Menu Zavřít

Komentář: Komu se bude podobat Asie

28. 12. 2016
Autor: Profimedia.cz

Krátké postmortem ohledání první oběti ekonomických plánů nového prezidenta Trumpa.

Donald Trump hrál ve volební kampani s tolika protichůdnými kartami, že autor Makra sázel na jejich selektivně geopolitickou kombinaci, která by snad mohla respektovat racionální americký národní zájem. Ze dvou velkých projektů na vytvoření mezikontinentálních obchodních dohod si podle očekávání měl vybrat zachování té tichomořské v podobě Transpacifického partnerství (TPP). Protože růstovým centrem 21. století bude oblast Tichomoří a USA potřebují tamní signatářské země TPP držet na své straně. Ostatně právě proto Čína v TPP být neměla. Jedině tak by se podle washingtonských stratégů dal vyvažovat vliv Číny jako budoucí globální supervelmoci.

Naopak v případě Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) jsme očekávali, že je Trump jednoduše nechá vyhnít, respektive nechá Evropany, aby dohodu sami pohřbili. V Evropě je totiž TTIP mimořádně politicky kontroverzním tématem, a to nejen ve Francii, ale i v exportní supervelmoci Německu.

Komu se bude podobat asie? Tabulka znázorňující americký obchod zbožím, největší dovozce čínského zboží.

Jenže 45. prezident Spojených států amerických hned překvapil. Zjevně hodlá alespoň část svých proklamací splnit a první na ráně se ocitlo TPP. Nejdůležitější součást asijského pivotu“ Baracka Obamy pohřbívá Donald Trump ještě před ratifi-kací v Kongresu a své slovo už nejspíš zpět nevezme.

Pro Ameriku tahle dohoda neměla krátkodobě bůhvíjaký makroekonomický význam, odhady jejího přínosu se pohybovaly kolem desetiny procenta, ale šlo o širší politický otisk vlivu Spojených států na celou pacifickou oblast. Kromě Ameriky se měly zapojit Japonsko, Malajsie, Vietnam, Singapur, Brunej, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Mexiko, Chile a Peru, dohromady 800 milionů lidí a 40 procent světového obchodu, ale nikoli Čína nebo Jižní Korea, Indonésie a Filipíny. Všichni se mohli připojit následně“, tedy pokud by přijali pravidla.

Kdo tvoří budoucnost?

A o to jde. Celé kouzlo spočívá v tom, kdo určuje pravidla hry, zároveň de facto vytyčuje, kudy povede cesta a zda ji v této části světa budou asfaltovat Spojené státy, nebo spíše Čína. Nejde totiž ani zdaleka jen o celní bariéry, ale hlavně o pro Spojené státy důležité oblasti jako ochrana duševního vlastnictví (kde si hlídá svoji dominanci) a nějaké minimální ochrany v oblasti pracovního práva OE od zákazu dětské práce přes minimální mzdy až po svobodu kolektivního vyjednávání (to relativně přibližuje náklady lowcostových“ obchodních partnerů těm americkým). Cokoli si myslíte o Spojených státech, těžko najdete ve východní Asii zemi, která by podmiňovala ekonomický pakt například zákazem obchodu se zvlášť ohroženými druhy fauny a flóry (CITES) nebo ochranou mokřadů. Neboť i tohle byl jeden ze závazků, na nichž Spojené státy trvaly jako na podmínce.


Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:

Není nad předvánoční nápady

Rozpočtový bolehlav

Před referendem v Itálii


Kouzlo hegemona spočívá v tom, že přes ekonomický přínos obchodu dovedete vnutit svoje další hodnoty i všem ostatním účastníkům smlouvy. Vezměme si například Vietnam, tedy zemi, která měla mít podle valné většiny modelových analýz dopadů z TPP největší prospěch. Jako takový byl Vietnam ochoten v zájmu zlepšení podmínek svého vývozu rýže, kávy, textilu, obuvi, elektroniky a čehokoli dalšího přistoupit na dodržování závazků v oblastech, jež jeho prioritami nejsou (například v obchodování s ohroženými druhy zvířat). Spojené státy, které mají celosvětově nejvlivnější a nejlépe financovanou a organizovanou lobby ochranářských organizací a hodně federálních zákonů, tyhle preference do svých obchodních ujednání dávají. Smlouvy připravované Čínou by taková ustanovení nejspíš neobsahovaly vůbec.

Když dlouho děláte s danou zemí obchod, stáváte se kulturně a investičně path dependent“, jinak řečeno začínáte se vzájemně podobat a preferujete vzájemné kontakty před jinými. Komu se asi bude podobat zbytek Asie, když hlavním obchodním partnerem pro řadu zemí už dnes nejsou Spojené státy, ale Čína?

Připomeňme, že Japonsko dnes už nemá tu gravitační sílu“ a Spojené státy nedovede zastoupit ani ekonomicky, natožpak vojensky.

Naděje pro Číňany

Konec TPP fakticky představuje velkou příležitost pro Čínu. Jednak se zbavila geopolitické hrozby, že by se k paktu postupně připojily další země, jednak může expandovat svoji myšlenku obchodu a investic bez dalších rušivých“ podmínek. Anebo se domníváte, že bude někomu vnucovat svoje vysoké standardy v oblasti pracovního práva či dalších potenciálně nákladných nároků včetně ekologických?

Přinejmenším krátkodobě Čína bez nadbytečných požadavků amerického typu“ v podstatě zvyšuje svoji přitažlivost a nenabízí málo: přístup na svůj ohromný trh pro vývozce surovin a vydatné zdroje investic do zpracovatelského průmyslu v zemích typu Vietnam, Kambodža, Laos nebo Indonésie, které mají podstatně nižší mzdy než čínské pobřežní pásmo. Nezapomínejme ani na dnes již kompletní a vysoce konkurenceschopná infrastrukturní řešení na klíč“, od dopravy přes energetiku až po telekomunikace, včetně levného financování od čínské Eximbanky.

Trump už si Čínu stačil rozhněvat. Čtěte více:

Čína podala protest na Trumpa. Mluvil s prezidentkou Tchaj-wanu

Donald Trump

Donald Trump zatím neřekl nic jiného, než že jeho obchodní politika se bude odvíjet od výhodnosti pro Spojené státy. Všude bude chtít uplatnit svoje priority, tedy pracovní příležitosti, a odstraňovat bilaterální nerovnováhu v obchodě. Tím ovšem přichází o ten společný svazek, v jehož rámci by mohly jednotlivé země spolu obchodovat a přitom se řídit americkými pravidly hry.

Je tady jedna drobná bariéra čínské expanzi: v tomto regionu se má málokdo v lásce. V bývalé francouzské Indočíně zanedlouho zjistíte, že animozita Laosanů a Khmérů vůči Vietnamcům je mnohem horší než vůči někdejším francouzským kolonizátorům, ale také vůči Američanům. Vietnamci opravdu nemusejí Číňany a ti velmi nesnášejí Japonce. Korejci nesnášejí Číňany, Japonce, Rusy i Američany. A nikdo v regionu nemá rád je. Můžeme to rozvinout na vztah Indů a Číňanů, Indů a Barmánců, Barmánců a Thajců, Thajců a Khmérů, vyberte si libovolnou kombinaci. A pak je tu nejnižší společný jmenovatel: všichni se bojí Číny.

V porovnání s východní Asií je dnešní Evropa velmi přátelský spolek, kéž by nám to vydrželo.

Dále čtěte:

WT100

Ilona Švihlíková: Sporné přínosy volného obchodu. Smete Trump ze stolu i TTIP?

Trump zatlačil na Apple. Chce iPhone made in the USA


  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).