mistrovství světa v jízdě na horských kolech, závody Světového poháru v lyžování i hokejové zápasy. Přesto byl před svým prvním natáčením na olympijských hrách stejně nervózní jako sami sportovci.
„Spousta skvělých pilotů by si tady létat netroufla. Režisér chce, abyste byli co nejblíž a vy se musíte ve zlomku vteřiny rozhodnout, jestli je to ještě bezpečné – protože i sportovci dělají chyby,“ vysvětluje Blang, který stejně jako ostatní kolegové tráví stovky hodin v simulátorech, kde v digitálních krajinách pronásleduje virtuální auta, kola nebo lyžaře, aby si osvojil naprostou automatiku a během živého přenosu v ideálním případě nepřemýšlel o prstech na ovladači, ale jen sledoval obraz a v mžiku vteřiny reagoval.
