Ve druhé polovině minulého století začalo lidstvo dobývat vesmír. A od té chvíle na oběžné dráze Země množství jím vyslaných družic, satelitů, raket a dalších objektů exponenciálně přibývá. Mnohé z nich fungují dodnes, ale spousta jiných už dávno ne. A protože nefunkční družice nikdo „neuklízí“, začíná to být dosti závažný problém.
Pravda, například projekt LASAR mladého Čecha Simona Klingy něco podobného v plánu má. V tuto chvíli se ale zatím nic nemění. Kolem naší planety obíhají desítky tisíc uměle vytvořených objektů, které by mohly orbitu zaplnit do té míry, že bude takřka nemožné jí proletět bez poškození. Což je samozřejmě nežádoucí nejen proto, že by se kosmické smetí mohlo mezi sebou posrážet a narušit funkčnost některých životně důležitých satelitů, ale i z toho důvodu, že jeho případný pád na zemský povrch může ohrozit jak lidi samotné, tak okolní infrastrukturu či životní prostředí.
Stačí běžné seismografy
V současnosti se vesmírný odpad obvykle sleduje pomocí pozemních nebo orbitálních radarů a optických přístrojů. Tyto metody ovšem nejsou spolehlivé u objektů, které začnou v atmosféře hořet a následně padají k Zemi rychlostí 27 tisíc kilometrů za hodinu. Předpovědi o konkrétním místě dopadu takového smetí se někdy liší i o tisíce kilometrů.
A právě na nalezení metody, jež by dokázala přesněji určit místo dopadu kosmického smetí, se podle listu The Wall Street Journal (WSJ) zaměřili vědci z britské Imperial College London a americké Univerzity Johnse Hopkinse. Jejich nápad spočívá ve sledování hořících trosek pomocí sonických třesů.
Sonické třesy představují rázové vlny vyvolané objekty, jež se pohybují nadzvukovou rychlostí. A jak výzkumný tým správně zdůrazňuje, vibrace z těchto třesů bývají zachyceny běžnými seismografy používanými například k monitorování zemětřesení. Vědci proto společně dospěli k názoru, že pokud budou mít k dispozici podrobnější data z více seismografů najednou, bude se jim snáze vypočítávat nejen rychlost padajícího objektu, ale i jeho dráha a především oblast, kam trosky dopadly.
Stejně tak může podle nich navíc popisovaná metoda napovědět, zda se objekt během svého pádu kompletně rozpadl, což je zásadní pro zhodnocení rizik. „Některé kosmické smetí může být toxické, hořlavé nebo dokonce může obsahovat radioaktivní části. V takovém případě bychom měli tyto objekty vystopovat a zlikvidovat,“ uvedl Benjamin Fernando, seismolog a spoluautor studie z Univerzity Johnse Hopkinse.
Stávající systémy už nevyhovují
Pro ověření funkčnosti svého nápadu vědci zkoumali data z více než stovky seismografů na jihozápadě Spojených států. V rámci experimentu se zaměřili na sonický třesk pocházející z trosek čínské vesmírné lodi Šen-čou-15, jež do této oblasti spadla v dubnu 2024. A jak se záhy ukázalo, jejich pokus byl úspěšný – díky kombinaci dat z velkého množství seismometrů se skutečně podařilo určit přesnou trajektorii, kterou trosky padaly.
„Nová metoda nenabízí lidem na Zemi předběžné varování před padajícími troskami, jelikož dané objekty vždy předběhnou svůj vlastní sonický třesk. Mohla by ale vědcům pomoci rychle zjistit, kam trosky dopadly, jak jsou velké, nebo potvrdit, zda při pádu shořely v atmosféře,“ doplnil Fernando.
Podle amerického výzkumníka jsou všechny tyto informace zcela zásadní, neboť počet vesmírných trosek, jak již bylo nastíněno, i kvůli rostoucímu množství nefunkčních satelitů neustále stoupá. „Jsme v bodě, kdy se tento problém setrvale zhoršuje, přitom naše stávající systémy pro sledování trosek vůbec neodpovídají současné realitě,“ uzavřel Fernando.
